Obnovitelný Absurdistán. Z našich daní chceme přispívat i cizím solárníkům
Kdo by chtěl napsat absurdní drama, nezvládl by to líp. Nejdřív jsme před lety kývli na ambiciózní plán Evropské unie Agenda 20-20-20, a zavázali jsme se, že 13 procent naší spotřeby energie nasytíme z obnovitelných zdrojů. Sami už jsme si pak na sebe ušili systém, kdy solárníkům platíme jedny z nejvyšších příspěvků v celé Evropské unii. Evropská komise si na to stěžuje a dotlačila vládu, aby začala podporovat i obnovitelné zdroje z dovozu. Takže kromě 40 miliard korun, které ročně zaplatíme z účtů za elektřinu a daní našim solárníkům a spol., teď budeme platit ještě dovozcům zelené elektřiny.
Komise si totiž stěžovala, že se zahraniční solárníci cítí diskriminování. Cena silové energie, což je faktická tržní cena, za níž se do země dováží, je nyní 34 eura za megawatthodinu. Některé české solární elektrárny (ty které se připojily ve zlatých letech, než si politici všimli, jaký průšvih udělali, a dotace omezili) kasírují cenu až dvanáctkrát vyšší.
Hospodářské noviny přináší zprávu, že ministerstvo průmyslu už Bruselu na tlak kývlo a připravilo zákon, který se zpětnou platností od ledna 2013, zaručuje proplácení obnovitelných zdrojů z dovozu. Finální verzi musí samozřejmě ještě schválit sněmovna, takže ještě zbývá čas to zastavit. Chystaný systém s přesně danými limity, kdy se proplácí jen těm, kdo stihnou dovozy prokázat dřív, než se vyčerpá na to určených 200 milionů korun ze státní pokladny, je sám o sobě opět velmi diskriminační. Navíc je se svými certifikáty a prokazováním původu „zelené“ energie velmi složitý, takže přímo svádí k dalším podvodům s dotacemi.
Pokud nezacouváme, budeme první a nejspíš i jedinou zemí, která bude dotovat obnovitelné zdroje zahraniční provenience. Kývli jsme na to jen pár týdnů předtím, než Evropský soudní dvůr v Lucemburku 1. července ve sporu mezi finskou firmou Alands Vindkraft a švédským státem rozhodl, že Stockholm nemusí platit za obnovitelné zdroje z dovozu. Tím si oddechli hlavně Němci, jimž hrozilo, že se jim díky přírodním podmínkám levně vyráběná energie ze Skandinávie začne hlásit o jejich vysoké dotace. Německý ministr hospodářství Sigmar Gabriel si rozsudek velmi pochvaloval jako „podmínku v pokračování podpory obnovitelných zdrojů“.
Pokud Sobotkova vláda nestáhne po prostudování tohoto zásadního rozsudku nápad na dotace cizím solárníkům, vystavuje se oprávněnému podezření, že buď podléhá tlaku lobby zahraničních energetiků, nebo je se svou taktikou držet v Bruselu ústa a krok naprosto diplomaticky neschopná obhájit naše zájmy. Náš aktivismus je o to absurdnější, že jsme jedním z největších exportérů elektřiny v celé Evropské unii a žádnou energii z dovozu nepotřebujeme.
Příběh s obnovitelnými zdroji ukazuje, jak Evropská unie ve svých progresivistických nápadech poškozuje nejen svou ekonomiku a životní úroveň, ale i základní svobody, na nichž byla postavena.
Idea jednotného trhu je samozřejmě v přímém rozporu s národními dotacemi na obnovitelné zdroje. Ekologisticko- inženýrský přístup nás už bohužel zatáhl do stavu, kdy nejenže nefunguje jednotný trh s elektřinou v celé unii, ale bohužel už nefungují ani dotacemi pokřivené národní trhy. Takže se bez dotací nebo ztrát nedá už fakticky postavit žádná elektrárna a respektovaná Mezinárodní energetická agentura věští do roku 2030 sérii blackoutů.
