Měli jsme úkol zabít Saddáma, říká bývalý agent CIA

Jednadvacet let působil jako důstojník CIA. Hlavní postava filmu Syriana (2005), kterou hrál George Clooney, vznikla volně podle jeho příběhu. „V Iráku jsme se pokoušeli zabít Saddáma, měli jsme k tomu povolení,“ říká dnes Robert Baer, který se živí jako autor knih a komentářů na téma Střední východ. Týdeník ECHO ho požádal o telefonický rozhovor nejen k poslednímu kritickému vývoji v Iráku. 

Po začátku ofenzivy islámských radikálů v Iráku, která začala minulý měsíc, jste řekl, že současnou situaci na Středním východě považujete za nejhorší, jaká tam kdy byla. Proč si to myslíte a co se může stát?

Neříkám, že se to nutně stane, ale směřuje to k tomu, že Írán může do Iráku poslat svou armádu. To je potenciální vývoj. A ten může vytočit Saúdskou Arábii. Pak tu máte Bahrajn a Kuvajt, tam mají rovněž velkou šíitskou populaci. Izraelci bombardují syrské pozice na Golanech, Sýrie bombarduje Irák... Jsme na pokraji regionální války. Tím to zavánělo už měsíce. Máte tu to, co by naše vláda asi nazvala sunnitskou intifádou. Sunnité už mají dost útlaku v Sýrii, a tak se dali do pohybu, ale mají také plné zuby útlaku v Iráku. Nemluvě o možném vývoji v Pákistánu a Jemenu. Jemen se také drolí. Jsem přesvědčen o tom, že když máte takový chaos na hranicích Saúdské Arábie, znamená to její destabilizaci. V sázce jsou lidské životy ztracené ve válce, ale kromě toho je tu otázka ropy. Pod pískem v Zálivu máte možná polovinu světových zásob ropy, takže také riskujete ekonomickou katastrofu.

Podpořil byste nyní americké letecké údery?

Ne! Teď jde o to, pomoct zastavit sektářské krveprolití a udržet Íránce mimo hru. Ale je jasné, že tohle pojetí nemá zrovna širokou podporu. Jiná věc je případný útok na Bagdád – a já nevěřím, že k němu dojde –, protože ten by skončil zabíjením civilistů, poněvadž členové ISIS se smísili s obyvatelstvem, je tam sto tisíc sunnitů, samozřejmě ženy a děti. Moje zdroje mě ujistily, že k útoku na Bagdád nedojde. Nevím tedy jistě, jestli jim mám věřit, ale tohle mi řekli.

Současný chaos v Iráku je důsledkem Bushovy invaze, nejkatastrofičtější a nejstupidnější války za poslední stovky let. Nejsem historik, ale dá se to srovnat s Napoleonovým tažením do Ruska.

Znáte Íránce, působil jste tam. Je možná spolupráce – dokonce vojenská – mezi USA a Íránem v Iráku? A jak by mohla vypadat?

Ano, ke spolupráci dojde, pokud ISIS zaútočí třeba na turecké cíle nebo zapálí rafinerii v iráckém Bajdží či jinde. Pak Američané nebudou mít jinou možnost než Íráncům poskytnout satelitní snímky, aby případný postup na Bagdád zastavili. Američané nemají Málikího (iráckého premiéra) rádi, ale není alternativa. Je to šílené, situace je ovšem jasná. Málikího nová vláda odmítla cestu smíření. Ve veřejném projevu loni v prosinci irácký premiér řekl něco velmi, velmi důležitého. Za své spojence označil přívržence Husajna, tedy vnuka proroka Mohameda, a naproti tomu sunnity nazval přívrženci Jazída – a Jazíd byl ten, kdo (v 7. století) zavraždil Husajna (tento incident se považuje za počátek konfliktu mezi šíity a sunnity – pozn. red.). Takže vlastně řekl, že všechno, co má v životě cenu, je nyní ohroženo sunnity. Nemluvil tedy o teroru, ale o Jazídovi, což je jako dráždění býka červeným hadrem. Konflikt je tedy mnohem hlubší, než o tom referují média.

To, co se v Iráku nyní děje, je důsledkem Bushovy invaze v roce 2003, nebo nedávného Obamova stažení amerických vojáků?

Ne, samozřejmě jde o důsledek invaze, nejkatastrofičtější a nejstupidnější války za poslední stovky let. Nejsem historik, ale dá se to srovnat s Napoleonovým tažením do Ruska. Můžete mít na Středním východě 200 tisíc amerických vojáků, aby to tam sto let udržovali po kontrolou, ale na to není dostatek peněz. A Američané to ani nechtějí.

Washington tvrdí, že jeho hlavním cílem je nastolení demokracie v regionu. Co je podle vás skutečným záměrem? Ropa či oslabení potenciálních nepřátel v oblasti?

Hlavní myšlenkou Dicka Cheneyho (tehdejšího viceprezidenta USA, pozn. red.) – a já to viděl zevnitř – nebo spíš jeho největším strachem ohledně Iráku bylo, že Saddám se chce vrátit do začátku 90. let a napadnout Saúdskou Arábii. Je poněkud zjednodušené, když se říká, že za vším stály ropné společnosti, ale Cheney měl skutečně strach, že Irák zaútočí na Saúdskou Arábii, jak se to stalo v Chafdží (saúdskoarabské město s nalezištěm ropy napadené Saddámem Husajnem v lednu 1991, pozn. red.), zavře ropovody, a zasadí tak úder západní ekonomice. To byla hlavní motivace jeho kroků. Takže Cheney chodil po Washingtonu a hlásal nastolení demokracie v Iráku, ale to byl jen krycí manévr. Navíc většina ropy z Iráku nesměřuje do USA, nýbrž do Asie, a dokonce do Evropy. Takže tady nešlo o získání ropy pro USA, ale o zachování ekonomiky stojící na fosilních palivech a nenarušeného koloběhu ropy v celosvětovém měřítku. Já byl tehdy v Bagdádu na ministerstvu ropy, když tam dorazila americká vojska. Bylo tam tehdy docela narváno.

Robert Baer v rozhovoru dále líčí:

- jak vypadal hon na Saddáma Husajna

- co považuje za největší malér či omyl CIA v její historii 

- jak se mu líbil film Syriana, kde hlavní postava důstojníka CIA působícího v Íránu (ztvárnil ji Goerge Clooney) byla inspirována právě jeho osudem 

 

CHCETE SI ČLÁNEK DOČÍST?

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.