Ten, který odsoudil masakr na náměstí Nebeského klidu

Szeto Wah

Ten, který odsoudil masakr na náměstí Nebeského kliduHomo Homini 1997
Foto: wikipedia.org
1
Homo Homini
Oliver Jahn
Sdílet:

Szeto Wah byl jedním z předních bojovníků za svobodu a demokracii v Hongkongu. Politicky aktivní byl i během zvýšeného tlaku na čínskou společnost, který vyvrcholil krvavým potlačením protestů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989. Útok čínské vlády proti protestantům odsoudil, vstoupil do hongkongského parlamentu a stal se nejznámější tváří opozice odsuzující kroky čínské vlády.

Szeto Wah je často označován za jednoho z největších bojovníků za demokracii v Číně i Asii obecně. Desítky let bojoval za lidská práva obyvatel sporného území Hongkongu a zasadil se v tomto regionu o zvýšení povědomí o porušování svobod.

V zemi, která stojí na pomezí mezi západem a východem pomáhal Wah vytvořit alespoň částečně demokratické instituce a následně sám jakožto člen demokratické strany v hongkongském parlamentu o práva tamních obyvatel bojoval. Mezi obyvateli ostrova si za svou celoživotní humanitární práci vysloužil přezdívku „strýček Wah“.

Do popředí poprvé vystoupil jako člen největšího učitelského hnutí. V roce 1973 navrhla vláda zákon, který měl o 15 % snížit platy učitelů a Wah vedl následné protesty. V době jeho vedení učitelské unie HKPTU zaznamenala organizace řadu úspěchů a stala se jedním z hlavních opozičních hnutí v Hongkongu.

Od učitele k revolucionářovi

Na konci 70. let vedl hnutí, které nesouhlasilo s upřednostňováním čínštiny namísto obecně rozšířené kantonštiny. Tato organizace za zachování rodného jazyka dosáhla v roce 1979 úspěchu v podobě zrušení povinných zkoušek z čínštiny na vysoké školy. V 80. letech vedl také protesty proti oficiálnímu japonskému popírání masakrů v čínských učebnicích dějepisu.

V polovině 80. let byl zvolen členem legislativní rady školského sektoru, následně se údajně pro svůj politický vliv na obyvatele stal členem Schvalovací komise pro základní práva Hongkongu.

Jeho popularita zaznamenala strmý nárůst po červnových událostech roku 1989 na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Čínský lid po vzoru událostí v Evropě požadoval od května v rozsáhlých demonstracích ukončení vlády jedné strany a zmírnění vztahů v zemi. Po více něž měsíc trvajících protestech rozhodl Peking o vojenském zásahu.

Vojenské potlačení jinak poklidných demonstrací tanky a vojenskou pěchotou mělo podle různých zdrojů minimálně stovky obětí, čínský Červený kříž uvádí až 3000 mrtvých. Wah založil Hongkongskou alianci na podporu patriotických demokratických myšlenek v Číně, která myšlenky demonstrantů z Tiananmenu obhajovala.

Díky tomuto agresivnímu odsouzení vládního masakru a snaze o ukončení komunistické vlády v Číně se vztahy s pekingskou vládou značně ochladily. Na protest proti bezpráví vystoupil Szeto Wah a další představitel opozičního hnutí Martin Lee z hongkongské schvalovací komise. Peking mu navíc zakázal vstup na pevninskou Čínu.

V opozici až do smrti

V roce 1997 měla vypršet smlouva o pronájmu tzv. „New Territories“, britsko-čínská dohoda o správě Hongkongu, která z něj tvořila britské území. Podle smlouvy známé jako „Čínsko-britské společné prohlášení“ se celé území Hongkongu pod britskou koloniální vládou 1. července 1997 stalo „Hongkongem, zvláštní administrativní zónou ČLR“.

Toto společné prohlášení dávalo Číně za povinnost dodržovat zásadu „jedné země, dvou systémů“. V těchto dohodách se také Peking zavázal zachovat současný sociální, ekonomický i celkově kapitalistický systém země s tím, že tento životní styl Čína neohrozí 50 let, tedy do roku 2047.

Po opuštění ostrova Brity Szeto Wah odmítl místo v provizorní legislativní radě země, protože „její členové byli vybíráni komunistickou stranou“. Ve volbách v letech 1998 a 2000 se do tohoto orgánu dostal skrze zvolení a později vytvořil i samotnou Demokratickou stranu. Ve funkci byl až do roku 2004, kdy z oficiálních pozic odešel do důchodu.

Szeto Wah zemřel 2. ledna 2011 po prohraném souboji s rakovinou plic. Jeho odkaz dle pamětníků masakru na Nebeském náměstí i současných čínských i hongkongských občanů ale žije dál. Jedním z důkazů je i „deštníkové“ hnutí, které v Hongkongu protestovalo od září do prosince 2014. Tisíce lidí vyšlo do ulic Hongkongu proti chystaným reformám ve volebním systému, kdy by místní kandidáty určovala speciální rada komunistické vlády v Pekingu.

V roce 1997 získal cenu Homo Homini od lidskoprávní organizace Člověk v tísni za svůj celoživotní přínos v oblasti propagování a bojování za práva krajanů.

 

Čtěte další PŘÍBĚHY HRDINŮ, kteří bojuji za svobodu a důstojnost

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články