Spravedliví soudci nás umí chránit před úlety žalobců a „elitních“ policistů

Optimistické země zpravidla prosperují, pesimistické upadají. Ale hlavně prosperují ty, kde panuje důvěra. Ve vztazích mezi lidmi i ve vztahu lidí ke státu a institucím, které ho reprezentují. Zvlášť v marasmu, do nějž jsme se po roce 2008 nedůvěrou ke všem a ke všemu a neustále recyklovanými příběhy, jak tady všichni kradou a korumpují, dostali, je potřeba využít každou příležitost vypíchnout to, k čemu důvěru mít můžeme.

Případ ProMoPro znovu potvrdil, že při všech excesech žalobců a „elitních“ policistů můžeme mít důvěru k soudům. Ty zatím v žádném z politicky citlivých případů neselhaly. Vědomí, že přes všechny excesy, bude soud nakonec spravedlivý a moudrý, je pro pocit důvěry zásadní. S ním stojí a padá právní stát západního typu. Bývalý slovenský ministr spravedlnosti Daniel Lipšic před časem při jedné veřejné debatě poznamenal, že jsme na tom podstatně lépe než Slováci. U nich sice neselhávají tak často vyšetřovatelé a žalobci, bohužel ale selhávají soudci. U nás je to naštěstí naopak.

Politicky byl případ ProMoPro jedním z prvních příběhů, na němž se ukázalo, jak začíná pravicová vláda sama sebe ničit. Palcové titulky o zakázce na ozvučení při předsednictví Evropské unie předraženém o stovky milionů korun, vytvářely dojem opravdu „velké zlodějny:“ Před soud se dostali tři státní úředníci a devět podnikatelů.

Teď ten příběh došel ke katarzi. Soudkyně Městského soudu v Praze Eva Brázdilová skutečně a poctivě hledala spravedlnost. Nespokojila se s klišé, na němž čím dál častěji žalobci otáčejí politicky citlivé kauzy. Prostě si nechají udělat posudek, z nějž nabudou dojmu, že zakázka byla předražené. Pak už automaticky žalují. Nezkoumají úmysl, ani to nakolik se předražení dalo v daných okolnostech zabránit. Mají jednoduchou šablonu: jakákoliv škoda rovná se trestný čin. Argumentace té škody navíc velmi často kulhá v čisté logice jako je tomu třeba v případě exministryně obrany Vlasty Parkanové.

Eva Brázdilová žádnému klišé nepodlehla. Došla k závěru, že zakázka byla opravdu předražená zhruba třikrát. Předražená byla proto, že podnikatelé, kteří ji zajišťovali, prostě státní úředníky podvedli. Peníze, které od nich vylákali navíc ještě prali přes různé účty a subdodavatele. Nejspíš proto, aby se vyhnuli placení daní.

Brázdilová zprostila všechny úředníky obžaloby a rovnou je označila za obětní beránky.  Podle ní soud i při veškeré snaze u nich nenašel jakýkoliv úmysl. „Od počátku jsem hledala jejich motiv. Ten jsem nenašla. A jestli nemůžeme najít motiv, těžko můžeme shledat úmysl,“ řekla v odůvodnění rozsudku. To je zásadní pasáž, která by se měla citovat třeba u soudu s Vlastou Parkanovou nebo v případu zakázek firmy Excalibur. Právě úmysl totiž policistům a žalobcům v jejich intelektuálních konstruktech velmi často chybí. A když vidíte, že někdo jedná podle nejlepšího vědomí a svědomí, což těmto třem státním úředníkům neupřel ani žalobce, těžko je můžete odsoudit i za nedbalost.

Soudkyně nenašla ani žádný majetkový prospěch. „Postupovali v souladu se svým svědomím, snažili se zajistit akce, které byly nesmírně náročné,“ dodala s tím, že naše předsednictví  i díky jejich nasazení bylo shledáno jako úspěšné.

Podnikatelé, kteří ty úředníky podvedli, naopak dostali tresty až do devíti let vězení. „Byla vylákána částka nejméně 327,5 milionu za činnosti, které nebyly provedeny nebo se zakázkou nesouvisely,“ uvedla soudkyně, která tak částečně snížila sumu uváděnou obžalobou. 

Právě výška škody je v tomto případě velmi podstatná. Přes ni vznikaly, a třeba v Babišových Lidových novinách a MF DNES dodnes vznikají, zprávy o „téměř miliardové škodě“. Jak se k tomuto hausnumeru dochází? Původní rozpočet měl být kolem 85 milionů korun. Nakonec se zaplatilo kolem 500 milionů. Pak dostal úřad vlády od finančního úřadu pokutu. S ním se částka vyšplhala na 938 milionů korun. Podobnou pyramidovou logikou škodu můžete pro účely novinových titulků zvedat do nekonečna. Soudkyně Brázdilová naštěstí na nic z toho nepřistoupila. Rozsudek zatím není pravomocný. Dají se čekat odvolání odsouzených.

Doufejme, že všichni, kdo se octnou před soudem, budou mít štěstí, že o jejich životě budou rozhodovat lidé jako Eva Brázdilová.