Když si nacionalisté vypůjčují nápady od Ztohoven

Tento týden někdo v Česku zase pozměnil dopravní značení. Nebyli to ale akční umělci ze skupiny Ztohoven, ani jiní lidé napojení na diskurs současného západního umění. Na Šluknovsku a v Lužici se na značkách ukazujících cestu do pohraničních německých obcí objevily nápisy v arabštině „Německo“. Autory byli podle všeho aktivisté ze spolku My proti všem.

„Extrémisté posílají uprchlíky do Německa,“ měl o věci rychle jasno server tn.cz. A stejně jako ostatní média doplnil, že případem se zabývá policie (například Děčínský deník napsal, že se tím policie „již“ zabývá, zřejmě kdyby někoho z iniciativních čtenářů napadlo, že by to měl ohlásit na policii). Na skupinu My proti všem nedávno upozornil vládní propagandistický server Hatefree. „Nacionalistický spolek My proti všem, který se staví proti imigraci, islámu a EU…“ napsal o ní.

Čiší z toho téměř komická bezradnost. Propagandisty z Hatefree by nějaký právník z Úřadu vlády měl poučit, že stavění se proti imigraci, islámu či EU je zaujímání politických postojů. A že to je u nás povolené, protože jsme demokracie. Alespoň já bych to považoval za důležité téma výchovného působení, neboť toto vědomí ve výrocích a skutcích politických činitelů a veřejných osobností od prezidenta dolů poslední dobou povážlivě absentuje. Místo toho si zvykáme, že na místě výskytu odlišného či nesrozumitelného názoru automaticky zasahuje policie tak jako u požáru hasiči.

Když je účastnice mítinku kvůli vyjádření negativního názoru na prezidenta odvedena policií, pokutována a žalovatelně veřejně ostouzena prezidentovým moderátorem, není to vůbec k smíchu. Zato případ předělaných ukazatelů má svou komickou stránku. Ta spočívá v tom, že má rysy happeningu. Je to komunikace zásahem do veřejného prostoru, jež nemá přímočarý utilitární obsah – běženci, kterým by ukazatele posloužily k orientaci, v těch končinách podle mluvčí ministerstva vnitra prakticky nebyli zaznamenáni.

Je to, podobně jako třeba billboard s Usámou bin Ládinem, který to myslí upřímně, tykadla na fotografiích politiků anebo pozměnění panáčci na semaforech pro chodce, vyjádření politického názoru maskované jako reklama, dopravní značení či jiná prakticky orientovaná komunikace. Liberálně orientovaní komentátoři zpravidla zastávali názor, že podobné projevy požívají ochrany politického a uměleckého projevu a neměly by vůbec být předmětem policejního vyšetřování. Anebo by maximálně měly být aktérům vyúčtovány náklady na uvedení pozměněných objektů do původního stavu.

Komické je, že od národovců jsme si zvykli na přímočařejší projevy – takové, jež si berou jednoduchou symboliku z historie, promlouvají k davu a pracují spíš s emocemi hněvu a patosu než s ironií.

Nic netrvá věčně. Nikde není psáno, že pokud se nacionalisté vyznačovali estetickou primitivností, musí to tak být napořád. Když si někdo zamane určitým způsobem oslovovat veřejnost, nemůže očekávat, že to veřejnost od něj nepochytí. „Tento PROJEKT má v rámci jednoho provedení několik podob...“ píšou autoři na svých webových stránkách, div ne jako zkušení pisatelé žádostí o granty. O kousek dál přidávají „Vyjádření pro úřady: S touto věcí nemá naše organizace samozřejmě nic společného.“ Jistě netuší, že tuhle průhlednou fintu občas používal ve svých fejetonech Ludvík Vaculík. Ale je to tak.

Příbuzná forma zkrátka ještě neznamená příbuzný obsah. I antirasista může „otagovat“ bydliště antiislamisty. I nacionalista si může vypůjčovat od Ztohoven.