Neobjektivní ministři, věčný MDŽ
Zatímco deníky sledují a analyzují situaci na Krymu, já včera večer provedl rekognoskaci aktuálního vývoje v pověstné pražské Krymské ulici. Shledal jsem jej v zásadě pozitivním a stabilizovaným, vyčerpávající průzkum však poněkud podlomil mou pracovní morálku. Na druhou stranu je pátek – mělo by se to dát přežít.
Podle Hospodářských novin projevil Kreml značný cit pro timing – tím, že parlament na Krymu oznámil připojení k Rusku během unijního summitu, dotlačil EU k tvrdšímu postoji než asi zamýšlela. „Pro tvrdší postoj proti Rusku byly Polsko, Česko a pobaltské státy. Proti bylo Německo, Itálie a další velcí západní členové unie. Podle nich by to oslabilo možnost dalšího jednání s Ruskem. V pozadí také byly obavy, že Moskva může přijmout odvetné sankce, které by poškodily evropský obchod s Ruskem. Ukrajinský premiér Jaceňuk byl podle diplomatických zdrojů velmi přesvědčivý.“
Právo rekapituluje postoje zdejších politických špiček k Ukrajině, referuje také o jednání poslaneckého klubu sociální demokracie, na němž prý byli ministři Zaorálek a Dienstbier kritizování za příliš protiruské vystupování. Během 40minutové debaty poslanci ČSSD ministrům (nepřítomným – pozn. aut.) vytýkali, že věci vytrhávají z kontextu a že nejsou ve svém hodnocení objektivní. (…) 'Zaorálkovi se připomínalo, že v minulosti byl kvůli radaru v Brdech málem největším spojencem Ruska a nyní zcela obrátil. Poslanci apelovali na to, že je třeba zaujímat objektivní, nikoli extrémní a jednobarevné pozice,' dodal zdroj.“
Čas podělit se o jednu nespravedlivou generalizaci: těch informací, citací, komentářů se dneska na člověka valí trochu moc, jeden musí trochu filtrovat. Mezi moje filtry patří užití termínu objektivita v debatě.... prakticky o čemkoliv. Beru ho za znak myšlení v prefabrikátech – ajťáckou hantýrkou řečeno – defaultní argumentace, jejíž jediným smyslem je dosáhnout co nejrychleji příjemné rozechvělosti ega nad vlastní schopní markýrovat zároveň nadhled, hloubku a poučenost. Zkrátka: když čtu či slyším slovo objektivita, přestávám číst, v „živé“ konverzaci vážně pokývám hlavou a beru dráhu. Možná jsem se tak připravil o nějaký ten obohacující rozhovor, zároveň věřím, že jsem se tak ušetřil mnohé zbytečné prudy.
Lidové noviny referují o iniciativě náměstkyně ministryně spravedlnosti Hany Marvanové, která chce prosadit změnu způsobu volby mediálních rad – volba do rady ČT zrovna probíhá a vyvíjí se moc pěkně. Marvanová chce, aby členy rad nevolili poslanci, ale aby byli nominováni „názorovými a profesními skupinami“. „Do výběru radních, kteří kontrolují chod televize s rozpočtem sedm miliard korun, a rozhlasu, jehož rozpočet je o pět miliard nižší, by měly nově zasáhnout církve, vysoké školy, protikorupční organizace, odbory i profesní organizace, jako třeba FITES. Rada by se tak mohla rozšířit, a to až na dvacet pět členů místo současných patnácti. Své zástupce by pak tyto organizace nominovaly přímo a měly by rovněž jako jediné právo své nominanty během jejich mise měnit.“ Představa je to v některých ohledech sporná, podle deníku ale stejně nemá velkou politickou podporu.
MF Dnes popisuje filantropické aktivity někdejšího šéfa ČEZ Martina Romana, ty, komu pomáhá, prý také rád ovládá – jak bylo vidět třeba na gymnáziu PORG. Deník to ilustruje zkušeností lidí kolem pražské galerie Mánes, kteří se na Romana obrátili kvůli financování rekonstrukce cenné stavby. „'Tvářil se jako donátor, ale choval se spíš, jako když kupuje elektrárnu v Bulharsku?“ vzpomíná na více než rok trvající jednání s Romanem bývalý starosta první pražské městské části a člen ODS Petr Hejma.“ Roman se podle MFD snažil ovládnout správní radu nadace, nakonec z projektu sešlo, z textu nevychází zrovna jako nezištný filantrop. Zároveň ale – kolem Mánesa se toho v posledních letech stalo hodně a jeho současné správce asi není možné vykreslovat jako neposkvrněné oběti.
Stejný deník přináší další díl seriálu taháků k maturitě. Shrnutí obsahu, odpovědi na předpokládané otázky a podobně. Možná se to novinám nějak vyplácí, povzbuzovat lidi k nečtení v době, kdy noviny trpí úbytkem čtenářů mi ale přijde jako sebevražedná strategie.
V Haló novinách potěšil titulek s nekompromisním sdělením „MDŽ 8. března byl, je a bude“. „Smutným faktem je i ta skutečnost, že se i dnes najde spousta těch, kteří podporují obraz MDŽ jako komunistický přežitek, jenže pravda se nedá ukřičet ani umlčet. Například v roce 1990 se v Klenčí pod Čerchovem sešlo na MDŽ necelých dvacet žen a v posledních třech letech se tam účast žen ustálila kolem devadesáti, a to bez ohledu na mediální vymývání mozků o MDŽ jako o komunistickém svátku. Pravdou ale také je, že kdyby nebylo komunistů, tak by MDŽ od roku 1990 byl v ČR opravdu asi zadupán do země.“
Autor Věstislav Křenek svůj plamenný text završuje výzvou do vlastních řad: „Je tak na nás, na mužích, jak se k ženám nejen chováme, ale i jak je chráníme a bráníme proti morálně rozložené společnosti v ČR.“ Pro dnešek vyhlašuju padla a odebírám se chránit a bránit poctivost manželky a dcer před vnějšími rozkladnými vlivy. Jeden na ně chvíli nedává pozor a ony jsou hned schopné se nechat zlákat k návštěvě výstavy zvrhlého umění, ke koupi dortíku vyrobeného cukrářem vyznávajícím pochybné hodnoty... Znáte to. Bdělost, chlapi!
