Star Wars vzpomínají i na méně známou akci z války

Premiéra filmu Síla se probouzí, tzn. sedmé epizody kultovních Hvězdných válek, nepochybně patří mezi nejvíce očekávané kulturní události tohoto roku. Znovu se mluví o všech možných aspektech úspěšné filmové ságy, rozebírá se její politický kontext a připomínají se různé méně známé souvislosti. Příkladem může být inspirace, kterou první film čerpal z jedné vysoce zajímavé operace druhé světové války.

Původní film Star Wars, dnes známý i jako Epizoda IV: Nová naděje, měl premiéru roku 1977 a tehdy určitě nikdo netušil, jakým kultem se již záhy stane. Scénárista a režisér George Lucas pro toto své dílo čerpal inspiraci v mnoha zdrojích. Zjednodušeně se dá říci, že Star Wars jsou cosi jako klasická pohádka, která se přestěhovala do sci-fi prostředí a byla obohacena o prvky, jež pocházejí z některých westernů a japonských historických filmů. Specifický případ ovšem představuje finále filmu, totiž útok na Hvězdu smrti.

Přestože to zřejmě ani mnozí z fanoušků nevědí, tato scéna je takřka „remake“ filmu, od jehož premiéry letos uplynulo přesně 60 let, jelikož dorazil do kin v roce 1955. Jedná se o velkolepý britský válečný snímek The Dam Busters, u nás známý i pod dost matoucím titulem „Ďáblové v oblacích“. Český distributor z jakéhosi záhadného důvodu dospěl k závěru, že takhle zřejmě bude atraktivnější než v případě, že by se jen přeložilo původní jméno. To znamená něco jako „Bořiči přehrad“ a dokonale vystihuje, o co vlastně jde.

Film reprezentuje velmi málo dramatizované pojednání o skutečných událostech, vlastně spíše hraný dokument o plánování a provedení britské operace Chastise. Odehrála se v noci z 16. na 17. května 1943 a jejím cílem byly tři důležité přehrady v německém Porúří, které zásobovaly energií velkou část zbrojního průmyslu Třetí říše. Britové o jejich zničení usilovali již dlouho, jenže přehrady se zdály být prakticky nezničitelné.

Zasažení obyčejnou bombou z velké výšky bylo s tehdejšími prostředky spíš otázkou zázraku, a i kdyby se to podařilo, gigantické přehrady by patrně utrpěly jen škrábnutí. Útok ponorkami nebo torpédy byl zase nemožný kvůli sítím pod hladinou. Mužem, který nakonec našel řešení, přestože působilo komicky, byl Barnes Wallis (1887–1979), mj. autor konstrukce bombardéru Wellington. Přehrady měla zbourat „skákající bomba“.

Wallis zjistil, že exploze pod hladinou v těsné blízkosti hráze by přivodila protržení, jemuž by ještě napomohl tlak vody. Jak ale dopravit velkou bombu až k hrázi? Odpovědí byly skoky po hladině, podobné oblíbeným dětským „žabkám“. Wallis tak navrhl kulatou rotující bombu, jež měla po správném vypuštění provést několik odrazů od hladiny, aby doskákala k hrázi, kde se měla potopit a explodovat v předem nastavené hloubce. Zkoušky prokázaly funkčnost nápadu, ale bomby také musel někdo dopravit nad Třetí říši.

Pro celou operaci tak byla sestavena utajená speciální jednotka, 617. bombardovací peruť. Do jejího čela byl jmenován veterán náletů na Třetí říši, excentrický a problémový, ale výjimečně schopný Guy Gibson. Pod jeho a Wallisovým vedením byla vyřešena obrovská spousta potíží. Aby „skákající bomba“ fungovala, bylo potřeba ji vypustit na správném místě, v přesné výšce a přesné rychlosti, to vše pod protiletadlovou palbou Němců.

V horečném spěchu, diktovaném stavem vody na přehradách, se to povedlo. Ve zmíněnou noc vzlétlo devatenáct bombardérů Avro Lancaster s prapodivnými bombami pod trupem a vydalo se na cestu k hrázím. Po sérii útoků byly dvě (Möhne a Eder) probořeny a třetí (Sorpe) utrpěla poškození. Britské ztráty (osm bombardérů a 56 mužů) byly kruté, ale následné přílivové vlny způsobily Němcům obrovské škody. Operace skončila úspěchem a celý její průběh za dvanáct let zachytil vysoce úspěšný film The Dam Busters.

Jako perličku k filmu lze ještě dodat, že maskotem 617. perutě byl pes jménem Nigger, což se při nejlepší vůli nedá přeložit jinak než jako „Negr“. V roce 1955 ale ještě neexistovala dnešní „politická korektnost“, takže nikdo necítil potřebu měnit historická fakta. Pozdější verze filmu však prošla „politickou korekcí“, resp. úpravou zvukové stopy, v níž pejsek dostal „přijatelné“ jméno Trigger, zatímco v české podobě se jmenuje Čert.

Vrátíme-li se k hlavnímu tématu filmu, pak se podobnost s Hvězdnými válkami nabízí, jelikož útok na Hvězdu smrti pojí s nálety na přehrady dost věcí. Jde např. o nutnost vypuštění zbraně v přesném momentu, aby se docílilo zásahu kritického slabého místa. Celá řada záběrů v obou filmech vypadá nápadně podobně a několik dialogů bylo převzato takřka doslovně. Ostatně se tomu ani nelze moc divit, jelikož Gilbert Taylor, který dohlížel na speciální efekty v The Dam Busters, byl později kameramanem Star Wars.

Kult Hvězdných válek dosáhl obřích rozměrů a zcela bez ohledu na to, jak novou Epizodu VII přijmou skalní fandové, lze očekávat další růst tohoto kultu. V Hvězdných válkách budou dále hledány metafory pro všechno možné, byť mnohdy asi bude „přání otcem myšlenky“. Jisté ale je, že George Lucas chtěl v prvním filmu složit i velkou poklonu důvtipu a odvaze mužů, kteří významně přispěli k vítěznému konci druhé světové války.