Generálové po bitvě, intelektuálové v politice. Máte nakoupeno?
České dráty jsou osvobozeny z ledového vězení, tramvaje, vlaky, všechno to drandí. Zavládl poklid. Soud osvobodil bývalého ministra Bartáka.
Mladá fronta Dnes na titulní straně informuje, že „kalamitu bude řešit Sněmovna“. Očekávám shodu napříč spektrem ve věci všeobecného zákazu ledovky nebo alespoň zavedení striktně vyžadované ohlašovací povinnosti. Vystoupit před poslanci by měl nový ministr dopravy Dan Ťok. „Postup Českých drah kritizuje nejen opozice, ale i část koaličních poslanců a odborářů. (...) Návrh, aby Sněmovna našla viníka, podpořilo i 12 poslanců ANO, šest sociálních demokratů a pět lidovců. Kvůli ledovce na elektrickém vedení se desítky tisíc lidí nedostaly vlakem tam, kam potřebovaly. (...) ‚Nepochopitelné je hlavně nestažení volných dieselových lokomotiv v noci z úterý na středu, které mohly tahat vlaky po elektrifikovaných tratích,‘ říká Jindřich Berounský, místopředseda firemního Svazu odborářů služeb a dopravy. Dráhy kritiku odmítají. ‚Po bitvě je každý generálem,‘ uvedl šéf odborového sdružení železničářů Jaroslav Pejša.“ Svatá pravda s těmi generály a bitvami. Taky jsem ji slyšel už asi tisíckrát, dokonce nemohu vyloučit, že jsem ji párkrát vyslovil. Možná by stálo za to prohlásit ji za všeobecně známou a nadále s ní alespoň po nějakou dobu neotravovat. Brát to například tak, že ke kvalifikaci na místo generála patří povědomí o tom, že po bitvě budou mít lidi plnou hlavu nápadů, co a jak šlo udělat líp. A dokonce být ochoten připustit, že v některých případech skutečně šlo něco udělat líp. No nic.
Lidové noviny na otvíráku řeší spor mezi ministrem zdravotnictví Němečkem a léčiteli. Jde o dopis Němečkovi, které podepsaly různé osobnosti a žádají po něm, aby podpořil výzkum biotroniky. Reagují tak na chystanou kampaň ministerstva proti šarlatánům. Cítím v tomhle tématu značný potenciál vzrušivosti, o tenhle typ věcí se lidi hádají moc rádi. Já na počínající spor silný názor nemám, možná na něj dokonce nemám vůbec žádný názor. Jak úlevné.
V příloze Práva Salon zajímavý rozhovor s českou studentkou Ninou Špitálníkovou, která dvakrát absolvovala stáž v Severní Koreji. „Za vlády Kim Čong-ila přišly hladomory a záplavy, navíc už se vědělo o režimních represích. Při své druhé návštěvě jsem si všimla, že z veřejných míst zmizely cedule, na nichž bývalo napsané, že tam jednou přišel Kim Čong-il a řekl nějakou moudrost. Když jsem se na ně ptala, řekli mi, že tam nikdy žádné nebyly. Mimochodem současný vůdce Kim Čong-un prý prodělal několik plastických operací, aby se podobal svému dědovi – Kim Ir-senovi.“
Na protější straně další z řady interview s režisérem Robertem Sedláčkem, ve kterých se rozebírají témata seriálu České století. Díl, který se bude vysílat v neděli, se odehrává v čase dělení československé federace. Režisér je dotázán na scénu, v níž Vladimír Mečiar „válcuje“ Petra Pitharta. „Slabina intelektuálů v politice vždycky byla, že trpí bájnou představou, že se s každým lze domluvit jako s normálním člověkem – pochopíš záměry druhého, on tvoje a najdete kompromis. Čirý romantismus. Připomíná to představu našich posledních dvou prezidentů, že se lze domluvit s Putinem. U nich mě to ale zaráží o to víc, že jde o zkušené techniky moci, ne nějaké křehké myslitele.“ K těm prezidentům a Putinovi – nemyslím, že by Zemanův a Klausův pohled na ruského prezidenta byl ovlivněn nějakou romantickou představou o lidské nátuře, spíš je výsledkem (kromě dalších věcí) právě té „zkušené“ a dost cynicky uplatňované mocenské techniky. A myslím si, že i ta převládající (nebo alespoň sílící) intelektuální iluze dnešní doby je trochu jiná. a) Všichni rozumní lidé nezávadného charakteru si jednou budou myslet to, co já. b) To, že tomu tak zatím není, má dvojí příčinu: Malá část ji – zvlášť ti, kteří píší jiné věci, než si myslím – jsou intelektuálně nedostateční, případně charakterově závadní, případně kombinace obojího. Větší část je formována neblahými vlivy, až tyto budou odstraněny, budou si i oni myslet to, co já. Tenhle typ iluze se samozřejmě taky jednou srazí s realitou, výsledkem v tom případě může být jistá míra sebereflexe nebo naopak erupce nenávisti vůči těm osvobozovaným masám, které bude – nevděčníky – potřeba trochu srovnat.
V denících houstnou stopy blížících se Vánoc. Blesk bedlivě sleduje aktivitu předních českých osobností při pořizování dárků. Hrdě hlásí: „Bučková má nakoupeno!“ Už i Bučková... asi bych se sebou měl něco dělat.
