Proč se za rok a půl nepodařilo porazit Islámský stát?

Máloco dnes Západu nahání větší strach než „Islámský stát“. Podle některých expertů by mohl být poražen během týdnů, přesto se tak stále nestalo. Je to problém vojenský, nebo spíše politický? Co zničení této síly brání?

Radikální organizace Islámský stát vyhlásila 29. června 2014 v obsazených částech Sýrie a Iráku takzvaný chalífát. Jak říká účastník diskusního Salonu Týdeníku Echo, šéf ředitelství speciálních sil ministerstva obrany a velitel z Afghánistánu Karel Řehka, „nejdůležitější zbraní IS je počítačová myš“. O tom, proč se dosud vraždící fanatiky nepodařilo zničit vojensky, dále diskutovali bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý, specialista na Blízký východ z Asociace pro mezinárodní otázky a politolog z brněnské Masarykovy univerzity Tomáš Kaválek a bezpečnostní analytik František Šulc.

Jak to, že se za rok a půl nepodařilo a stále se nedaří porazit Islámský stát? Jaká je jeho síla?

Řehka: Zeptejme se ale, co je to IS. Je to hybrid, částečně teroristická skupina, částečně povstalecké hnutí, má znaky státu, je to myšlenka. Není to jen armáda, nelze je jen vojensky porazit, musí tam být nějaké politické i informační řešení. Určitě to nepostačí vybombardovat a říct, že je po IS. Když se ptáte na vojenské struktury, odhady se liší od 20 do 60 tisíc bojovníků, sami džihádisté tvrdí, že jich je sto tisíc.

Šedivý: Strategicky neuvážený masivní útok možná rozpráší bojové seskupení IS, ale může vzniknout další celosvětová teroristická organizace útočící v Evropě a USA, která by se mohla dostat mimo kontrolu.

A je to hlavní důvod váhání? Ozývají se hlasy, že kdyby byla vůle, byl by IS vojensky zlikvidován během několika týdnů. Je to pravda, a pokud ano, proč se tak nestalo?

Šedivý: Je tam víc faktorů. Jedním z největších problémů je to, že se tam nikomu nechce na „zem“, tedy skutečné bojiště, protože USA i další spojenci mají neblahé zkušenosti z Iráku.

Řehka: A čistě technicky, i kdybychom to udělali, je otázka, jestli bychom něco vyřešili. Jejich síla je, že jsou velmi flexibilní, dokážou rychle měnit taktiku, působí v lehkých kavaleriích na pick-upech a jsou v tom velmi účinní proti místním silám. Ale když je ve vesnických oblastech třeba, jsou schopni se sepnout do guerilly, zaútočí a rozptýlí se mezi obyvatelstvo. A stejně tak jsou schopni provádět sofistikované útoky teroristických buněk v Bagdádu. To není fixní protivník, na kterého zaútočíte a zničíte ho. A ti lidé nejsou žádní zelenáči. Vzniklo to z al-Káidy v Iráku a v jejich vojenském velení jsou i baasisté (členové někdejšího režimu Saddáma Husajna – pozn. red.), ti mají vojenské know-how, protože přežili tvrdou invazi v Iráku, kde byly tisíce a tisíce vojáků, speciální operace nevídaného rozsahu, obrovské zpravodajské úsilí. Zásahy na hlavy jejich sítě se dělaly několikrát za noc a to všechno oni dokázali přežít.

Celý článek čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echu zde.