Venezuela ve stínu Ukrajiny. Stále teče krev

Už dva měsíce zmítají jihoamerickou zemí nepokoje. Bezmála čtyřicet lidí při nich zemřelo (zejména z řad protestujících, ale také policie), dále bilance čítá stovky raněných a stovky zatčených. Skoro jistě nejde o konečnou statistiku, napětí v zemi totiž zdaleka nepovoluje.

Minulé úterý v poledne bylo na náměstí Brión de Chacaíto v centru Caracasu rušno. Na místě se sešli lidé, kterým se nelíbí, jak zemi vede socialistická vláda Nicoláse Madura, prezidenta, jenž loni nahradil v nejvyšší funkci zemřelého socialistického vůdce Huga Cháveze. Protestující tentokrát přišli, aby podpořili opoziční političku a poslankyni Maríu Corinu Machadovou, kterou režim pro její postoje zbavil poslaneckého mandátu, a navíc ji hodlá popotahovat před soudem za to, že přispěla k turbulentní atmosféře v zemi.

Úterní akce nebyla nijak neobvyklá, podobné se od začátku února, kdy to v zemi začalo vřít, konají - nejen v hlavním městě – denně. Jen na sociální síti Twitter neustále přibývají tweety z protestů a také snímky zachycující (často zkrvavené) demonstranty s transparenty s fotografiemi pronásledovaných opozičních lídrů a vzkazy pro Madurovu vládu. „Ten, kdo nemá argumenty, používá násilí,“ zněl jeden z nápisů, jejž tento týden zachytil při nekompromisním rozhánění protestu fotograf agentury Reuters.

„Je politováníhodné, že ve Venezuele se domácnostem nedostává plyn na vaření, ale toho slzného na rozhánění protestů je dost.“ 

Stejně jako ostatní demonstrace, také ta na podporu političky skončila násilím. Poté, co Machadová pronesla projev, v němž poukázala na neústavnost svého vypuzení z Národního shromáždění, rozprášili demonstraci těžkooděnci. Jako obvykle s použitím slzného plynu.

„Je politováníhodné, že ve Venezuele se domácnostem nedostává plyn na vaření, ale toho slzného na rozhánění protestů je dost,“ postěžoval si deníku El Nacional umírněný opoziční lídr, Chávezův a Madurův vyzyvatel v nedávných soubojích o prezidentské křeslo Henrique Capriles.

Nepřestaneme, vzkazuje opozice

Ačkoli při protestech teče často krev a policie při nich masově zatýká, odhodlání demonstrantů změnit poměry v zemi ani po týdnech nezmizelo. „Nepřestaneme, dokud se nám nepodaří něco změnit,“ nechal se slyšet opoziční politik a účastník úterního shromáždění Freddy Guevara. Lidem jednoduše došla trpělivost s tím, jak se vládě nedaří řešit palčivé problémy země. Především vysokou kriminalitu (protesty odstartovaly poté, co někdejší venezuelskou Miss Mónicu Spearsovou a jejího manžela zastřelili zloději aut v přítomnosti jejich pětiletého dítěte) a pak také permanentní nedostatek základního zboží. Obchody jsou skutečně špatně zásobené a pokud jde o kriminalitu, země patří k nejnebezpečnějším na světě. Na 100 tisíc obyvatel připadá 80 vražd.

Vůči oponentům postupuje Maduro tvrdě. Nesmlouvavě rozhání demonstrace a ve velkém zatýká.

Bezpečnostní složky řízené z vládního paláce Miraflores potírají protesty se stejnou razancí jako na začátku. A nezdá se, že by na tom prezident Nicolás Maduro chtěl něco měnit, a přispět tak ke zklidnění poměrů. Hlava státu se nechala slyšet, že chce s nespokojenci vést dialog. Naposledy ve svém prohlášení zveřejněném v listu New York Times. Ve skutečnosti se ale o nic takového nesnaží. Naopak.

