Superúčetní Šlechtová sečetla ztráty. Zabrání dalším?
Někdo problém způsobí, jiný ho řeší a to až do chvíle, než se najde někdo další, kdo problém konečně odstraní. Tento příběh zažívá Česko při čerpání 700 miliard korun evropských dotací v letech 2007-2013 a v přípravě na další přísun 560 miliard v letech 2014-2020. Zmíněný problém už způsobil Česku ztrátu desítek miliard, o další desítky miliard Česko ještě přijde. Teď konečně přichází ministryně Karla Šlechtová, která skutečně může dát věci do pořádku.
Horší, než jste mysleli
O všech dosavadních ministrech, náměstcích i úřednících se dalo říci, že jsou příčinou ztrát, případně že se pouze snažili zmírnit škody a zamést nepořádky pod koberec. Byli jenom součástí problému. Nová ministryně si snaží udržet od dosavadní praxe odstup.
„Loni jsme nedočerpali 12 miliard, letos je reálná varianta 23 až 24 miliard. Na rok 2015 odhadly odpovědné resorty nedočerpání ve výši zhruba 5 miliard. Osobně se domnívám, že to bude mnohem výše,“ prohlásila v České televizi a očividně šlo o víc, než pouhé alibi.
Nejde o úplný výčet ztrát, které Česko utrpělo a utrpí. V některých případech udělila Evropská komise plošné korekce, tedy pokuty dosahující nejméně dalších 20 miliard. U mnoha projektů došlo ke zvyšování původní ceny a tento nárůst třeba v řádu miliard musela doplatit státní pokladna, jindy se Češi báli a faktury do Bruselu raději neposlali. Nejcitovanějším příkladem je stavba dálnice přes České středohoří, která přijde na 16 miliard a u které ministerstvo financí raději nepožádalo o slíbených 7 miliard. Dobrou ilustrací je splavnění horní Vltavy z Českých Budějovic do Týna za tři miliardy, kdy Evropská unie slíbila doplatit 1,5 miliardy a posléze udělila Čechům pokutu 150 milionů. Další projekty škodí, jak svědčí investice do výzkumných center nebo veřejných koupališť, které se samy neuživí a na jejichž provoz stát resp. města zoufale hledají další peníze.
Výčet ministryně je možné interpretovat jako výzvu k pojmenování problému. Co se vlastně v zemi stalo, že jsme nedokázali rozumně využít tak vysoké částky peněz ke zlepšení nedostatečné infrastruktury v dopravě, výzkumu, vzdělávání a telekomunikačním připojení? Na jedné straně je fiasko důvodem, proč jsou všechny evropské dotace považovány za zbytečné vyhazování peněz, na druhé straně žádná jiná evropská země nezaznamenala tak velký podíl nevyužitých dotací.
Pojmenovat okolnosti českého čerpání se pokoušejí také zahraniční politici a novináři. Největší pozornost vzbuzuje chování ministerstev, která utrácení v jednotlivých resortech a krajích buď vůbec nekontrolovaly (ministerstvo pro místní rozvoj), anebo falšovaly výsledky kontrol, aby Brusel na nic nepřišel (ministerstvo financí). Podle předsedkyně kontrolního výboru europarlamentu Ingeborg Grässleové byl tuzemský systém čerpání úmyslně nastaven tak, aby se evropské dotace mohly rozkrást.
Pomoc neschopným
Ministryně Šlechtová pracovala několik let v auditorské firmě Deloitte. Má tedy dostatečnou kvalifikaci, aby příčiny fiaska pojmenovala. Její vystoupení v televizi ukázalo, že k tomu nejspíš najde také odvahu. Teď už víme oficiálně, že ztráta pro stát dosahuje nejméně 40 miliard. Další na řadě je popis byrokratických pochybení, která tyto ztráty způsobila, a pak už bude na místě se ptát odpovědných politiků a úředníků. Podrobný popis chyb má ještě větší význam jako prevence před jejich opakováním.
I kdyby ovšem ministryně dobře sehrála roli spravedlivého a neovlivnitelného účetního, přesto není úplně jisté, že se další bruselský příspěvek ve výši 560 miliard na příštích sedm let podaří využít efektivněji, než se to dařilo dosud. Z programových dokumentů na příští léta vyplývá dost jednoznačně, že chybí celková koncepce či představa, na co by se měly peníze využít. Nestačí dát do pořádku účetnictví, když investice nepřinesou skutečný užitek.
Podezřelá je už formulace hlavního cíle. V letech 2014-2020 prý půjde o to, „vytvořit kvalitní podnikatelské prostředí, které podpoří konkurenceschopnost ČR, povede k zakládání nových podniků a zvýší inovační schopnost stávajících podniků“. To se dá interpretovat tak, že peníze půjdou jako dosud na účty firem, které by se bez státní pomoci samy neuživily. Při dalších dotacích si ještě víc zvyknou.
Pokud někdo, třeba ministryně Šlechtová, pojmenuje správně a srozumitelně cíl, ke kterému má pomoci nová vlna dotací, pak se dá vyhnou i riziku zbytečného byť poctivého utrácení. K tomu je však potřeba víc než schopnosti špičkové účetní.
