Evropané nikdy nepochopí americkou lásku ke střelným zbraním

Americká láska ke střelným zbraním je něco, co Evropané nikdy nepochopí. A to včetně většiny těch Evropanů, kteří mají Ameriku rádi. I, řekl bych, včetně těch, kteří sami rádi střílí. Protože instinktivně soudí, že tak masové rozšíření zločinů spáchaných střelnými zbraněmi by v jejich zemích patrně vedlo dřív či později ke drakonické regulaci a faktickému zrušení práva mít jakoukoli střelnou zbraň.

Ta láska je obtížně pochopitelná i navzdory tomu, že mnoho z těch legálně držených zbraní skutečně zachraňuje životy a majetek v sebeobraně, o čemž mainstreamová média nemají ve zvyku informovat.

Snad tak hrozná událost, jako je včerejší střelba v Las Vegas, stojí aspoň za objasnění některých nedorozumění.

Pachatel podle dosavadních zpráv (jež se často mění) použil automatickou zbraň. Tedy zbraň střílející dávkou – stisknete kohoutek, držíte ho a zbraň chrlí náboje. Jen díky tomu mohl postřílet takové množství lidí. Na rozdíl od zbraní poloautomatických – ty vystřelí jeden náboj na jedno stisknutí spouště, jen nemusíte nabíjet. V USA existuje velký kulturní a geografický předěl mezi lidmi používajícími zbraně a lidmi štítícími se zbraní, přičemž redakce amerických médií se rekrutují převážně z té druhé skupiny. Vzhledem k tomu, že povinná vojenská služba byla v USA zrušena už za prezidenta Nixona, ví i proti své vůli i český humanitní intelektuál od středního věku výš o střelných zbraních víc než typický americký novinář.

Takže zatímco každý Čech, který chodil na vojnu, ví, že samopal vzor 58 umožňoval střelbu jednotlivými ranami i střelbu dávkou, americký novinář neví přesně, jaký je rozdíl mezi poloautomatickou zbraní, automatickou zbraní, útočnou zbraní, AR-15 a AK-47.

Neví například, že automatické zbraně jsou de facto zakázány od roku 1934.

Teoreticky ji bylo možné koupit, ale zájemce musel zaplatit vysokou daň a podstoupit důkladnou prověrku a registraci. Platí přísné předpisy na jejich převody, převážení přes hranice států, informování místní policie o jejich držení atd. Od roku 1986 se pak nově vyrobené kusy obyčejným občanům nesmějí prodávat vůbec. Takže ceny se na sekundárním trhu pohybují od desítek tisíc dolarů výš. Kolik jich mezi lidmi je, těžko říct, protože veřejná databáze nerozlišuje mezi zbraněmi drženými soukromníky a zbraněmi drženými policií a podobně. Regulace je tak efektivní, že legálně držené automatické zbraně byly od roku 1934 použity všehovšudy třikrát.

I mezi nelegálně drženými zbraněmi, které americké policejní složky zabavují, nepřesahují automatické zbraně jedno procento.

Takže žádná z nových regulací, o nichž se mluví, by střelbě v Las Vegas, tak, jak proběhla, nejspíš nezabránila.

Je ovšem pravda, že celkové ohromné množství zbraní v Americe nutně zvětšuje i pool ilegálních zbraní. Zastánce práva držet zbraň jsem o tomto problému mluvit moc neslyšel.

Je taky pravda, že i legálně drženými zbraněmi mohl střelec napáchat velké krveprolití a že jich podle dosavadních zpráv měl hodně. Problém americké regulace není jen v tom, že je relativně volná na papíře, ale že v praxi funguje nedokonale. Dylann Roof, rasista, který v roce 2015 v Severní Karolíně zastřelil devět členů černošské kongregace, střílel legálně koupenou zbraní. Vzhledem ke své psychiatrické historii a dalším důvodům ji nikdy neměl získat. Jenže federální agentura, která prověrky na dotaz prodejců provádí, má na odpověď ze zákona časovou lhůtu. Když pracuje pomalu a nedodrží ji, je prodej automaticky schválen. To se stalo v Roofově případě. Republikánské kongresy se o posílení zdrojů těchto složek nikdy moc nestaraly. Je to důsledek kulturní války kolem zbraní – zastánci zbraní mají pocit, že odpůrci jim je chtějí zakázat všechny – utvrzuje je v tom jejich neznalost. Na pocit paranoie se taky dobře vybírají peníze od příznivců. A tak pro jistotu čelí všem pokusům o zpřísnění či zefektivnění regulací.

Další faktoid, který včera předvídatelně koloval médii a sociálními sítěmi, je ten, že střelec v Las Vegas zabil víc lidí než všichni islamističtí teroristé v Evropě a v Americe za letošek dohromady. Jenže je a vždy bude rozdíl ve vnímání vraždění šílence nebo někoho, kdo střílel z osobních motivů (což se zdá být podle dosavadních informací střelec z Vegas, navzdory deklaraci ISIS), a vražděním někoho, kdo vám vyhlásil válku. Pro většinu lidí je ten druhý případ hrozivější než ten první. Mimo jiné proto, že je výsledkem vědomého úsilí, jež se může stupňovat, zatímco ten první případ je svou povahou náhodný.

Komu se to nelíbí, nechť si to promyslí na případě s opačnými ideologickými znaménky. Je smutnou skutečností, že nejvíce vražd se v USA odehrává mezi černochy – pachateli i oběťmi. Ty údaje se dají najít na internetu, nepotřebují falšovat. Náruživost protestů hnutí jako Black Lives Matter proti úmrtím Afroameričanů způsobeným policisty se může zdát, řekněme, pomýlená – neměli by se v první řadě starat o snížení kriminality ve vlastních řadách? Černoši zabijí daleko víc černochů než policisté. Ale to není žádná politická korektnost. Když zabije neprávem představitel státní moci, je to něco jiného. Ten má monopol na legální násilí založený na předpokladu, že vás chrání. Kdežto zločinec je jen zločinec. Asi jako je rozdíl mezi tím, když vám firmu zlikviduje konkurent, anebo Finanční správa.