Babišovy kníry, moudrost premiéra a nanojedi

Na stránkách deníků vaše denní dávka emocí a taky očekávané vyslovení důvěry vládě a naše stříbrná a velmi fotogenická biatlonistka. 

Mladá fronta Dnes s velkou pompou uvádí projekt čtenářské poroty – deset zástupců mýtické skupiny „prostý občan“ (šest voličů koaličních stran a čtyři zástupci opozice) se bude průběžně vyjadřovat ke krokům Sobotkovy vlády. V dnešním vydání popisují svoje očekávání – zabere to spolu se souvisejícími materiály pouhé dvě strany uvnitř vydání a výraznou upoutávku na titulní straně. „Čtenáři MF DNES věří, že nová vláda Bohuslava Sobotky vydrží dlouho, sníží nezaměstnanost i státní dluh. (...) Co velkým nadějím říká premiér Bohuslav Sobotka? 'Vnímám to jako vyjádření obrovské touhy po změně' (…) Premiér tuší, že 'po velkých očekáváních většinou následuje v lepším případě vystřízlivění, v horším zklamání.'“ Moudrý premiér. Celé je to státotvorné, až to bolí. 

Nemám sklon předhazovat novinám z Mafry (taky jsem pro jedny dělal) při každé příležitosti jejich současné majetkové poměry, v tomhle případě se ale jeden brání dost těžko. Navíc mi celý ten projekt zavání, jak to říct, fetišizací očekávání, která je dnešní společností a médii rozlezlá jako mor. Varování: Až jednou budu mít náladu, vyplodím na to téma úmorný a nekoherentní výklad.

V poznámce pro HN si Petr Fischer všiml vstřícnosti, již vůči vládě projevují Úsvit a KSČM. „Poprvé v dějinách tak budeme mít parlament, v němž velká část opozičníků bude víceméně podporovat vládní program, i když vůči němu bude chovat jisté ideologické a praktické výhrady. Komunisté se sice ještě nepodílejí na moci přímo, v novém parlamentě ale budou držet vládu víc než kdykoliv předtím.“

Právo věnuje otvírák strany dvě zásadnímu úkazu – na facebookovém profilu strany ANO se objevila fotomontáž, na níž mají Andrej Babiš a Martin Stropnický přidělané kníry v národních barvách – stejně jako olympijská vítězka Eva Samková. Čtenáři jsou obeznámeni i s tím, že se pod obrázkem „rozvinula vášnivá diskuse“. Vskutku nečekané a je dobré vědět, žertovné obrázky přece lidé na facebook nepostují každý den. Dojde i na hlubinný a ohromující analytický postřeh: „Ať už ANO zamýšlelo kníry tak či onak, nic to nemění na faktu, že letos budou troje volby.“ Fakt? Já myslel, že přimalované kníry počet voleb ovlivní zcela zásadně. 

Pak jsem ale problém zvážil ještě jednou a názor změnil. S potřebnou dávkou expertního žvatlání přispěchali sociolog Jan Herzmann a politolog Jan Bureš („Herzmann upozornil, že využití netradičního snowboardcrossu může být výhodné. (…) Politolog Jan Bureš chápe, že politici se chtějí vyfotit mezi sportovci například během hokejového finále.“ Taky chápu. Chápu i to, že člověk rozhodnutý být v médiích se musí vyjadřovat ke kdečemu. Možná to ale s tou chápavostí trochu přeháním.

Z titulku otvíráku LN jsem se dočetl, že „autobusové zastávky jsou plné nanojedů“. Člověka, který termín nanojed bere jako variantu lidojeda, taková informace trochu vyděsí, i když k dopravě využívá spíš tramvaje. Představa jak jeden na zastávce odráží útoky lačných bytostí, kterým z mordy kane hladová slina, není zrovna lákavá. Text mě ale uklidnil, nejde o to, že by se na zastávkách shlukovali nebezpeční nanojedi, jenom ve vzduchu je tam nějaké drobounké svinstvo, jež nás všechny jednou zabije. Takže v pohodě. 

Podle HN se do politiky vrací někdejší velvyslanec v Bělehradě i jinde Ivan Bušniak, figura značně proslulá. Má být poradcem předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka, jenž k tomu říká: „Pro Českou republiku odvedl obrovský kus práce. Za to si ho vážím. Jeho názorům jsem vždy naslouchal a vždy budu naslouchat.“ Nepochybuji.

MF DNES informuje o znaleckém posudku k údajným machinacím v pražském dopravním podniku, z nějž měl „odklánět“ peníze Ivo Rittig mimo jiné přes krajně nevýhodnou smlouvu na předražený tisk jízdenek. Posudek si měl nechat zpracovat právě dopravní podnik „píše se v něm, že jízdenky, které dodávala společnost Neograph jsou naprosto jedinečné. Nejsou proto porovnatelné s jinými.“ A tak je to tady se vším, chtělo by se říct. Jedinečnost střídá jedinečnost. Možná ale je i tohle jedna z iluzí, v nichž se tak rádi rochníme.