Zemřel Tadeus Różewicz, básník svědomí

Je to záhada, ale literární osobnosti v posledních letech umírají ve skupinách. Pro českou literaturu byl náročný třeba rok 2011, zejména jeho závěrečná třetina, kdy skonali Jiří Gruša, Ivan Martin Jirous a Václav Havel. Světová literatura si „dva čerstvé zářezy“ připsala v posledním týdnu: před týdnem zemřel v 87 letech Gabriel Garcia Márquez, dnes významný polský básník a dramatik Tadeus Różewicz. Zemřel ve Vratislavi ve věku 92 let.

V Jižní Americe nejspíš ne, ale u nás ve střední Evropě je to autor významem srovnatelný s Márquezem. Ostatně vysloužil si přezdívku s gustem užívanou na záložkách knih „korunní svědek 20. století“. Różewiczův nepodepsaný, ale hodnotný medailon na webu Divadla Komedie, které aktuálně uvádí jeho hru Past, ho vlivem na polskou literaturu připodobňuje k vlivu Josefa Topola a Václava Havla na tu zdejší.

Po Czesławu Miłoszovi (zemřel 2004), Wisławě Szymborské (zemřela předloni) a Sławomiru Mrożkovi (zemřel vloni) tak odešla další velká básnická hvězda Polska. V rychlých, servery přebíraných zprávách tiskových agentur je akcentována zejména Różewiczova poetika (politiky se totiž spíš stranil), neustále reflektující zážitek druhé světové války. Po ní „odmítl romantické vidění světa“ a přišel se „syrovým záznamem reality“ a „důrazem na existenciální rozměr literatury“, tedy „slavným“ pokusem psát „poezii po Osvětimi“. Jeho střídmý verš „byl později definován jako čtvrtý versifikační systém polštiny“. To je jistě větší pocta než nikdy nezískaná Nobelova cena.

Na podkladě jeho veršování jsou připomínána dramata, v nichž kombinoval projev ve verších s apokalyptickou fraškou. (A to v téže době, kdy na Západě bodoval hit absurdního dramatu.) Svůj divadelní typ Różewicz charakterizoval jako „realisticko-poetický“. – Jsou to nedokonalé charakteristiky, ale na náročnější texty nejspíš dojde až o víkendu.

Do češtiny byl překládán několika autory, prim drží Vlasta Dvořáčková. Nejvíc bylo přeloženo dramat (např. Dceruška, Směšný stařeček, Past), nejméně jeho prózy (Smrt v starých kulisách). Z básnických převodů zmiňme aspoň výbor Mezi apokalypsou a… Nechci skrývat, že mám z Różewiczova díla načteno maličko, ani že patří k těm autorům, které toužím dohnat. Ale i z toho mála, co znám, mě vždy napadá, zda síla této odcházející generace opravdu nespočívá vyjma talentu také v přičinlivosti dějin, které k ní byly natolik kruté, aby mohly rozvinout její duši a varovat potomky. Co si z díla těchto mistrů vezmeme k duhu, se ukáže právě po jejich smrti.