Symon Petljura nebyl „pogromščik

V Echu24 vyšel 19. října 2017 článek s titulkem Na Ukrajině odhalili sochu nacionalistovi, který je obviňován ze smrti tisíců Židů. Vzhledem k tomu, že zveřejněná informace není pravdivá, je zcela obecná, nepodložená žádnými důkazy a v zásadě jen opakuje šablony sovětské a ruské propagandy, ocenil bych, kdyby redakce poskytla možnost čtenářům seznámit se i s jiným pohledem na tuto otázku.

Odhalení pomníku je prezentováno jako senzace, ačkoli na Ukrajině dávno pomníky tohoto vojevůdce stojí. Armáda Ukrajinské lidové republiky hájila stát, který bojoval o své uznání a přežití převážně proti armádám ruských bělogvardějců a bolševiků. Symon Petljura, který ji v této válce reprezentoval, reprezentoval i její tolerantní národnostní politiku, díky níž mimo jiné vzniklo samostatné ministerstvo pro židovské záležitosti, což bylo v celé východní Evropě nebývalé.

Arnold Margolin, ministr židovské národnosti zastupující zájmy republiky na rokováních v Paříži, se v tomto ohledu netajil projevy uznání. Když byl Petljura zavražděn Solomonem Schartzbardem, anarchistou s podezřelými styky se sovětskou vládou, svědčili v procesu s vrahem ve prospěch zesnulého i mnozí levicově orientovaní ukrajinští demokraté v exilu. Světový židovský kongres by mohlo zaujmout, co pravil prominentní sionista a Petljurův obdivovatel Vladimir Žabotinskij, jejž není třeba znalcům židovských dějin představovat: … Je holým faktem, že ani Petljura …, ani další členové ukrajinské vlády nebyli nikdy tím, co se nazývá ‚pogromščiky‘.

Věděl, co říká: neboť pogromy páchaly za občanské války všechny strany konfliktu a Petljura je sám ve svém vojsku přísně trestal. Jestliže francouzský soud Schwartzbarda přes kritiku mnohých osvobodil, pak je třeba uvědomit si i atmosféru doby, která nezaujatému posuzování ukrajinské otázky nepřála. Ostatně tak, jako kdysi atmosféra nepřála férovému procesu s Leopoldem Hilsnerem.