Neměl jsem se narodit. Jsem druhé dítě

„Jsem druhé dítě v rodině. Moje matka mi řekla, že jsem se neměl narodit,“ říká mladý režisér. Pochází z vesničky Ma z čínské provincie Šan-si. On sám je „zakázaným“ druhým dítětem, kterým nebylo často umožněno stát se právoplatnými občany vlastní země. Nyní se vrací do své rodné vesnice, aby zmapoval, jak se do čínské společnosti po třiceti letech od svého založení promítla takzvaná politika jednoho dítěte. 

„Zakázaný“ Číňan ve filmu Matky, který uvádí festival Jeden svět, připravuje divákům nebývalou, místy až mrazivou podívanou. Připojuje se k výboru pro kontrolu porodnosti, s nímž objíždí jednotlivé vesnické rodiny. Zaznamenává, jak jsou ženy nejdříve přemlouvány a později doslova nuceny k podstoupení sterilizace. Když úředníkům hrozí vyhazov z práce, uchylují se i k metodám jako vydírání. Třeba, že dětem znemožní přístup do školy, dokud jejich matka lékařský zákrok nepodstoupí. Ženy se ale operace obávají. Některé mluví o vedlejších účincích, neutichajících bolestech, jiné by si přály ještě další dítě. Soudruzi přitom sami připouštějí, že jsou pod tlakem a celá situace se jim příčí: „Tohle není jako operace nemocného člověka. Tady normálně nutíme k zákrokům docela zdravé lidi. Myslíte, že to vážně chceme dělat?“

Bolí to tolik, že bych si přála umřít

Nehybně leží na posteli a pomalu hluboce dýchá. Ptají se jí, zda je v pořádku. „Bolí to tolik, že bych si přála umřít,“ odpovídá mladá žena, která právě podstoupila vyžadovanou sterilizaci. Bývalé ředitelky služby Péče pro ženy Li Dong-Shank a Da Da vysvětlují, že sterilizací se zabránilo obrovskému množství potratů.

„Po potratech u sebe věřící nosili stále kříže. Báli se, že se jim něco zlého stane. Když totiž nemluvně vyšlo, ruce a nožičky se stále hýbaly. Jen oči ještě nebyly zformovány. Ale stejně se tělíčka pořád vyhazovala do jámy,“ popisuje jedna z žen. Vzpomínají na časy, kdy sterilizovali i 90 rodin ročně a získali tak velké odměny za překročení kvót. 

Problémy se však objevují dnes, kdy se vesnice vylidňují. Mladí lidé odchází do měst, neuzavírají sňatky a lidí ubývá. Přesto jsou vesnice pokutovány městy a úředníci přicházejí o práci, pokud předepsané počty nesplní. „Venkovani nejsou jako lidé z města. Mají méně sociálních výhod. Až zestárnou, nikdo se o ně nepostará. Prostě jen čekají, než umřou. Bylo by lepší mít více cílů, ale nemáme. My se jen snažíme splnit kvóty. Když splníme kvótu, jsme hotoví,“ vysvětluje místostarosta Zhang Guo-hong náplň svojí každoroční práce. Je členem výboru pro kontrolu porodnosti.

Povstaňte, otroci!

Politiku jednoho dítěte zavedla Čínská lidová republika v roce 1980. Přinesla s sebou mnoho negativních jevů, mezi nimi např. přebytek můžu nad ženami či nevyvážené stárnutí pracovní síly. Hlavním cílem bylo snížit neustále se zvyšující nárůst populace. Když ve 40. letech vznikla republika, měla půl miliardy obyvatel. O 32 let později už však překročila miliardovou hranici. Vláda se proto rozhodla, že v roce 2000 nesmí počet obyvatel překročit 1,2 miliardy, aby tak nedošlo k ohrožení ekonomického rozvoje země. Vymyslela strategii, v níž jsou rodiny s více dětmi sociálně znevýhodněny. 

První dítě má právo na registraci. Za další potomky už je nutno zaplatit vysoké pokuty. Vesničané na ně ale nemají peníze. Děti tak registraci nezískají a stávají se z nich „černí občané“ vlastní země. Nemohou navštěvovat školy, nezískají ani zdravotní ani sociální péči. V některých oblastech jsou navíc ženy po druhém či třetím porodu nuceny k potratům nebo sterilizaci. Kontrolu porodnosti spravují jednotlivé kantony samy, takže se praxe často liší.

Drsnost filmu podtrhuje i ostře realistické vykreslení života na čínském venkově. „Povstaňte otroci. Neříkejte, že nic nemáme, vždyť bychom měli být vůdci světa,“ otevírají celý dokument ženy svým zpěvem. Nechybí ani vhled do lidových tradic a tamějších chrámů. Po písni se divák ocitá mezi radostnými svatebčany, kteří se dokáží zasmát i nad otázkou, kolik si pár plánuje do budoucna dětí. Když novomanžel odpovídá „Dvě“, vesničané se smějí: „Jaký chytrý manžel, nechce jenom jedno dítě, chce dvě za cenu jednoho.“ 

Politika dvou dětí

V politice jednoho dítěte byla udělena řada výjimek menšinám nebo vybraným venkovským oblastem. Ta se tak vztahovala na méně než polovinu obyvatelstva. Hlavní redukční funkci ale skutečně splnila. Podle oficiálních informací je nyní v zemi o 400 milionů lidí méně, než by mohlo být.

Začátkem roku 2014 média informovala, že politika jednoho dítěte v Číně definitivně končí. Některá formulovala situaci výstižněji a hovořila o uvolnění regulační strategie kontroly porodnosti. Komunistická strana Číny schválila plán reforem, které by v následujících sedmi letech měly upravit ekonomická opatření a sociální politiku. Rodičům žijícím ve městech, kde je jedináčkem pouze jeden z nich, je nově povoleno mít dvě děti. 

Výbory pro porodnost na vesnicích a nucení žen ke sterilizaci tím ale zdaleka nekončí.

 

Matky / Mothers

Čína / 2013 / 68 min.