Spolu chyceni, spolu pověšeni. ČSSD a ANO nemají alternativu
1
I při zvláště nepovedeném manželství se rozchází těžko. Oba partneři toho na sebe příliš vědí, musí se dělit majetek. Než se pustit do brutálních konfliktů, bývá někdy lepší zatnout zuby a přece jen zkusit, jestli to nepůjde vydržet. Při krizi způsobené tzv. Plíškovým zákonem se ukázalo, že přesně to je případ koaličních stran Sobotkovy vlády.
Sociální demokraté a zvláště sociálnědemokratičtí poslanci se chtěli distancovat od Andreje Babiše a jeho gigantického střetu zájmů. Proto mnozí z nich opozici slíbili, že podpoří zákon navržený poslancem TOP 09 Martinem Plíškem, který by Babišovi zakázal žádat o veřejné zakázky. „Věcně s tím ČSSD nemá problém,“ řekl dokonce Sobotka. Když se to Babiš dozvěděl, tak pohrozil, že položí koalici a způsobí předčasné volby.
Koaliční bouře skončila tím, že se ČSSD podělala, řečeno s Miroslavem Kalouskem, a Plíškův zákon v pátek nepodpořila. Babiš zase rádoby odvážně doporučil, aby se volby do sněmovny konaly o tři měsíce před zákonným termínem.
Každá koalice jednou končí
Páteční ústup sociálních demokratů se od té doby vykládá různými způsoby. Není překvapením, že zvláště opoziční poslanci oprášili výtku, podle níž chladný a racionální Sobotka není chlap. Také podle očekávání se spekuluje o tom, jak se premiér a ostatní sociální demokraté lekli, že Babišova média opět z dávné minulosti vytáhnou nesrovnalosti při privatizaci nejen ostravských dolů, ale také plzeňské Škodovky, při níž Sobotka asistoval. Zvláště případ OKD otevírá určitý marketingový potenciál k využití proti ČSSD ve volebním boji, přesto si dnešní politici na příkladu dobře uvědomují, že zase o tolik nejde. Ve srovnání s obyčejnou dotační aférou Čapí hnízdo ohrožující Babiše, nenabízejí deset let staré ohlasy ostravské a plzeňské privatizace stejně kvalitní munici.
Aktuálnější jsou také důvody, které donutily Sobotkovu sociální demokracii, aby vzala zpátečku, a Babišovo hnutí ANO přiměly, aby rozbíjení koalice zůstalo u platonické výzvy.
Obliba koaliční vlády Bohuslava Sobotky ani jejich protagonistů neklesá, občas dokonce roste. S tím roste i nervozita, co se stane, když všechno nepůjde tak dobře. Ekonomika se v minulém roce skoro rekordně zlepšila, zůstává však na prášcích s názvy nízký kurz koruny a vysoké eurodotace. Jak přijmou lidé, až se prášky vysadí a ekonomika zpomalí? A co udělá s popularitou vládních stran, když nastane první opravdu vážný průšvih, který už nepůjde svést na předchozí kabinety? Třeba by bylo lepší vládu rozpustit a především znemožnit partnera, který bude za všechno odpovědný.
Na zdánlivě neodvratnou roztržku se sociální demokraté chtěli připravit podporou Plíškova zákona, při níž by oslabili loajalitu svému partnerovi. Babiš je však upozornil nejen v kuloárech, ale dokonce v médiích, že první také může odejít on sám. Sociální demokraté pak zůstanou se všemi průšvihy, které se na vládu v nejbližší době valí.
Proč se lekl Sobotka
Gigantický malér se neodvratně blíží v podobě dálničního mýta, které nikdo nebude od ledna 2017 vybírat. Za to, že v příštím roce stát přijde o deset miliard z mýta, jsou v první řadě odpovědní ministři z hnutí ANO, podle Babiše by však bylo dalším podrazem, kdyby ČSSD chtěla celou ostudu hodit pouze na ně.
Na obzoru se navíc objevil další, a ještě větší průšvih, který se v první řadě týká především sociálních demokratů. Vláda se do značné míry oprávněně pyšní, jak dokáže čerpat eurodotace, jenže teď vážně hrozí, že bude vracet Evropské unii padesát miliard z dotačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Média zveřejnila zdánlivě nevinnou aféru s nákupem dvou magnetických rezonancí pro vědecký ústav CEITEC v Brně a sociálnědemokratičtí ministři školství ji dva roky poctivě zametali pod koberec, aby se sto milionů za nákup rezonancí nemuselo do Bruselu vracet. Jenomže během stejné doby potvrdila kontrola Babišova ministerstva financí, že nákup pro CEITEC opravdu porušil evropská pravidla. A je velmi pravděpodobné, že stejnou chybu opakovaly všechny projekty z padesátimiliardového programu.
Babiš byl k ministryni školství Kateřině Valachové loajální a dosud drží výbušné informace u ledu. Není však důvod, aby v tom pokračoval během koaliční války.
Nejhorší na tom je, že když se obě hrozby sečtou, pak se rozpadne příjmová strana státního rozpočtu a vláda definitivně ztratí pečlivě budovanou pověst schopných technokratů.
Příliš daleko k volbám
Nechám vás v tom, naznačil Babiš Sobotkovi dokonce i v médiích a to stačilo, že protibabišovská revolta sociálních demokratů skončila. Majitel Agrofertu vyhrál bitvu a teď může rozhodnout, jestli se mu spíše vyplatí ve vládě zůstat, anebo přejít do opozice a zahájit osmnáctiměsíční volební kampaň.
Zřejmě si však uvědomil, že i on je chycen v koaličních vztazích. Může se zbavit odpovědnosti, ale zároveň tím vyklidí prostor svým dosavadním partnerům, kteří budou řídit sami menšinový kabinet. Právě oni si po dvouletém manželství budou nejlépe vědět rady, jak proti němu nově nabytou moc použít. „To mám shodit vládu, protože mě několikrát za sebou koaliční partneři podrazili? To není důvod. Navíc by to ve sněmovně nikdo neodhlasoval,“ přiblížil Babiš své myšlenkové pochody v rozhovoru pro Právo.
Přeloženo do řeči westernu: Víme toho na sebe příliš mnoho, uvědomili si partneři. A pokud jednoho z nás usvědčí ze zločinu, budeme nakonec viset oba.
