Tajemství tunelu Blanka. To bílé světlo...
Mimopražští čtenáři nechť přijmou upřímnou omluvu za pragocentričnost tohoto krátkého sloupku. Ale chystá se dnes u nás v metropoli taková veliká sláva. Budeme otevírat náš Tunel Blanka a dopravní stavbu desetiletí nebo staletí nebo bůhvíčeho, stavbu mládeže, která během realizace tohoto smělého projektu stihla dospět, odrodit a nastřádat hezkých pár tisíc na stavebním spoření pro potomky. Stavbu, která se prodražovala a prodražovala a termín jejího dokončení se posunoval a posunoval, že každý, kdo na na ni měl jakýkoli názor, ho stihl sepsat a publikovat, dokonce hned několikrát.
Za ty desítky miliard se ale podařilo pořídit stavbu nejenom velké hodnoty praktické, ale i symbolické. Pokud někdo chce ilustrovat vykloubenost, jíž poměry v hlavním městě po dlouhou dobu trpěly, může hned uvést Blanku. A chovat jistě oprávněnou naději, že teď, když skončil „starý režim“ a pražský magistrát ovládli reprezentanti nepolitické činorodosti, bude vše jinak a lépe. Výrazná symbolika byla nacházena i v názvu stavby, její interpretace se ale zatím omezovala na prvoplánové „je to tunel“. Tím je jaksi hotovo, zpřítomněn je význam, který slovu tunel od devadesátých let má, a jenž se z češtiny rozšířil i do dalších jazyků, alespoň se to tak tehdy psalo, tudíž to musí být pravda.
V tenhle slavnostní den by ale měl být i čas pro naději. Tunel Blanka. Vlastně to znamená Tunel Bílá. Tunel. Bílá. Neobyčejně dlouhý, neobyčejně drahý, po všech stránkách neobyčejný Tunel Bílá. To je přece taky jasná symbolika. Po otevření budeme moudřejší, ale troufl bych si tipnout, že by Blanka mohla být první pozemské a hmotné (oukej, mluvit o hmotnosti díry v zemi je vždycky trochu sporné, ale víte, jak to myslím) manifestace onoho tunelu známého z literatury a ze svědectví lidí, kteří prošli tzv. zážitkem blízké smrti. „Ocitl jsem se v tunelu a letěl jím k bílému světlu.“ Něco na ten způsob prostě.
Něco by mohl napovědět i místopis té stavby, je-li má teorie správná, je totiž asi důležité jezdit Blankou tím správným směrem, jinak by se člověk mohl dočkat ne úplně příjemného překvapení. Do soustavy pražských podzemních cest je proto vhodné vjet u Anděla. Označení toho místa má taky svou jasnou symboliku, dialektickou dimenzi jí dodává známá skutečnost, že jsou na něm často cítit závany pekla. Najet Strahovským tunelem do Blanky a nechat se vést k té bílé záři. Vyplivne nás to – jak jinak – u řeky. Řeka. Tradiční symbol hranice mezi světem, jejž známe, a tím dalším, v nějž doufáme. Stavitelé pravý účel tunelu zamaskovali tím, že přes tu řeku postavili most s komunikací, po níž se dá dojet třeba do Bohnic (Náhoda? Nemyslím).
Nikterak by mě nepřekvapilo, kdyby si po otevření Blanky u vyústění tunelu u Vltavy neotevřel jeden podmračený chlapík se jménem počínajícím na Ch nenápadný přívoz, který bude účastníky silničního provozu dopravovat k nějakým úplně jiným břehům. Jakožto celkem ukázněný daňový poplatník vlastně budu chtít peníze zpátky, jestli se tam ten Cháron neobjeví.
