Halík: Chci kultivovat české 'prázdné' podnikatele

Letos na jaře dostal Tomáš Halík (66) v Londýně Templetonovu cenu, mezinárodní ocenění udělované za objevy o „duchovních skutečnostech“. Brzy nato developer a mecenáš lidovců Luděk Sekyra opět nadhodil Halíkovu kandidaturu na prezidenta, k níž se jeho favorit posléze sám jemně přihlásil. Podal to jako reakci na teoretickou možnost, že by se prezidentem stal sociálnědemokratický politik Zdeněk Škromach. Od té doby Halík jednou bagatelizuje svůj zájem a jindy zase snáší důvody, proč by osoba jeho typu prezidentem být mohla. Jistá je zatím jen kooperace Halík-Sekyra. V rozhovoru pro Týdeník ECHO Halík popisuje své plány se Sekyrou a dalšími českými podnikateli, kteří už jsou materiálně nasycení a teď se pro změnu chtějí „duchovně formovat“.

Kdo další kromě developera Luďka Sekyry by do tohoto byznys-platonského prostředí patřil?

Musím předeslat, že s panem Sekyrou je to celé trošku legenda, já ho znám čtyři měsíce. Potkal jsem ho, když jsem dostal Templetonovu cenu, na ministerstvu kultury byla tiskovka a tam mi ho představil Herman (ministr kultury Daniel Herman, KDU-ČSL – pozn. red.). A Sekyra mi povídá: Nepokřtil byste mi syna? Takže jsme se před křtem několikrát viděli a on v pak rozhovoru, tuším u vás, řekl, že by byl rád, abych byl prezidentem. Ale řekl to by the way, tak jako už plno lidí před ním. Je blbost dělat z toho něco víc.

Máte se Sekyrou konkrétní plány i vy?

Mně se líbí, co dělá směrem k Oxfordu, a už jsem s ním mluvil o možných projektech ve vzdělání. Slovenští jezuiti například udělali kolej pro študenty inspirovanou Oxfordem. Chodí sice na své fakulty, ale kolej není čistě ubytovna, má formační charakter. Oni spolu bydlí, mají společné večeři, mají etické kurzy. O tomhle například uvažuji, jestli by v Čechách Luděk Sekyra něco podobného nespolufinancoval.

Jak se katolický kněz ocitne v Prague Business Clubu?

Ještě předtím jsem byl pozván do kursu pro špičkové manažery, Čechy, kteří pracují na klíčových manažerských pozicích velkých zahraničních firem, promluvit na téma Spirituální aspekty vůdcovství. Bylo to asi 60 lidí, já jsem si říkal, ti mě vypískají, a najednou vidím, že oni nejdřív úplně zmlkli a pak všichni říkali: To je přesně to, co my potřebujeme. Každej z nás nese šílenou zodpovědnost za spoustu lidí, kde my máme čerpat duchovní základ? Jeden za druhým potom za mnou chodili a říkali: Moje materiální potřeby jsou zcela naplněné, já nemůžu sníst víc než tři bifteky denně, obléct si deset obleků a projet se víc než třema svýma autama. Najednou vidím, že pak jsem prázdnej, rodina se mi rozpadá, já potřebuji nějakou další dimenzi. Cítil jsem u nich to, čemu němečtí sociologové říkají posun k postmateriální společnosti. A já cítím, že tady bych jim mohl nějakým způsobem pomoct. A zároveň je to i pro mě škola nového poznání.

Nevidíte riziko, že lidé Sekyrova typu si jen chtějí pořídit duchovní štít, který si pověsí nad své podnikání a svou minulost?

To riziko je vždycky. Člověk musí dbát na svou intuici a zachovat si nějakou míru osobní nezávislosti. Ne se nechat vyloženě koupit. To je jasný. Ale život je nebezpečný podnik.

Myslíte, že zájem mnoha podnikatelů někam se posunout je znamením, že už skončila gründerská fáze českého kapitalismu, že chtějí svým dětem předat ctihodné firmy?

To se mně skutečně zdá. Myšlenky na ty děti u nich hrají určitou roli. Mně tuhle jeden z nich říkal, že měli debatu, jestli podporovat Rusko a Čínu, a nakonec si říkali: OK, teď by to asi bylo zajímavý pro náš byznys, ale taky si musíme položit otázku, jestli chceme, aby naše děti studovaly v tom Oxfordu, nebo v Pekingu.

Přečtěte si celý rozhovor v Týdeníku ECHO.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.