Kalousek nabízí Babišovi opoziční smlouvu
S postupujícími přípravami státního rozpočtu na příští rok se čím dál detailněji ukazuje, že vláda nešetří (jak sliboval Andrej Babiš), ale hodně utrácí (jak sliboval Bohuslav Sobotka). Kabinet zvedl důchody, platy státních zaměstnanců, schválil porodné na druhé a třetí dítě, nové dětské daňové slevy, zvýšily se úhrady za státní pojištěnce zdravotním pojišťovnám. To vše zvedne výdaje státu o víc než dvacet miliard korun. K tomu je potřeba připočíst nižší příjmy z DPH, které u léků klesá z 15 na 10 procent.
Kdyby se do rozpočtu napustilo přes 30 miliard korun, nebyl by schodek ohlašovaných 100 miliard, ale o třetinu vyšší. Hospodaření vylepšuje i to, že ekonomika docela silně ožívá. Rozpočet počítá pro příští rok s růstem dvě procenta. To znamená příjmy o 25 miliard vyšší.
Na straně úspor jsou miliony, nikoliv v předvolební kampani avizované miliardy z lepšího výběru daní a úspor v provozu státu. Andrej Babiš v rozhovorech už veřejně přiznává, že na lepší výběr daní bude potřeba dva tři roky počkat. Nový šéf daňové správy Jiří Žežulka, který už zaměřuje úsilí na odhalení podvodů v karuselových obchodech s DPH, v kuloárech říká, že i kdyby v odchytu podvodů opravdu uspěl, přinese to za pár let nějakých 20 miliard. Na DPH se dnes vybírá 218 miliard.
Jako největší provozní úspory zatím Andrej Babiš ohlašuje rušení externích poradenských smluv asi za 300 milionů korun. Jeho první náměstek, původní profesí auditor Lukáš Wagenknecht se chlubí odchytem stovky nepoužívaných notebooků. Každá ušetřená koruna je samozřejmě cenná. Úspory jsou ale zatím bohužel jen setinou nových výdajů.
Vláda zhoršuje hospodaření státu. Andrej Babiš si to zjevně uvědomuje, proto působí při debatách o rozpočtu nejistě a nervózně. Zatím mu popularitu zajišťuje kombinace nadávání na Matrix a Palermo s očekáváními příštích výkonů. Není naivní. Tuší, že to nebude trvat věčně. Dřív nebo později musí dodat výsledky. Pevnou ruku je třeba předvést nejen v rétorice, ale i v konkrétních činech. Ministr financí prokázat, že je dobrý hospodář a umí stát úspěšně řídit jako firmu. Moc dobře ví, že k tomu zatím nemá našlápnuto.
Z jeho jednání je dobře poznat, kde má citlivá místa. Dotazy na ně ho rozhodí, začne být nervózní a útočný. Mezi neuralgické body rozhodně nepatří personální rozmíšky v jeho hnutí. Nevykolejí ho potíže s Kaslem, Válkovou ani Marvanovou. Už dávno ho nerozhodí ani dotazy na jeho kariéru agenta StB, o niž se soudí v Bratislavě. Ví, že lidé si to s ním spojují, a stejně ho volí a věří mu. Kdyby soud prohrál, s jeho pozicí nejpopulárnějšího politika to moc nezacloumá. V poslední době už mu nevadí ani otázky na konflikt zájmů a kumulaci moci. Lidé to ví a stejně ho volí.
Citlivá témata jsou dvě. Podnikatelská minulost a schopnost být úspěšným ministrem financí. Stačí se zeptat, jak přišel k Agrofertu nebo Lovochemii, a Andrej Babiš vyletí. Stejně vyletí, když mu někdo připomene, že se mu zatím se státními financemi nedaří.
V pátek na citlivé místo přesně zaútočil jeho předchůdce Miroslav Kalousek. Nabídl vládě, že podpoří všechny její rozpočty, fiskální kompakt Evropské unie i finanční ústavu. Na to vše je schopen sepsat písemnou dohodu, za jediné podmínky: vláda bude každý rok snižovat strukturální deficit o půl procenta HDP, tedy nějakých 19 miliard korun.
Strukturální schodek odráží skutečné hospodaření, protože je očištěn od vzestupů a pádu ekonomiky. Kabinet Bohuslava Sobotky zatím počítá s jeho postupným růstem. Příští rok má být 1,3 procenta HDP, v roce 2016 už 1,8 procenta. Miroslav Kalousek fakticky nabídl opoziční smlouvu podobnou té, jakou v roce 1998 uzavřel Václav Klaus s Milošem Zemanem. I jejím základem byla bianco podpora státních rozpočtů.
Když Kalousek nabídku přednesl, Babiš se rozjel a vypadl z role. „Pan Kalousek se nám vysmívá. On říká, že je vstřícný, ale ví dobře, že to není reálné. Pokud bychom měli akceptovat podmínky strukturálního deficitu v rámci fiskálního paktu, tak bychom museli jít na deficit někde v řádu šedesáti miliard. Museli bychom všem státním zaměstnancům dát poloviční výplatu," prohlásil ministr financí a šéf hnutí ANO. "Je to jen gesto, výsměch, není to seriózní a já už nejsem ochoten o tom tady dál diskutovat, protože to je skutečně debata o ničem, demagogie a lži."
Fiskální kompakt, k němuž se chce Sobotkova vláda přihlásit, povoluje schodek 0,5 HDP. Pro prosazení potřebuje ústavní většinu. Bez Kalouska ji nikdy nedá dohromady. ODS i komunisté kompakt odmítají.
Nastraženou past ještě prohloubil Bohuslav Sobotka, když v rozhovoru pro iDnes.cz řekl, že bude s Kalouskem o jeho návrhu jednat. „Už teď je zřejmé, že tam je poměrně vážný problém. To je ono půlprocentní tempo poklesu deficitu veřejných rozpočtů. To bychom byli schopni zvládnout, kdybychom kombinovali opatření na výdajové straně, to znamená určité úspory, se zvýšením daňových příjmů státu. Ale ve vládní koalici jsme nebyli zatím schopni se dohodnout na zvýšení daní a já se obávám, že to snížení deficitu by se odehrálo jen na výdajové straně a to by mohlo zasáhnout řadu výdajů, kde by ČSSD skutečně škrtat nechtěla. Ať už se bavíme o výdajích pro rodiny s dětmi nebo o platech zaměstnanců veřejné sektoru. Nebo by to postihlo investice, to si Česká republika nemůže dovolit.“
Stručně řečeno: na dohodu s Kalouskem půjdu, když zvedneme daně. Na sektorovou daň přinejmenším na finanční služby začne sociální demokracie tlačit hned, jak uvidí, že Babišovi se nové příjmy nepodařilo sehnat. Tak to stojí v koaliční smlouvě. Náměstek ministra financí Martin Pros (ČSSD) už návrh připravuje.
Babiš si zvýšení daní za žádnou cenu nemůže dovolit. To je ten bod, kdy se začne hroutit jeho status dobrého hospodáře a valu proti zvyšování daní, díky němuž se těší oblibě nemalé části elit a středních vrstev.
