Že mne odvolají? Nemám takové náznaky, říká Stropnický

Ministr obrany Martin Stropnický nemá žádné indicie, podle nichž by hrozil jeho konec v resortu. Jak řekl v rozhovoru pro deník ECHO24.cz, obrana je ale horká židle, kde nemá nic jistého. Stropnický nadále počítá s tím, že se bude koncem února na sněmu ANO ucházet o post řadového místopředsedy. A připouští, že ho zřejmě čeká schůzka s pražskou šéfkou Radmilou Kleslovou.

Vzdal jste souboj o posty ve vedení hnutí ANO? MF Dnes o víkendu psala, že nebudete usilovat o křeslo druhého muže hnutí. Na řadového místopředsedu si troufáte?

V tom rozhovoru se to možná prezentovalo emotivními slovy, jako že jsem vzdal kandidaturu. Já jsem ale u pozice 1. místopředsedy nemohl udělat nic jiného. Vzhledem k tomu, kolik podpor získal pan Faltýnek. Věděl jsem, že pro mě ty nominace spíše vytvářejí dobrou pozici na řadového místopředsedu. A tady určitě nic nevzdávám.

Takže se za necelé dva týdny budete ucházet o místo řadového místopředsedy hnutí ANO?

Bude nás tam na místopředsedy hodně, ale ano, budu. Bude to docela napínavé, jak to tak vypadá. Já bohužel nejsem delegátem, nemohu hlasovat, jen mávat rukou. Ale muselo by se stát něco nepředvídatelného, abych do toho souboje nešel. Třeba kdybych přímo na sněmu necítil podporu.

Po krajských sněmech podporu cítíte?

Věřím po ohlasech z krajů, že na řadového místopředsedu to má smysl. Nezískal jsem vůbec málo hlasů. Nominaci na 1. místopředsedu jsem dostal od oblastní organizace Praha 6, ale kraj to pak neschválil. Takže je to, jako bych ji neměl. To samé se stalo i v oblasti Brno-město. Tam to bylo poměrně zábavné, protože ten souboj byl velmi těsný. Na oblastní organizaci jsem měl o jeden hlas více než pan Faltýnek, na celokrajském sněmu asi o pět hlasů méně. Bral jsem to jako test.

Určitě to ale nebudete mít jednoduché. Podle Andreje Babiše z krajských organizací zaznívá, že ministři ztratili kontakt s hnutím. Ztratil jste kontakt i vy?

Nedokážu posoudit, do jaké míry je to pravda. Kdyby to tak bylo, asi bych nezískal krajské nominace. A já přitom nějaké mám. Vypadá to, že má práce, například když se k různým tématům vyjadřuji na poslaneckém klubu, budí v některých lidech důvěru. A ten kontakt s hnutím, ten je přeci hodně přes klub. Ministr není ztracený někde v dálce, poslanci jeho názory přenášejí do svých regionů. Mám chuť se někdy zeptat kolegů ministrů z ČSSD nebo KDU-ČSL, jestli ztratili kontakt se stranou.

Dokážete tedy skloubit funkce ministra a místopředsedy hnutí?

V každém resortu je náročný první rok. Já jsem tam odvedl určité penzum práce, mám tam kvalitní lidi a myslím, že v současné době se dá ministrování a místopředsednictví stihnout. Já samozřejmě nemohu být technický místopředseda, který objíždí regiony. To by nezvládl nikdo ve vládě. Je ale všeobecný zvyk i v jiných stranách, že ministři participují na vedení. A já o to mám zájem, chci se podílet na dalším profilování hnutí.

Nikdy jsem se neúčastnil jednání, kde by paní Kleslová byla, nikde jsme spolu nevedli řeč mezi čtyřma očima. A já si skoro myslím, že by k tomu mělo dojít. Abychom zjistili, o co tady vlastně jde. My jsme asi dva odlišní lidé.

