Nevidíme kořeny Manchesteru

Nevidíme kořeny Manchesteru 1
Komentáře

Daniel Kaiser

O masakru se nic inteligentního říct nedá, napsal kdysi Kurt Vonnegut. Ale u reakcí na teroristický útok v Manchesteru, při němž v úterý zemřelo přinejmenším 22 lidí, notabene u politiky, kterou mají k dispozici západní státy, už je to něco jiného. Necháme stranou sebedojímací nasvěcování nějakého monumentu v různých velkoměstech do národních barev země, která byla postižena naposledy, objímání se na místech útoku v následujících dnech, kladení teddy bearů. Ničemu nepomohou, teroristy nezastraší, ale ani neublíží.

Britské tajné služby zmařily podle vlastních údajů z října deset teroristických útoků za poslední dva roky. Není v silách žádné organizace, ani tak dobré, jako je britská MI5, zachytit každého teroristu, notabene pokud to je osamělý vlk.

Ale dá se jít ke kořeni a tím je systematická radikalizace muslimských menšin v západních městech. Radikalizují je extrémní imámové a teologové placení ze zahraničí. V Evropě zatím pouze Francie a Rakousko dokážou prosadit zákaz financování mešit a imámů z ciziny.

Americký prezident Donald Trump předevčírem vystoupil s důležitým projevem v saúdském Rijádu na konferenci, po jejímž konci bylo slavnostně otevřeno Globální centrum pro boj s extremistickou ideologií. Přitom Rijád sám roky fungoval a dosud funguje jako globální centrum pro šíření extremistické ideologie, totiž wahhábismu. Žádný z islamistických útoků v USA, jež Trump ve svém projevu vyjmenoval, nemá na svědomí terorista vycvičený v Íránu nebo nějakou proíránskou skupinou typu Hizballáh. Byli to všechno sunnité, mimochodem stejně jako domnělý terorista v Manchesteru, syn libyjských rodičů. Většinu mešit v Evropě pro Araby financovali historicky Saúdi a nově také Katar, jehož emír tvořil v Rijádu Trumpovo publikum a odnesl si pochvalnou zmínku za to, že hostí americkou základnu. Tyto dvě monarchie nesou větší část zodpovědnosti za to, že v relativně umírněných muslimských obcích po celém světě dnes tón udávají fanatici, kteří nás nenávidí.

Trump v Rijádu pronesl silnou, dobře vystavěnou a (bez ironie) skvěle napsanou řeč. Vysvětlil přítomným arabským vůdcům, že k vykořenění extremismu musí islámský svět především nalézt sílu v sobě. Nepřímo uznal, že americké vojenské intervence v regionu byly špatné, slíbil, že Trumpova Amerika je, pokud možno, nebude opakovat. Ale v poslední třetině projevu se mu zhroutila vnitřní logika, asi jako když Bohuslav Sobotka v úterý 2. května nejprve jasně vysvětlil, proč Andrej Babiš nesmí být nadále ministrem financí, aby vzápětí oznámil demisi svoji a celé vlády.

Americký prezident se v Rijádu zasnil, jaké by to bylo hezké, kdyby na Blízkém východě opět vedle sebe v míru mohli žít muslimové, židé a křesťani, a zapomněl nebo nezmínil, že se právě nachází v zemi, jejíž občan by přestupem k druhým dvěma náboženstvím přišel doslova o hlavu. Mluvil o terorismu a jeho podpoře, ale konkrétně jmenoval Írán, který podporuje „jenom“ lokální terorismus proti Izraeli. Íránec může být křesťan nebo žid, a má „jenom“ o něco těžší život než šíitský muslim. Není to tolerantní Evropa, ale oproti Saúdské Arábii pořád mnohem lepší svět.

Libanonsko-americký autor bestselleru Černá labuť Nassim Taleb v reakci na Manchester napsal: „Můžete se vsadit, že to nebyli Íránci obvinění z podpory terorismu, ale produkt madrasy financované Saúdy.“ Vtip je v tom, že Saúdi financují také americký průmysl, Trump oznámil kontrakty za 110 miliard dolarů na nákup zbraňových systémů a tvářil se spokojeně.

Tentýž muž před pěti lety v pro něj typické hyperbole napsal, že Saúdská Arábie je „největší financiér terorismu na světě“. V úřadu se zbavuje některých svých sympaticky nekonvenčních názorů a začíná odčítat z not establishmentu, který původně přišel zničit. Je na něj smutný pohled. A na britskou premiérku Theresu Mayovou, která v Rijádu hrála etudu na spojenectví a domlouvala zbrojní obchody minulý měsíc, zrovna tak.