Válková přiznala: Chci zasahovat do živých kauz

Už pár měsíců se netají, že po tom touží. Teď to řekla natvrdo. Ministryně spravedlnosti Helena Válková už se otřepala z konfliktu se svými podivnými exnáměstky. A cílevědomě se pustila do plnění cíle, o němž v různých náznacích a útržcích mluví už čtvrt roku. Chce zasahovat do vyšetřování živých kauz. Do připravovaného zákona o státním zastupitelství chce vepsat pravomoc, aby mohla odvolat kteréhokoliv žalobce.

„Nechci, aby se státní zástupci začali třást, aby se jim něco nestalo. To už tady bylo,“ uvedla šéfka resortu spravedlnosti na čtvrtečním setkání s novináři. Zároveň ale přiznala, že by nechtěla činnosti žalobců jen pasivně přihlížet. Rmoutí ji totiž, když se na ni obrací občané, kteří jí upozorňují na průtahy u konkrétních kauz. A ona jim často není schopná poskytnout víc než formální odpověď. „Chtěla bych posílení odpovědnosti. Za striktně definovaných podmínek možnost odvolání státních zástupců.“

Válkovou podpořil i nynější 1. náměstek Robert Pelikán, který ve funkci nahradil Hanu Marvanovou. „Vím, jak člověka rozčílí alibistické, bezobsažné odpovědi na pěti stránkách,“ zmínil.

Žádají fakticky přímý politický dohled nad vyšetřováním. Něco, co tady skončilo s přerodem prokuratury na státní zastupitelství před deseti lety. Dostali jsme se do stavu, kdy chaoticky kmitáme z extrému do extrému.

Dnes může vláda na návrh ministryně spravedlnosti odvolat nejvyššího státního zástupce. Další vedoucí státní zástupce (vrchní, krajské, okresní) může paní ministryně odvolat, pokud vážně poruší své povinnost (§ 10, odstavec 5 zákona o státním zastupitelství). Pokud povinnosti neporuší, může je odvolat jen na návrh jejich přímých nadřízených, tak jak jsou jednotlivá státní zastupitelství řazena v hierarchii.

Konkrétní kauzy, až na výjimky jako je Ivo Ištvan, většinou nedozorují přímo šéfové, ale řadoví státní zástupci. Ty může ministr odvolat jen přes jejich přímé nadřízené.

Intelektuální elita žalobců v čele s Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou si připravila nový zákon, podle nějž má nejvyšší státní zástupce a jeho náměstek, řídící speciální protikorupční úřad, pevně daný mandát a je fakticky odvolatelný jen po závažném provinění v kárném řízení. Byli by tedy podobně imunní jako dnes členové Bankovní rady České národní banky.

Po zátahu Ivo Ištvana na úřadu vlády vyvolal zákon ostrou veřejnou debatu. Argumenty byly logické a pochopitelné. Je to hodně volnosti a nezávislosti a málo odpovědnosti. To si myslí i Helena Válková. „Věděla jsem, že jejich navrhovaná nezávislost je až příliš nezávislá a ta odpovědnost je příliš malá.“

Extrém, který navrhuje ona, je ale i při paměti všeho, co rozjel Ivo Ištvan, výrazně nebezpečnější. Helena Válková nežádá nic menšího, než možnost odvolat kohokoliv z řadových státních zástupců, když nebudou ona nebo vox populi spokojeni, jak se kauza hýbe. To není nic menšího, než politický zásah do vyšetřování.

Jsou dost podstatné důvody, aby veřejná žaloba, stejně jako třeba správa měny nepodléhaly politickým náladám. Vždycky se přitom najde pár příkladů z vyspělých civilizovaných zemí, kde podléhá. O úrokových sazbách a síle libry rozhodoval až do 90. let přímo britský ministr financí. Dokážete si představit, jak by to dopadlo u nás?

Válková i Pelikán svou touhu jít do živých kauz opírají o francouzský případ. Nevybrali si zrovna nejšťastněji. Jak správně upozorňuje Pavel Zeman, ve Francii mají prokuraturu, na jejímž vrcholu stojí ministr spravedlnosti. Dokonce může dávat státním zástupcům pokyny. Francie má jinou právní historii, ale tradičně ji sužuje podobná nedůvěra ve společnosti jako nás, což je celkem slušně prokázáno řadou studií.

Teď si navíc Francouzi užívají zpochybnění svého systému ostřeji než my. Vyšetřující soudce před pár týdny obvinil z korupce bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten se okamžitě ohradil, že jde o politický proces. U vlády jsou opoziční socialisté, kteří ministerstvo spravedlnosti ovládají. Paříž není úplně ideální případ pro opisování.

O právních experimentech Ivo Ištvána si můžeme myslet cokoliv. Nikdo, dokonce ani expremiér Petr Nečas, jemuž zničil vládu a částečně i život, nevyslovil vážně míněné podezření, že by Ištvan jednal na politickou objednávku.

Představy tandemů Válková-Pelikán (hnutí ANO) a Zeman-Bradáčová (Unie státních zástupců) jsou nejen vzájemně neslučitelné, ale přímo protichůdné. Roubovat je dohromady hrozí fiaskem.

Současná podoba státního zastupitelství není ideální, je ale lepší než cokoliv z toho, co se chystá. Je nejvyšší čas přípravy zákona utnout a vrátit se k němu v podstatně klidnější době. Nic nám neuteče.