Proti vaší kandidatuře může hrát i fakt, že se moc ve straně snaží získat lidé, kteří se s Andrejem Babišem znají dlouhé roky. Zjednodušeně: navrch mají lidé z Agrofertu nad lidmi z plakátů…

Toto dělítko je hrozně zjednodušené. Ti lidé z plakátů nejsou nějaká homogenní skupina. Jsou to lidé, kteří mají společné, že nepracovali v Agrofertu. Ale já mám mezi lidmi, kteří v Argofertu pracovali a jsou v ANO, řadu názorově blízkých kolegů. Navíc je v hnutí ještě jedna nezanedbatelná skupina, s níž je třeba počítat a která získává na síle. A to jsou lidé, kteří se vyprofilovali na podzim loňského roku ve volbách. I ti mají ambici podílet se na vedení.

Takže ANO potkal standardní boj o vliv, který známe ze zavedených politických stran?

Tak to asi úplně není. To nejsou skupiny, které by proti sobě táhly do boje. To jsou jakési generace toho hnutí. Je tam nějaká generace první, druhá a teď přichází třetí. Sněm by v optimálním případě měl být svátkem jednoty v různosti, abych tak řekl. A to je právě věc, za niž bych já docela rád kopal. Diskuze je důležitá a musíme na ní trvat. Kdo to vidí jinak, neměl by hned dostávat razítko rebela. Jinak se lidi začnou bát formulovat svůj názor.

Vám možná ale různost některých názorů s pražským vedením může ublížit. Nemáte úplně idylické vztahy s šéfkou pražské organizace Radmilou Kleslovou. Ta se do vás opřela naposledy o víkendu, když mluvila o tom, na koho se předseda Babiš může spolehnout. Ona prý sepíše přes noc skvělý volební řád, vy něco takového nikdy neuděláte…

Já se zdráhám tomu citátu uvěřit, mě to přijde až nechtěně komické. Ani snad nevěřím tomu, že to takto řekla. Pravdou je, že bych v noci žádný volební řád nesestavoval. Pokud existuje nějaká má přidaná hodnota, je v něčem jiném. Nevím, čím to je. Nikdy jsem se neúčastnil jednání, kde by paní Kleslová byla, nikde jsme spolu nevedli řeč mezi čtyřma očima. A já si skoro myslím, že by k tomu mělo dojít. Abychom zjistili, o co tady vlastně jde. My jsme asi dva odlišní lidé. Já jí nechci posílat vzkazy přes média.

MF Dnes o víkendu zároveň spekulovala, že může brzy skončit vaše práce na ministerstvu, protože s vámi Andrej Babiš není spokojený. Máte takové náznaky?

Ne. Opravdu, nikdy jsem nezaznamenal žádný takový náznak. To jsou velké spekulace a já ani nevím, komu by to prospělo. Nemyslím si samozřejmě, že jsem bezchybný. Na druhou stranu máme za sebou na ministerstvu obrany velmi těžký rok a já si za svou prací stojím. Byl bych velmi nerad, kdyby se úspěšnost či neúspěšnost ministra měřila počtem negativních článků.

Negativní články ale přicházejí. A to – jak se ukazuje – může být ve vašem hnutí problém.

Vedení ministerstva obrany s sebou logicky přináší konfliktní situace, když máte spoustu věcí k řešení. Samozřejmě si vyrábíme nepřátele. Ti nejsou pasivní, nejsou němí. Saháte spoustě lidí na chleba. A ti nečekají, pustí se do vás. Je to prostě konfliktní místo a já nemám nic jisté. Ale abych to mohl dělat dobře, potřebuji důvěru a podporu svého hnutí. Je to hodně horká židle. Ale nemám žádné indicie, že bych tu důvěru neměl.

Jak osobně vnímáte dění kolem odchodu ministryně spravedlnosti a vaší kolegyně Heleny Válkové? V pondělí se poměrně otevřeně rozhodla promluvit o tlaku, který předcházel jejímu konci. To je v hnutí ANO běžné?

Mně to překvapilo, když jsem četl to její poslední prohlášení. S nikým jsem o tom nemluvil a žádných jednání se neúčastním, takže jsem zřejmě špatný zdroj. Chápu, že paní Válková může pociťovat nějakou hořkost. Nevím, jestli po právu, nebo jen z nějakého emočního hlediska. Ono to totiž není samo sebou, když musíte odejít z ministerstva. Nikdo nechce končit s puncem špatně odvedené práce. A v člověku se toho odehrává hodně. Asi se může dostavit i pocit křivdy.