„Komunistická nevěsta už není tak bohatá“

Čeští komunisté se v posledních letech stali pro média až nezajímavými. Pohoršení, otázky a obavy už budí jiní. Znamená to, že „komunistická otázka“ už byla jednou provždy zodpovězena? Spadla pod stůl? Z KSČM se stala jedna z mnoha tuzemských stran? K debatě o perspektivách českých komunistů se účastníci sešli po krajských volbách, v nichž KSČM výrazně ztratila, jakkoliv jí průzkumy předvídaly vyšší zisky.

Pozvání do Salonu Týdeníku Echo přijali redaktor Českého rozhlasu a komentátor Petr Dudek (mimo jiné spoluautor knihy Kdo ve stínu čeká na moc, která před trvajícím vlivem českých komunistů varovala), zastupitel za Stranu zelených, sociolog a člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů Michal Uhl a politolog a redaktor revue Babylon Petr Mach.

V předvolebních debatách byla v porevolučních časech všudypřítomná otázka komunistické strany. Toho, jestli by s ní někdo byl ochotný vstoupit do koalice, zda je to vůbec morálně přípustné a co by to mohlo znamenat. Před těmito volbami ale byla prakticky nepřítomná. Dvě nejsilnější strany – ČSSD a ANO – jasně řekly, že do koalice s komunisty jsou ochotné jít. Nikdo tím nebyl příliš vzrušen. Znamená to, že komunistická otázka v české politice už definitivně odezněla, spadla nezodpovězená pod stůl?

Dudek: To vnímání komunistů jako problematického partnera bezděčně potvrdili i Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš tím, že možnost spojit se s KSČM oznámili s jaksi zvláštním důrazem, aby doložili ochotu otevřít se skutečně všem možnostem. Nakonec ale oba mohou splakat nad výdělkem. Ta „komunistická nevěsta“ se ukázala být daleko méně bohatá, než předpokládali.

Uhl: Stigmatizace komunistů, která byla charakteristická pro devadesátá léta, byla narušována postupně. Významným milníkem v tom bylo oznámení Jiřího Paroubka a Miroslava Kalouska o vyjednávání o menšinové vládě s podporou komunistů, po němž ovšem následovala vzpoura v lidové straně. Před čtyřmi roky se po krajských volbách dostali komunisté do vedení ve dvou krajích, k ničemu katastrofálnímu to nevedlo. A konečně před třemi roky se všechno to, co se vyčítá komunistům, promítlo do osoby Andreje Babiše, stejně uspěl. Ukázalo se, že ty minulosti, otázky symbolické a estetické jsou překonány aktuálními problémy. Že to téma je vyčpělé, vyčerpané. Na dnešní komunistické straně je nejzajímavější otázka, kdo jsou její voliči a co jim ta strana vlastně nabízí. Myslím, že komunistická strana by se měla brát jako organická součást systému a že je škodlivé tlačit ji mimo něj. Blokuje to politickou scénu. Nejlepší způsob, jak se komunistů zbavit, je dát jim podíl na odpovědnosti.

Mach: Krajské volby určitě ukázaly, že představa ANO jako středového nebo středopravého hnutí je mylná. Babiš nabíral voliče od komunistů. To, že KSČM je v českém kontextu pořád relevantní strana, podle mě koření v devadesátých letech. V naprosto nedůsledné dekomunizaci, která umožnila dnešní stav. Rétorika a způsoby komunistického režimu se stávají normou i mimo komunistické ghetto. Bylo to vidět třeba při přímé volbě prezidenta.

Dudek: Debata o tom, jak se pohled na komunisty v posledním čtvrtstoletí vyvíjel, je jistě zajímavá. Podstatnější je ale podle mne analyzovat, co komunistická strana představuje dnes. A jestli ten nezdar ve volbách pro ně znamenal jen jednorázový výpadek, nebo jestli je to předzvěst jejich postupného odchodu ze scény, odumírání, nebo dokonce jejich rychlého pádu.

Uhl: To, že se česká společnost po roce 1989 s komunistickou stranou nějak rychle nevypořádala, vyplývalo z charakteru tehdejších událostí – bylo to předání moci, Václava Havla prezidentem poprvé zvolil komunistický parlament. Komunistická strana na politické scéně zůstala jako konzervativní anachronismus, útočící na celkem nízké pudy. Je antiekologická, betonářská, protifeministická, drží nacionalistickou rétoriku, nejsou to internacionalisté. Jak komunisté mohou nebýt internacionalisté? Apelují na svůj tradiční elektorát. Podle sociologických analýz se ukazuje, že lidé, kteří byli socializovaní do roku 1968, volili komunisty z 25 procent, lidé, kteří byli socializovaní mezi roky 1968 a 89 pěti procenty a z mladších méně než jedno procento. Jsou rozhodnutí s tímhle elektorátem přežít, ne se transformovat v moderní levicovou stranu, jako je třeba Die Linke v Německu. Jenomže ten tradiční komunistický elektorát k sobě teď stahuje Babiš, který mu nabízí všechno, co ti lidé chtějí slyšet – nacionalismus, příslib, že „bude lépe“. A navíc se ANO podařilo udržet dojem, že je protestním hnutím, i když je ve vládě. Ta Babišova neustálá naštvanost, zamračenost komunistickým voličům vyhovuje. Pro komunistické voliče představují Babiš a ANO jakési „zajímavější komunisty“. A pokud se sebou KSČM rychle něco neudělá, je na cestě k rychlému zániku.

Celý Salon Týdeníku Echo si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde

Týdeník Echo si můžete koupit zde