Historie pražského Temelína. Kecy, plky a Bém
Tento víkend se uskuteční tradiční den otevřených dveří v tunelu Blanka. Akce, jež začala být již před drahnou dobou tradičnější, než by si organizátoři přáli, je ovšem tentokrát zpestřena dvěma dalšími: zvědavcům se otevřou dvě stanice na budovaném prodloužení trasy metra A a Trojský most. Vlastně součást Blanky bude dokonce, jakkoli neuvěřitelné se to zdá, uvedena do provozu. A co je ještě obtížněji představitelné, v prosinci, na svátek Blanky (ten vtip!) se má zprovoznit celá Blanka.
Stavba, jejíž cena se vyšplhala z původně schválených 21 (v době zahájení stavby 27 či 29 miliard) na 38 a patrně víc miliard a jež se měla původně otevřít provozu v roce 2012, se stala symbolem neschopnosti a zkorumpovanosti pražského magistrátu za Bémovy éry. Kombinace všech zdražení, neschopností a průtahů se slovem „tunelování“ byla prostě neodolatelná. Po neustálém prodražování a průtazích přišly celkem tři propady půdy. Spíše už do éry dalších primátorů spadají zdržení spojená s bizarními právními úkazy. Spor o proplácení víceprací vedl k zastavení stavby, provázenému i na naše poměry bizarním úkazem, že jedna expozitura elitních policistů začala vedení města stíhat za neproplácení faktur a druhá za jejich možné proplácení. Primátor Hudeček pak vystoupil s podivuhodným a podivuhodně zapomenutým prohlášením, že Blanka je černá stavba, neboť podle právních expertiz smlouva na Blanku zřejmě neplatí.
Tunel se stal ideálním příkladem propojení politiky a byznysu. „Případ tunelu Blanka a Metrostavu řešil Roman Janoušek velmi často. Podle svědků z magistrátu to byl on, kdo úředníkům poskytoval přátelské rady. A dnes je zřejmé, že právě za Bémovy éry se v Tomanově odboru schvalovalo nejvíce "zdražovacích" dodatků. Ve stavební části šlo o navýšení za 2,8 miliardy korun,“ napsal přední investigativní novinář Jaroslav Kmenta v článku nazvaném, jak jinak, Vytunelováno. Ani tak průkazné argumenty kupodivu nestačily policii ochotné, jak jsme viděli, stíhat skoro vše, k obvinění. Přesto Blanka odstrašujícím příkladem tunelování zůstává, byť to asi už žádné policejní vyšetřování neprokáže ani nevyvrátí.
Vymaže to něco jiného: čas. Napadlo vás, že by se Blance mohlo říkat pražský Temelín? Jenže asi nemohlo, protože tak už se říkalo jinému tunelu, tunelu Mrázovka. Ten se začal stavět v roce 1999, otevřen byl rovněž se zpožděním v roce 2004 a stál 7 miliard místo původních čtyř. Jeho stavba byla provázena řadou protestů a soudních sporů, v nichž sehrál hlavní roli právník společnosti za trvale udržitelný život, bratr tehdejšího ministra životního prostředí Miloš Kužvart a důležitou roli Petr Štěpánek z hnutí Oživení. Protesty měly na zdržení a zdražení stavby svůj podíl a argumenty odpůrců se ukázaly být naprostými kecy. Tunel masivně zkrátil cestování z Prahy 5 a 6 na jih, mohutně ulevil ulicím na Smíchově, přestože odpůrci tvrdili, že jim přitíží, nepřivedl nové desetitisíce aut do památkového centra, přestože to tvrdili, životní prostředí nezhoršil, protože plynule projíždějící auta škodí míň než postávající v kolonách a na světlech. A proto je dnes pražský Temelín zapomenut. Zapomenuto je jejich bizarní tvrzení, že Mrázovka je nová severojižní magistrála, jež opomíjí takovou maličkost, jako je rozdíl mezi povrchovou komunikací a tunelem. Zapomenuta je jejich pokrytecká knížecí rada, že se má nejdříve dobudovat vnější okruh – to ví každý a každý si taky umí představit, kolik stojí. Mezitím si řidiči a lidé na Smíchově bez tunelu Mrázovka neumí život představit. Na potvrzení poznatku, že v politice spravedlnost neexistuje, byl Petr Štěpánek za své škodění zájmům Pražanů odměněn funkcí radního hlavního města Prahy.
A stejně to dopadne s Blankou. Uleví dopravě v Břevnově, na Letné i v Holešovicích. S lidmi ze sdružení Auto*mat bych si o jejich tvrzení, že „poklidnému životu v Praze 6 a 7 bude do značné míry konec“ po otevření Blanky klidně šel povídat na Letnou, do Veletržní, do Argentinské. Ale oni nic vysvětlovat muset nebudou, lidé budou využívat Blanku tak samozřejmě jako Mrázovku a na jejich plky zapomenou.
Blanka nicméně zůstane zapsána jako typicky český fenomén, jako něco, co se jinde stát nemůže. Jako by neexistoval třeba tunel pod kanálem La Manche z let 1987-1993, který překročil rozpočet o 80%. Nebo tunel zvaný Big Dig v Bostonu, funkčně docela blízký naší Blance, který měl být dokončen v roce 1998 a stát 2,8 miliardy dolarů, ale byl celý hotov až v roce 2007 a stál 14 miliard (v konstantních dolarech 8 miliard, ale prodražení Blanky se taky neuvádí očištěné od inflace). Anebo letiště Berlin Brandenburg, které se začalo stavět v roce 2006, mělo stát 2,5 miliardy eur a otevřít se v roce 2010, ale zatím stálo už 4,3 miliardy a dřív než v roce 2016 fungovat nebude.
Bent Flyvbjerg z univerzity v dánském Aalborgu si v roce 2003 dal tu práci a zkoumal 258 infrastrukturních projektů ve 20 zemích. Dospěl k závěru, že u železničních staveb dosahuje překročení rozpočtu v průměru 45 %, u tunelů a mostů 34 % a u silnic 20 %. Zjistil, že za posledních 70 let nedošlo v tomto směru k žádnému zlepšení. A ve statisticky významné většině případů za tuto situaci mohou Janoušek s Bémem. Ale jeden z těch údajů jsem si vymyslel.
