‚Azyl v Německu? Právo na něj mají až čtyři miliardy lidí‘
Týdeník Echo
ROZHOVOR
Zásadní otázka posledních týdnů v uprchlické krizi, s níž je konfrontována Evropa, zní: Proč se zrovna spolková republika politikou otevřených hranic zachovala radikálně jinak než zbytek kontinentu? Pro odpověď jel Týdeník Echo do Frankfurtu nad Mohanem za Rolandem Tichym, který na internetu provozuje jedno z mála politicky nekorektních, přitom ale seriózních médií současného Německa.
Proč jsou vaše elity a s nimi velká část společnosti tak nadšené ilegálními přistěhovalci?
Důvodů je několik. Jako ekonom začnu těmi ekonomickými. Němci si v posledních letech uvědomují, že nás už brzo čeká demografický propad. K tomu jsme přispěli i moje žena a já, v roce 2002 jsme společně napsali knížku, kde vlastně plédujeme za řízené přistěhovalectví. Bez něho se těžko obejdeme. Jedno číslo: v roce 1964 se v Německu narodilo 1,4 milionu lidí, dnes jsme na 700 tisících přesně. A protože tyto nenarozené děti samy nemají děti, půjde demografický propad velmi rychle. Během několika let se naše země zmenší o 20 milionů lidí. Tu knihu jsme psali, abychom na to podnikatele připravili a taky nabídli recepty. Jeden recept zní pracovat déle, druhý modernizovat průmysl, třetí přistěhovalectví – ale jako část řešení, nikoliv jako řešení celkové. Dnes se však toto částečné řešení prodává jako řešení celkové.
Zdá se, že kapitáni německého hospodářství jsou nadšení. Politika kancléřky Merkelové prý přivádí pracovní síly, které už začínají chybět.
Kapitáni průmyslu to vidí ze svého zúženého pohledu. Milton Friedman kdysi řekl: Buď máte neomezený sociální stát a zavřené hranice, nebo otevřené hranice a omezený sociální systém. Obojí nejde. U nás se právě prosazují otevřené hranice se zachováním sociálního státu a z toho může dlouhodobě povstat jenom chaos. Dvacet procent dnešních uprchlíků jsou podle oficiálního odhadu samotného ministerstva vnitra analfabeti. Celkově 30 až 40 procent lidí z té vlny buď neumí číst, nebo v lepším případě umějí arabské písmo, ale ne latinku. Německy neumí v podstatě nikdo. Samozřejmě se mezi nimi najdou jednotlivci, kteří se chytí a budou úspěšní. Vždycky v každé skupině najdete dynamické, inteligentní jednotlivce, schopné překonávat překážky. Ale když i ministryně práce před pár dny řekla, že polovinu z nich prostě integrovat nepůjde?
Působí vaše azylová politika jako magnet, je to faktor, který uprchlickou vlnu přiživuje?
Jednoznačně. Azylové zákonodárství bylo po válce formulováno s ohledem na zkušenosti s nacismem, před kterým řada Němců sama musela utéct. Vznikalo ale s představou, že je to zákon maximálně pro desítky tisíc lidí. Proto je tak velkorysé a proto, když se aplikuje na statisíce a miliony, vzniká chaos. Právo na azyl bylo původně individuální právo, vztahovalo se na vás, pokud jste jako konkrétní osoba pronásledován. Občanská válka není důvod pro udělení azylu, protože postihuje všechny. Chudoba není důvod k udělení azylu, i chudoba je plošná. Azyl dostanete, pokud jste pronásledován kvůli svému politickému přesvědčení, náboženství, rase. My ovšem jsme výklad slova azyl změkčili, takže dnes jsou ve světě dvě až čtyři miliardy lidí, kteří mají v Německu právo na azyl. A i když vaši žádost zamítnou, v drtivé většině případů budete v zemi i nadále trpěn. Z žádosti o azyl se stává právo na pobyt – nezávisle na tom, jak vaše žádost byla vyřízena. A právo na pobyt vede automaticky k přístupu do německého sociálního systému. Dostáváte peníze na obživu, máte byt a máte úplný přístup ke zdravotnímu a důchodovému pojištění. Je to šílenost.