Vůči oponentům postupuje Maduro tvrdě. Nesmlouvavě rozhání demonstrace a ve velkém zatýká. Jeden z lídrů opozice, charismatický Leopoldo López, je už skoro dva měsíce za mřížemi. Nepomáhají ani poklidné pochody žen oděných v bílém (po vzoru kubánských Dam v bílém), které organizuje Lópezova choť. Politik se provinil tím, že svolával protesty, což tento týden vyšetřovatelé vyhodnotili jako podněcování veřejnosti, poškozování veřejného majetku, žhářství a konspiraci, což jsou trestné činy, z nichž Lópeze obvinili.

V poutech skončilo i několik opozičních starostů. A nepřátele vidí režim dokonce i mezi svými lidmi. Je to týden, co Maduro obvinil tři generály z přípravy převratu. Mimochodem, během svého ročního vládnutí nahlásil Maduro třicítku údajných pokusů svrhnout jeho kabinet.

Nevlídnou tvář socialistů pak pociťují i řadoví demonstranti, často studenti, kteří končí u výslechů, mnohdy brutálních. Minulý týden nevládní organizace Amnesty International zveřejnila zprávu, podle níž venezuelská vláda porušuje lidská práva, například tím, že bezpečnostní složky zatčené oponenty mučí. „Vraždy, zatýkání, používání pendreků, domovní prohlídky bez soudního příkazu, výhrůžky novinářům a aktivistům, mučení. To jsou některé z prohřešků proti lidským právům,“ stojí ve zprávě. Její autoři zdokumentovali desítky případů, kdy státní aparát použil neadekvátně sílu. Ve skutečnosti je jich ale zřejmě mnohem víc. „Lidé se bojí případy hlásit a mluvit s námi, mají strach z dalších represí,“ uvedla Nuria García, vyšetřovatelka AI. Podle organizace zatím režim z 2157 zadržených pustil na svobodu pouhých 66 osob.

Tento týden navíc studenti z caracaské univerzity (UCV), kteří jsou motorem protestů, poukázali na skutečnost, že je fotí a sleduje tajná policie. Jména a fotografie studentských lídrů pak dává na sociální sítě. Nepohodlní studenti se pak stávají terčem výhružek a útoků ze strany prorežimní veřejnosti.

Nepřátelští novináři

Boj vede Maduro také s médii. Vláda kritickým listům znemožňuje různými byrokratickými naschvály běžný provoz. Celkem třináct titulů v zemi přestalo vycházet, další jsou ohroženy. Nelehká situace venezuelských novinářů vzbudila účast v sousední zemi. Kolumbijští kolegové do Venezuely vypravili minulý týden více než padesátitunový náklad novinového papíru. „Noviny jsou posledním okénkem svobody a nezávislosti ve Venezuele, rozhlas i televizi kontroluje vláda,“ vysvětlila vstřícný krok listu El País Nora Sanínová, šéfka Kolumbijské asociace vydavatelství deníků (ANDIARIOS).

Madurova slova o potřebě dialogu tak v kontextu jeho činů vyznívají naprázdno. Dosavadní mezinárodní snahy zprostředkovat smír zatím neměly efekt. Unie jihoamerických národů (UNASUR) sice přiměla centrální vládu, aby zřídila Radu pro lidská práva, která bude řešit nestandardní postupy bezpečnostních složek. Dále se snaží, aby obě strany zasedly k vyjednávacímu stolu. Tento týden skutečně představitele vládního a protivládního tábora sešli, aby se pobavili o podmínkách zahájení dialogu. U případných rozhovorů budou asistovat ministři zahraničí Brazílie, Ekvádoru a Kolumbie a také zástupce Vatikánu. Je však otázka, zda rozhovory povedou k vyřešení situace. Záleží, jestli prezident vůbec bude ochoten diskutovat o požadavcích opozice, která chce například propuštění všech politických vězňů či zrušení pohotovosti lidových milic.

Vedle aktivit UNASUR se objevují i další. Španělsko rozhodlo, že do země nebude dočasně exportovat policejní či vojenské vybavení. Násilí na demonstrantech odsoudilo Německo i USA, jakýkoli rozhodnější a efektivnější a koordinovanější krok mezinárodního společenství však zatím chybí. Podle mnohých komentátorů je přitom jen málo pravděpodobné, že se bez něj Venezuela ze spirály násilí vymotá.