FT: Britové odmítají pravdu o brexitu, bude to strastiplná cesta
Co bude dál?
NOVÉ
1
Nač ten povyk? Slunce pořád svítí, ekonomika roste, Skotsko nevyhlásilo nezávislost. Je načase aby proevropští zvěstovači zkázy přiznali: brexit byl pro Británii prospěšný a svět očekává její návrat jakožto opravdu „svrchované“ země. Zbývá jen, aby premiérka Theresa Mayová popohnala vyjednávání, ať jsou vazby na Brusel zpřetrhány co nejdříve. Taková je převažující nálada téměř tři měsíce po hlasování o vystoupení Británie z EU, napsal komentátor britského listu Financial Times Philip Stephens.
Některé detaily nabízí i odlišný pohled. Aktuální nárůst některých ekonomických ukazatelů odráží obrat dřívější post-brexitové skepse, než že by předznamenával nadcházející boom. Řada neoficiálních důkazů vypovídá o tom, že investice v podnikání váznou. Veřejné finance čeká zhoršení. Co se týče propadu libry, zajisté, zlevnil export, ale na úkor zhoršené životní úrovně. Britové se kdysi vysmáli tvrzení labouristického premiéra Harolda Wilsona o tom, že devalvace nezasáhne peněženky voličů.
Marná snaha. Na programu dne je povýšenecké odmítání. V každém případě jsou debaty o bezprostředním dopadu referenda bezpředmětné. Stoupenci brexitu, kteří prorokují světlou samostatnou budoucnost si vystoupení představují jako událost. Ve skutečnosti to bude dlouhá a strastiplná cesta, vyžadující politickou a ekonomickou daň, která se přenese hluboko do příštího desetiletí. Vyřčení tohoto očividného faktu neznevažuje Británii: to, že se věci momentálně zdají být v pořádku, neříká nic o nástrahách, které stojí v cestě.
Therese Mayové to bylo připomenuto, když prožila poněkud osamocené chvíle během setkání lídrů G20 v čínském Chang-čou. Ne, Spojené státy nedají Britům přednost při budoucích jednáních o obchodních smlouvách. A japonské společnosti opravdu ustoupí od investic v Británii, pokud ji vláda vyvede z jednotného evropského trhu. Spojenci a obchodní partneři jsou za jedno v závěru, že brexit Británii poškodí. Několik laskavých slov od australské vlády je jen chabá náplast.
Abychom Mayové nekřivdili, ve vládě panuje přesvědčení, že chápe závažnost a složitost svého úkolu. Když dolní komoře parlamentu říká, že nechce předčasně odkrývat své vyjednávací karty, doopravdy tím myslí, že žádné karty ještě nemá. Mediální veselí, které doprovázelo táhlá jednání vlády o brexitu v Chequers, premiérčině venkovském sídle, zakrylo fakt, že se nedospělo k žádným výrazným závěrům ohledně strategických zájmů. Podle účastníků šlo o rozhovory méně než poučné.
Mezi otázkami odloženými na později bylo například to, kdy by měla jednání oficiálně začít spuštěním článku 50, kde se nachází zlatá střední cesta mezi uchováním přístupu na jednotný evropský trh a opětovným nabytím kontroly nad pohybem unijních občanů a zda by mělo dojít k ráznému odříznutí obchodních vazeb vystoupením z celní unie.
Můj odhad v bodě číslo jedna je takový, že logika volebního kalendáře donutí Mayovou uchýlit se k prvnímu čtvrtletí příštího roku. Příští volby jsou na programu v polovině roku 2020. Pro případ ekonomických turbulencí bude vláda chtít uchovat odstup od hlasovacího dne. Dvouleté vyjednávání by tak mohlo skončit v létě 2019, což je zároveň datum příštích voleb do Evropského parlamentu.
Body dva a tři, tedy jednotný trh a celní unie, jsou mnohem náročnější. Zde i nadále „brexiťáci“ ve vládě tvrdošíjně hájí staromódní chápání obchodu: EU prodává Británii více zboží než naopak, tudíž Mayová udělá dobrou dohodu.
Dnes již ovšem nežijeme ve světě, kde jsou produkty vyrobené v jedné zemi jednoduše dopraveny do druhé, a kde záleží jen na poplatcích. Podnikání nyní sestává ze spletitých, mezinárodních zásobovacích řetězců, a hotový výrobek zde mnohdy má několikerý původ. Důležité je to – jak ve svém vynikajícím zhodnocení důsledků brexitu vysvětlila japonská vláda – že tyto řetězce jsou bez překážek jak z hlediska norem a regulací, tak poplatků.
Pokud by Británie zůstala součástí jednotného trhu, musela by akceptovat volný pohyb osob, což je pro vládu nepřijatelné, a pokud by zůstala v celní unii, ztratila by možnost sjednání bilaterálních obchodních dohod s třetími stranami a Liam Fox, nově jmenovaný ministr obchodu, by tak přišel o práci. Naopak vystoupení z těchto společenství zároveň vylučuje Británii z oněch zásobovacích řetězců, což by doprovázely ztráty v obchodu, investicích a zaměstnanosti.
Ministr financí Philip Hammond rychleji než jeho kolegové identifikoval rizika a kompromisy týkající se zejména, byť ne výhradně, finančního sektoru. Hammond je příklad nenápadného a podceňovaného politika, který se na samý vrchol dostane téměř nepozorovaně. A nyní má roli, po které vždycky toužil.
Má však problém najít posluchače pro něco trochu sofistikovanějšího než pouhé „prostě odejděme“. Příliš mnoho jeho kolegů se nechalo unést takzvaným post-brexitovým nadšením. Neslyší varování ministerstva financí, a ani Washingtonu nebo Tokia. Takový vývoj neslibuje něco, co by se mohlo podobat happy endu.
