Oscar, fotbal, politika

Po vyhlašování cen americké filmové akademie se sluší projevit jistou míru skepse, napsat, že se to dalo čekat, a že to celé byla trochu otrava. Otázka ale je, proč by „to“ mělo být nečekané a ještě k tomu zábavné, ba dokonce dramatické. Možná jsou občas v nepořádku ta divácká či komentátorská očekávání. Asi jak před mistrovstvím světa ve fotbale – asi vyhraje Španělsko nebo Brazílie, ale co kdyby nečekaně udeřil tandem Slovinsko Kostarika. Míč je přece kulatý a zázraky se dějí...

Jenomže Oscaři nemají v popisu práce být dramatičtí, překvapiví a bůhvíjací ještě. Jejich smyslem je artikulovat většinové mínění, jež uvnitř nějaké docela početné skupiny (členové akademie) momentálně převládá. A většiny překvapí jenom málokdy. Určitě ne letos.

Nejlepší film (12 let v řetězech) - drama naplňující požadavek závažnosti, formou trochu okázale „artovou“. Sedm Oscarů pro Gravitaci, inovativní podívanou, která mimo jiné dokázala, že 3D formát nemusí být jenom „opruz“, za nějž divák zaplatí vyšší vstupné a pak se na to ještě musí koukat. Herecké ceny pro favority Blanchettovou a McConaugheyho, cena za původní scénář pro Spikea Jonzeho (film Ona). Co si budeme povídat, mohlo to dopadnout hůř (i když opominutí Vlka z Wall Street podle mě svědčí o úzkoprsosti a omezeně chápaném moralismu, bránícím ocenit dílo, jež s gustem a velmi stylizovaně vykresluje dost hanebný životní styl, aniž by se nad ním dostatečně zjevně pohoršilo).

Jak moc ale na tom výsledku záleží? Pár lidí si bude moci před jméno psát slovní spojení „Academy Award Winner“, což jistě potěší. Možná taky budou dostávat lepší pracovní nabídky a smlouvy, což jim budiž přáno. Jejich jména a jména jejich filmů budou zapsána do různých historických tabulek a přehledů, v tom smyslu budou zvěčněni. A jistě, přinejmenším pár let budou oni i jejich práci v paměti jaksi živé. Film XY? Ten kdysi dostal Oscara, ne? Moc autoritativní, hluboký ale tenhle způsob zápisu do dějin není. Každá doba si filmy dřívějška přebere nějak po svém. 

Spíš než fotbalovému šampionátu se Oscary podobají parlamentním volbám. Taky jim předcházejí zákulisní machinace, kampaně, střety marketingových agentur. A stejně tak se v jejich výsledku hledá hlas „lidu“, jenž z nějakých důvodů nějak strukturovaně rozhodl (tobě to, tamtomu ono a tobě nic). A lid – tedy v akademii sdružení filmoví profesionálové – taky nějak promlouvá. Daleko víc něž jako nějaký mýtický, společným rozumem nadaný kolektiv, ale promlouvají jednotliví lidé, kteří každý volí z nějakých svých vysokých i nízkých důvodů. Ty se všechny sečtou a vznikne z toho dojem nějakého společného názoru. Takže zase za rok, kdo ví, třeba vyhraje Kostarika...