Premiér v roli přitroublých loupežníků z Mrazíka
Premiérova pověst vystavena podrobnému zkoumání, popel z Čechů a jeho "zpracování", zlodějovy hýždě versus policejní pes - to mohlo dopadnout jen jedním způsobem.
Mladá fronta Dnes na dvou a půl stranách popisuje okolnosti privatizace OKD v roce 2004, kdy byl ministrem financí Bohuslav Sobotka. Zvláštní pozornost věnuje advokátovi Radkovi Pokornému, "premiérovu dlouholetému důvěrníkovi", který "umí Sobotku, Romana i Bakalu". Podle deníku vláda prodala OKD pod cenou - za čtyři miliardy, byť firma měla cenu deseti. "Sobotkovo ministerstvo mohlo prodej 45,88 procenta akcií OKD, který policie považuje za nevýhodný, ještě v únoru 2006 zastavit a škody státu minimalizovat. Prodejní cenu totiž začala prověřovat Evropská komise. Místo toho však úřad v dopise do Bruselu s hlavičkou 'Mgr. Bohuslav Sobotka, 1. místopředseda vlády' uvedl neúplné informace a vše přikryl. (...) Dokumenty ve vyšetřovacím spise však nasvědčují, že informace pro Evropskou komisi nechalo ministerstvo zpracovat kupce z OKD. Konkrétně jeho advokáty z AK Pokorný, Wagner a spol., kteří neměli zájem nízkou privatizační cenu zpochybnit. Na rozdíl od státu. Sobotka v této kanceláři dříve pracoval a přiznává, že majitel kanceláře Radek Pokorný je jeho dobrý přítel."
Ta zpráva se nedá nevnímat mimo kontext probíhajícího soupeření mezi předsedou vlády a jeho prvním místopředsedou, ministrem financí, koaličním partnerem a vůbec oporou (s takovými přáteli nepřátel netřeba, říká se). A myslím, že nějakým způsobem předznamenává podobu věcí příštích. Jasně - MFD popisuje nějakou věc, která si publicitu zaslouží, má být známa. Zároveň ale to odhalení přinesl deník, který patří jednomu z aktérů probíhajícího mocenského boje. Když Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra, představoval si kdekdo, že tituly Mafry začnou svého majitele opěvovat, propagovat ho. V tom ale nebezpečí téhle situace netkví, kdyby se tak dělo, šla by ta propaganda taky docela snadno odfiltrovat. Používat média k vlastnímu prospěchu ale nemusí znamenat jenom diktát, co se má psát o mně, stačí, když se bude správně psát o jiných. Skutečná hrozba, již tohle aranžmá přináší, tkví v něčem jiném - symbióze, která je jistým způsobem pro obě strany výhodná. Místopředseda vlády a ministr financí je ideální zdroj, hodně toho ví o hodně lidech. A často to mohou být tak či onak relevantní věci. Bohuslav Sobotka patří ke garnituře, která má v mnoha ohledech máslo na hlavě, teď je trochu v situaci těch potroublých loupežníků z Mrazíka, na které z nebe padají jejich klacky (nikdy se neptej, co to shůry padá, vždycky je to tvůj klacek). Jsou nebo mají být odklizeni z cesty. Možná si to zaslouží. Z cesty čemu? To je, myslím, důležitější otázka.
Lidové noviny otevírají textem o firmě Appian, jež privatizovala Mosteckou uhelnou. Policie vyšetřuje podezřelé transakce mezi ní a nizozemskou společností Fynerdale Holdings, kam v letech 2009-11 z Appianu prý odtekly miliardy. Obsáhlý text deník věnuje situaci v pohřebnictví ("nečekaně živý byznys"). Shrnují se v něm věci sice známé, v úhrnu ale docela hrozivé. "V Česku jsou hitem pohřby bez obřadu. Jen v Praze se jich pořádá už více než padesát procent. Důvody jsou dva: jednak mnozí na pohřeb nemají, zvláště poté, co bylo v roce 2008 zrušeno takzvané pohřebné, státní příspěvek ve výši 5000 korun. Roli hraje také vlažný vztah převážně ateistických Čechů k pohřbům, k mrtvým, ke všemu, co souvisí se smrtí. (...) Pohřebiště v posledních letech jen stěží odolávají vandalismu a nájezdům zlodějů. Svědčí to nejenom o naprostém cynismu zločinců, o tom, že pro ně hřbitovy už dávno nejsou tabu, ale také o roky trvající neschopnosti politiků vyřešit situaci kolem sběren odpadů, kde většina lupu končívá." Ta "neobřadnost" zdejšího pohřbívání a samozřejmost, s níž někteří lidi chodí na hřbitovy krást, mi přijde jako dva symptomy stejného jevu - ztráty váhy posledních věcí, snahy (marné) je zneviditelnit, nechat zmizet.
V Právu Alexandr Mitrofanov ve sloupku karikuje myšlení některých zdejších euroskeptiků: "U nás přece tolik lidí ví, že za všechno špatné, co se tady děje, může Brusel. Jo panečku, kdybychom byli volní, nevázaní, přízrakem eura neutlačovaní, národními hranicemi pěkně chránění, to by si u nás světové mocnosti a jiní národové dveře podávali: Co jste ráčili vynalézt a vyrobit tak skvělého, že my to nemáme a za velké peníze si od vás koupit chceme?"
Stejný deník přináší zásadní informaci pod titulkem "Policejní pes se zakousl zloději do hýždí". Citována je v ní policejní mluvčí Zuzana Týřová: "Jeho pes Ethor na místě zachytil stopu, kterou sledoval směrem od silnice do hustého porostu asi kilometr, kde označil ukrytý mobilní telefon. Poté nalezl i pachatele. Podezřelý se snažil služebního psa odehnat a udeřit, na což pes reagoval zakousnutím do hýždí." Správně reagoval, Ethor. Zajímalo by mě, jak přišel k tomu jménu. Je Ethor snad nějaká postava z Pána prstenů, na niž jsem už zapomněl? Alexandrijský světec, jenž se stal patronem policejních psů? V každém případě je potřeba zdůraznit jedno: pracovníci v žádné jiné profesi neudělali v téhle zemi víc pro udržení plamene zdeúřední poezie než právě policejní mluvčí. Jejich produkce by, myslím, měla být podrobena serióznímu literárněvědnému zkoumání, a také kompilována, archivována. Z jejich kanceláří přece každý den létají hrsti perel, jež se ale většinou ztrácí v bažinách společenského provozu. Zapadnou, aniž by prosvětlily den. A tak je to tady se vším.
