Kdo a čím vydírá Bohuslava Sobotku?

Kdo chce hledá způsob, kdo nechce hledá důvod. Tak se dá ve stručnosti shrnout chování sociální demokracie při hlasování o pozměňovacím návrhu poslance TOP 09 Martina Plíška k zákonu o veřejných zakázkách. Ten od nich odstavoval firmy, v nichž má člen vlády podíl přesahující deset procent. Prakticky to znamená, že by do veřejných tendrů nemohla jít žádná z dvou set padesáti firem holdingu Agrofert, vlastněného Andrejem Babišem. Včetně jeho médií.

Ministerský předseda Bohuslav Sobotka minulý čtvrtek poprvé v deníku Právo naznačil, že by sociální demokraté mohli Plíškův návrh podpořit. „Věcně s tím nemá ČSSD problém. Teď jde o to, zda je návrh v souladu s evropskými pravidly pro veřejné zakázky,“ napsal v Právu 26. února Sobotka. Zároveň řekl, že jeho strana podpoří i další Plíškův pozměňovací návrh k zákonu o střetu zájmů (sněmovna o něm bude hlasovat zhruba za měsíc), podle nějž by žádný člen vlády nesměl ve firmě vlastnit více než 40 procent. „Návrh předložený k zákonu o střetu zájmů, který by nově ukládal členům vlády převést firmy, aby je nemohli ovládat, považujeme za legislativně nesporný. Řešil by otázku střetu zájmů miliardářů systémově a jednou provždy,“ sdělil Právu premiér. To prakticky znamená, že by se Babiš musel zbavit Agrofertu, nebo opustit vládu. Přinejmenším od příštího volebního období. Pro oba návrhy omezující systémově propojení Babišovy ekonomické, politické a mediální moci chtěli hlasovat i koaliční lidovci.

A strhla se mela. Nejdřív veřejně. Andrej Babiš začal vykřikovat, že je to podraz. A že prý si musí popřemýšlet, jestli má další pokračování koalice smysl. V půlce týdně rozjela ČSSD velkolepě kampaň do podzimních voleb s heslem „Stát není firma, ale společenství lidí.“ Babiš se vytočil ještě víc. Pak si ale chytře uvědomil (nebo mu to sdělili jeho mediální poradci Alexandr Braun, šéfredaktor Lidových novin a osobní přítel Ištván Léko, nebo šéf jeho institutu a též komentátor Lidových novin Jan Macháček), že hlasitým draním se za vlastní byznys a výhrůžkami, že kvůli tomu opustí vládu, silně poškozuje svou politickou perspektivu. Pečlivě budovanou roli toho, kdo přišel altruisticky bojovat proti zlodějnám a obětovat se. Útoky se přesunuly do zákulisí.

Obvinění z porušení koaliční smlouvy, výhrůžky odchodem z vlády a předčasnými volbami, mířily na koaliční sociální demokraty i lidovce do poslední chvíle před hlasováním.

Pak přišel čas přejít od slov k činům. Lidovci tlak a výhrůžky ustáli (celý klub s výjimkou vicepremiéra Pavla Bělobrádka a ministra kultury Daniela Hermana, kteří se nezúčastnili, hlasoval pro odstřižení firem členů vlády od veřejných zakázek).

Nedali se zmást ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou, která zákon předkládala a v obraně svého ministra cílevědomě lhala, že rozsudek Evropského soudní dvora, takové odstřižení zakazuje. Ze lži ji přitom usvědčoval samotný rozsudek, na nějž navedla pozornost. Detailně jsme ho rozebírali v komentářích Proč nikdo neprokoukne lež, kterou se za Babiše bije jeho ministryně a Babišova ministryně se motá ve lži, jak se bije za Šéfa.

Ráno před hlasováním klub ČSSD přišel s tím, že přistupuje na to, že se Babiš od veřejných zakázek odstřihnout nemůže. Velmi alibisticky sociální demokraté argumentovali právě rozporem s evropským právem. Jejich právníci z řad poslanců ale vůbec nebyli schopni vysvětlovat a jít do detailů. Bylo zřejmé, že ani zmíněný případ do detailů neznají. Šéf legislativní rady vlády a ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier amatérismu nasadil ve sněmovně korunu, když tvrdil, že zákaz přístupu firem členů vlády nemá smysl odsouhlasit, protože „to stejně půjde obejít“ a „že je to jen marketingový tah“.

Právní alibismus, amatérismus a okázalé upozorňování na technicko-legislativní problémy a sliby, jak se připraví jiný, komplexní návrh, napovídal, že skutečný důvod odmítnutí stopky Agrofertu je jiný. Strach. Podstatná otázka je, z čeho. Jestli je to jen obecný strach z kombinované politické, ekonomické a mediální moci Andreje Babiše, nebo strach z něčeho konkrétního. Ten obecný strach a podvolení provozují sociální demokraté konstantně od vstupu do společné vlády.

V kuloárech ČSSD se ale už od poloviny týdne šířily konkrétní obavy, že Babiš zase na premiéra něco vytáhne. Hodinu předtím než sněmovna hlasovala, přinesl veřejnoprávní Radiožurnál zprávu o tom, že policie zastavila vyšetřování prodeje Škody Plzeň firmě Appian v roce 2002. Zodpovědný za něj byl v roli tehdejšího ministra financí Bohuslav Sobotka. Policisté a žalobci případ odložili kvůli promlčení. Zároveň se ale ve spisu, z nějž Radiožurnál cituje, mluví o tom, že stát přišel při tomto prodeji o 1,15 miliardy korun a 31 miliónů bylo použito na korupci.

Policie o zastavení vyšetřování informovala ty, kdo byli z trestných činů podezřelí – a ministerstvo financí, které v případu vystupuje v roli poškozeného. Vyšetřovaní nemají jistě zájem pouštět detaily ze spisu na veřejnost. Babišovo ministerstvo má motivaci pustit co nejvíce detailů, které mohou Sobotku poškodit.

Případ prodeje Škody Plzeň Appianu je pro Sobotku stejně citlivým místem jako OKD, které právě řeší soud. A Babišova média už ho hojně využívají. Ani jeden z těch obchodů nebyl pro stát výhodný a v archivech se navíc dají najít pozoruhodné komentáře Bohuslava Sobotky, které mu na důvěryhodnosti nepřidají. „V té době nikdo nevznášel téma struktury vlastnictví. Ve společenské diskusi to nebyla priorita, jako to je dnes,“ komentoval dnešní premiér Sobotka v roce 2011 v MF DNES tehdejší prodej strojírny Appian Group, o níž už bylo známé, že to není žádný americký investor, ale firma přes níž si manažeři Mostecké uhelné koupili čtyři roky předtím za její vlastní peníze doly. Švýcarský soud je za to před třemi lety uznal zatím nepravomocně vinnými z podvodu a praní špinavých peněz. A poslal je do vězení na 16 až 52 měsíců.

Bohuslav Sobotka je detaily z případů Appian a OKD vydíratelný. A těžké lavírování kolem odstřižení Babiše od veřejných zakázek ukazuje, že se nejspíš sociální demokracie vydírat nechá. Argument o legislativním paskvilu je nedůvěryhodný. ČSSD mohla Plíška podpořit, aby dala najevo, že Babiše skutečně odstřihnout chce. A sama se zároveň pustit do právně čistého komplexního návrhu. Jedno nevylučuje druhé. Kdo to tvrdí, je alibista. Sociální demokracie dovolila, aby stát byl firma. Politická divize Agrofertu.

Politický výsledek je zřejmý: Posílení Babiše a ztrapnění sociální demokracie.