Fica dělí od Mečiara jen pár hodin

Vypadalo to podobně jako před 16 lety. Sportovní hala v Bratislavě tehdy praskala ve švech a premiér hovořil jak země vzkvétá a že pouze on ji dokáže ochránit. Hrály se vlastenecké písně a vše končilo koncertem pro lidi s divným vkusem. Před 16 lety vládl Slovensku autokratický Vladimír Mečiar a svůj fanklub z důchodců si utužoval na pověstných mítincích v hale Pasienky.

Jádro Mečiarova fanklubu už patrně nežije a v modernější, ale jen 300 metrů vzdálené hale, ho nahradili jeho potomci ve stejném věku. Mítink levicového Směru Roberta Fica tuto středu ukončil koncert socialistické legendy Michala Davida a stejně se kývající senioři. Kromě toho, že jsou voliči Mečiara a Fica tatáž krevní skupina, se Fico možná již v sobotu dočká, že vyrovná jeho rekord a stane se trojnásobným slovenským premiérem.

Premiérovi se ale v posledních měsících nedařilo. Vypadá unaveně a má k tomu důvody. Táhne za sebou trapnou aféru, z níž se uchechtávala polovina Slovenska. Přidělil dotaci ze své rezervy majiteli masážní kliniky, který obšťastňoval členy jeho vlády a navíc se do případu hloupě zapletla jeho asistentka, která před tím pózovala pro pánské časopisy. Má za sebou i několik dalších kauz a jako stín u sebe i několik svérázných, ale trucovitých opozičních politiků – zejména Igora Matoviče, který po Slovensku rozdává tisíce triček s nápisem „Fico chrání zloděje“ a v závěrečné televizní debatě mu řekl, že s ním po volbách hovořit nebude, protože s teroristy a zloději se nevyjednává.

Hlavní důvod Ficovy únavy ale je, že popularita Směru již tři měsíce klesá. Zatím co v prosinci to vypadalo, že možná složí vládu sám, teď by musel získat koaličního partnera, anebo dokonce odejít do opozice. Důvod je prostý. Preference mu vystřelily kvůli uprchlické krizi a tomu, že houfy běženců přecházeli jen několik kilometrů od slovensko–rakouské hranice. Ačkoli žádní na Slovensko nepřišli, popularitu Směru to zvedlo ke 40 procentům. A teď, když se jejich proud zastavil, Fico padl až o osm procent. Nepomohlo patrně ani, že si letěl vládním speciálem pro fotku s plotem a uprchlíky tři dny před volbami na řecko–makedonskou hranici.

Robert Fico říká, že pokud vládu sestaví, vezme premiérské křeslo na čtyři roky. Pokud ale skončí v opozici, patrně půjde o konec kariéry jednoho z nejtalentovanějších evropských populistů posledních desetiletí. Kromě únavy ho tíží i jeho největší osobní prohra v životě. Před dvěma roky ho v prezidentských volbách s velkým náskokem porazil do té doby málo známý podnikatel Andrej Kiska. A i jeho blízcí hovoří, že dvě takové porážky by patrně neunesl.

Jak volby nakonec dopadnou ale nikdo neví a i jindy poměrně odvážní analytici jsou s odhady velmi opatrní. Sám Fico totiž zařídil změnu volebního zákona, který nově zakazuje zveřejňovat průzkumy dva týdny před hlasováním, takže agentury mají jen starší čísla. Šance, že se Robert Fico stane opět premiérem, je stále vyšší než padesát procent. Pokud Mečiarův rekord vyrovná, patrně ho v počtu premiérských období nepřekoná. Éra robertismu je na začátku svého konce.