Babiš testuje nervy ODS

Druhou nejsilnější stranu v parlamentu čeká test pevných nervů. Presumptivní premiér Andrej Babiš chce vládnout s občanskými demokraty. Nebo alespoň potřebuje veřejně předstírat, že s nimi chce vládnout. ODS to zatím pevně a jednotně odmítá. S jednoduchým a naprosto věrohodným vysvětlením, že nebude sedět v jedné vládě s člověkem, jehož chce policie znovu obvinit z dotačního podvodu, a proto žádá sněmovnu o jeho vydání. Pevné stanovisko má dominantní podporu jak mezi členy, tak voliči občanských demokratů.

Pro Andreje Babiše je vláda s ODS přirozeně nejlepší alternativou. Koalice s jedním slabým partnerem je pro něj jen o málo méně komfortní varianta než jednobarevná vláda s většinou ve sněmovně, o níž sní, když náhodou spí. Poměr sil v takové vládě by byl 1 : 3 v Babišův prospěch. Přítomnost občanských demokratů jako tradiční demokratické strany by Babiše legitimizovala. Přece o mně nikdo nemůžete říkat, že jsem populista, nebo dokonce nedemokratické nesystémové skupenství, když vládnu s nejtradičnější konzervativní polistopadovou stranou.

Dá se čekat, že první fází bude vábení. Babiš je protřelý obchodník. Petru Fialovi bude dávat nabídky, které budou na první pohled působit dojmem, že jsou z rodu těch, jež nelze odmítnout. Takže žádný poměr 1 : 3, odpovídající volebnímu výsledku, ale třeba neodolatelné 1 : 1. Program plný programových priorit ODS. Zrušení EET a kontrolního hlášení. Snížení daní. Omezení byrokracie. K tomu jako bonus i pro Babišův politický i lidský osud klíčová ministerstva. Vnitro, spravedlnost, finance. A klidně ještě reprezentativní ministerstvo zahraničí. A výkřiky, co chtějí víc, když přece plní jejich volební program a dal jim mnohem víc moci, než jim podle volebního výsledku náleží.

Občanští demokraté budou v této první fázi líčeni velkou částí médií (nejen Babišových) jako idioti, kteří nepřijímají výhru v loterii.

Pak nastoupí fáze dvě. Vydírání. Babiš začne vypouštět, že mu nezbývá nic jiného než vládnout s podporou komunistů a Okamurovy SPD. Když ta nezodpovědná, nestátotvorná ODS odmítla jeho tak velkorysou nabídku.

Rozjede se mediální smršť článků, jak jsou občanští demokraté zodpovědní za to, že tady vládnou oligarchové, komunisté a extremisté. Jak se poškodí náš obraz v zahraničí. Jak na tom budeme hůř než ti Poláci a Maďaři, trpící pod autoritářskými vládami. Bude se vyhrožovat odlivem zahraničních investic, sankcemi Evropské unie. Tlak na nervy občanských demokratů bude skutečně silný.

Je ale nejen v zájmu České republiky a jejího budoucího směřování, ale i v čistě sobeckém zájmu samotné ODS, aby pevné nervy udržela a nepodvolila se.

Začněme tím sobeckým pohledem. Babiš se svými neurvalými praktikami ODS ve vládě zničí, jako zničil sociální demokraty a lidovce. Se svou silou z voleb proti němu není Fialova strana schopná uhrát vůbec nic, byť to tak bude moci na papíře koaliční smlouvy vypadat. Občanští demokraté sehrají pouze roli nástroje na Babišovu legitimizaci. Aby se v zahraničí nepsalo, že vládne s komunisty a extremisty, a třeba někoho v Bruselu nenapadlo, že by nám zkusil omezit dotace.

Každá demokratická strana, která si s Babišem sedne do vlády, jen přispěje k jeho legitimizaci, a tím pádem posílení. Ve finále jí jen přebere její voliče. Proč by také měli volit Babišovy poskoky, když můžou rovnou volit Babiše? Nehledě na to, že ve sněmovně může Babiš vždycky svého koaličního partnera obejít, když se mu bude nabízet hned několik dalších alternativních koalic. Ať už s lidovci a sociálními demokraty, nebo s komunisty a Okamurou. Jako kdysi Jiří Paroubek objížděl jako premiér svou koalici s komunisty.

V dlouhodobém zájmu země je ukázat babišismus v jeho čisté podobě. Nikoliv ho zastírat a maskovat. A v čisté podobě se ukáže ve společné koalici s komunisty a Okamurou (byť bude klidně tichá a nepřiznaná a bude se jí říkat menšinová vláda). Okamura je navíc také velmi zdatný politický obchodník. Babišovi nic nedá zadarmo. On do vlády a k moci chce. A za setrvání v suterénu tiché podpory si nechá od Babiše dobře zaplatit.

Vládnutí tria oligarcha, komunista a populista nebude bez následku. Dá se čekat, že v této symbióze se prosadí to nejhorší ze záměru všech aktérů. Dá se čekat výrazné omezení svobody a vyvolávání hodně ošklivých nálad ve společnosti. Budou se ničit klíčové instituce, včetně represivních složek, tajných služeb a justice. Spousta lidí se nové vrchnosti bude ošklivě podvolovat. Budou se ničit charaktery.

Je to ale test, kterým Česko po výsledku těchto voleb musí projít. A v příštích volbách, ať už budou za půl roku, nebo za čtyři, se ukáže, jestli se tento styl směřování země většině společnosti líbí, nebo se proti němu naopak jasně postaví. A odešle Andreje Babiše do politické penze, na kterou se tolik těší.

Představa, jak při současné síle některá ze standardních systémových stran dokáže ve vládním spolčení s Babišem brzdit jeho konání, je čistá naivita a alibistické vysvětlení, když někdo neudrží nervy a silný tlak nezvládne.

Francouzský prezident François Mitterrand v roce 1981 nalodil do své socialistické vlády komunisty ve víře, že je vládnutím zlikviduje. To se úplně nepodařilo. Bohužel to zlikvidovalo francouzskou ekonomiku na dlouhá desetiletí dopředu. Největší veřejné výdaje v Evropě, které táhnou zemi ke dnu, mají kořeny v mitterrandovské době.