Je David Rath obětí prvního politického procesu?

Včera byl David Rath byl nepravomocně odsouzen k 8,5 letům vězení. Už den předtím tvrdil, že výši trestu zná, čímž mělo být řečeno, že je to politický proces. To podezření se ozývá už od 15. května 2013, kdy se republika dozvěděla, že policie zadržela Davida Ratha s krabicí od vína a sedmi miliony uvnitř. Ministrem vnitra byl tehdy Jan Kubice, jehož sociální demokrati kolektivně nesnášeli a u něhož byli ochotni věřit i tomu nejhoršímu.

Avšak o tom, že by Ratha zatkla policie z vůle pravicové vlády, se od té doby neobjevila jedna jediná indicie – ačkoliv ve chvílích, kdy se mění režim, je v bezpečnostních sborech očekávatelné, že na odcházející garnituru vyplave každá myslitelná špína.

Rath ovšem mohl být využit jinou mocenskou garniturou, totiž skupinou státních zástupců kolem Lenky Bradáčové, která brzy po zásahu skutečně postoupila do čela Vrchního státního zastupitelství v Praze. Musíme připomenout, že jakkoliv se Rathovy zločiny měly dít ve Středočeském kraji a v Praze, kde krajský úřad sídlí, Nejvyšší státní zastupitelství přihrálo trestní oznámení (podané bývalým detektivem ÚOOZ, uf) do Ústí nad Labem, odkud se tehdy Bradáčová chystala k Vrchnímu státnímu zastupitelství do Prahy, ale přesun pořád neměl mocenské požehnání.

Po Rathovi už nemohl nemít. Žili jsme v době, kdy nám tu na „protikorupčních“ konferencích zahraniční experti vykládali o tom, jak je důležité chytit první velkou (kradnoucí) rybu, a v novinách jsme to po nich neustále opakovali. Lenka Bradáčová se tu zaskvěla jako Cattani v sukních. Daní za to bylo porušené právo na zákonného státního zástupce a tím pádem i ústavní právo na příslušný soud. Kdyby Ústavní soud při projednávání ústavní stížnosti Rathových advokátů měl víc odvahy, musel by dost možná celou věc právě kvůli tzv. místní nepříslušnosti zrušit. Místo toho vydal krajně alibistické stanovisko, v němž sice mluvil o „závažném signálu porušování principů právního státu“, tedy pokud by to byla „obecněji zneužívaná právní praxe.“ I právní laik ví, že buď je něco porušením práva, nebo není, a nestává se to až množstevně.

Ani pokud si myslíme, že si doktorka Bradáčová případ Rath a spol. kdysi účelově přihrála pod sebe, tento podezřelý začátek nic neříká o tom, že včerejší rozsudek je špatný a že se nepodařilo nalézt spravedlnost. Důkazů policie nashromáždila hodně, evidentně mnohem víc, než i při šetření korupce bývá zvyklá. Ve srovnání s tzv. Nagygate v gesci státních zástupců v Olomouci, což je jiná kauza s podezřením na politický proces, to vypadá až jako vzorově odvedená práce. Zatímco olomoučtí jen odposlouchávali, (občas zmatečně) vyhodnocovali odposlechy a nikdy nebyli schopni zachytit úplatky nebo aspoň zpětně dovodit, kdy k tomu uplácení mělo dojít, v Rathově případě je krabice se sedmi miliony. A to je základní rozdíl, který nám – pokud jsme nepropadli krajní podezřívavosti vůči práci českých orgánů a nevěříme obhajobě, podle níž policie Rathovi krabici vyměnila ve chvíli, kdy policejní kameraman hejtmana chvíli nezabíral – dává pocit, že se tu skutečně podařilo zdokumentovat korupci vysoce postaveného politika. 

Rath se odvolá, a například advokát Jan Vučka na svém blogu na serveru Echo24.cz tipuje, že odvolací soud dá Rathovi za pravdu – kvůli drastickému postupu soudce, který například nové Rathově obhájkyni nedal dost času obeznámit se se spisem a který zabavil obhajobě ze stolu jakousi listinu. Bylo by samozřejmě v pořádku, pokud by nakonec celý proces padl kvůli zvratu v důkazním řízení v Rathův prospěch. Ale pokud by padl kvůli procesním chybám u soudu, byla by to nejhorší myslitelná tečka za celým tím policejním jarem vypuknuvším cca před třemi roky. A to si nemůže přát ani největší kritik tzv. elitních útvarů policie a s nimi spřízněných státních zástupců, kteří po letech frustrace začali dělat svou práci silově. Je na čase, aby systém nalézal rovnováhu.