Rozpočet proti zdravému rozumu

Ekonomický růst je obdivuhodný, rostou i příjmy rozpočtu, který má nejlepší bilanci od vzniku České republiky. Proto je třeba zvýšit výdaje tam, kde má stát dluhy z minulosti. Tyto dvě věty shrnují argumentaci premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), se kterou včera ve sněmovně hájil šedesátimiliardový schodek v rozpočtu na příští rok. Čertovo kopýtko se skrývá v tom, jak připomněl exministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), že se kvůli tomu zvýšil střednědobý výdajový strop o 30 miliard korun. Z pohledu stability rozpočtu pro dobu, kdy ekonomika tolik neporoste, je tedy schodek ve výši 60 miliard v roce 2017 dobrodružným podnikem.

Jednou to zaplatíte

Ve sněmovně je už málo poslanců, kteří zažili schvalování rozpočtu na rok 2006. Pro ty druhé je však letošní debata věrným déjà vu. I tehdy měla vláda Jiřího Paroubka před volbami a ekonomika rostla nebývalým tempem. Sněmovna tehdy doporučila zvýšení všech sociálních dávek, na které si jen vzpomněla, přitom jen výdaje na rodičovský příspěvek vzrostly o deset miliard. Vláda zase schválila mimořádnou valorizaci důchodů a fakticky osvobodila zaměstnance i živnostníky s nižšími příjmy od daní. Tehdy se proti rozhazování postavil guvernér České národní banky Zdeněk Tůma, který označil návrhy na snížení příjmů a zvýšení výdajů rozpočtu za nedisciplinované. „Mnohdy to jde i proti zdravému rozumu,“ řekl Tůma. Tím rozzlobil tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotku, který upozornil, že ekonomický růst takové zvýšení státních výdajů umožňuje. „Tyto výroky jsou zcela v rozporu s realitou a vynikajícími výsledky hospodaření veřejných rozpočtů, které očekáváme v letošním roce,“ řekl už tehdy Sobotka zhruba dnešními slovy.

Je známo, jak se tehdy realita připomněla. Schodek rozpočtu v roce 2006 vyrostl těsně pod hranici sto miliard a po nárazu krize o tři roky později se zdvojnásobil. Vládám Mirka Topolánka, Jana Fischera a Petra Nečase pak nezbývalo než rozpočet zachraňovat mohutným zvyšováním daně ze spotřeby, zvláště DPH, která v těch letech vyrostla nejrychleji v porovnání s DPH všech evropských zemí.

Příběh pokračoval po nástupu Sobotkovy vlády, když s podporou měnové intervence České národní banky ekonomika ožila. Vláda nevyužila vyšší příjmy k tomu, aby sazbu DPH vrátila aspoň zčásti nazpátek, jak zamýšlel ještě Nečas, ani nezlikvidovala rozpočtový schodek. Namísto toho opakuje neblahý manévr z roku 2005, když desítky miliard nasměrovala především do zvýšení stavu státních zaměstnanců a jejich platů, v menší míře do důchodů. Kruh se uzavřel a rozpočtová tragédie, která s sebou přinesla nárůst dolní sazby DPH na trojnásobek, se může opakovat.

Neznámé riziko

Obavy z budoucnosti jen posiluje Sobotkova poznámka o tom, že rozpočet byl v září v nejlepším stavu od roku 1993. Přebytek osmdesáti miliard opravdu imponuje, ale jen do chvíle, než se připomene, jakým způsobem ho vláda dosáhla. Nedokázala utratit 50–60 miliard, které na její účet přišly z Evropské unie, a zároveň investovala nejméně za posledních deset let. Například za investicemi z loňského roku zaostávala v září o 37 miliard.

To ukazuje, že se rozpočet vymkl běžným měřítkům, a těžko předpovědět, jak tento nový výlet mimo realitu skončí. Co když se evropské peníze utratí až v příštím roce a tím vznikne nečekaně velký schodek? Co když se problém chybějících investic ještě prohloubí? Co když budeme do Bruselu vracet miliardové částky? Bez odpovědi na tyto otázky nelze ani přesně zhodnotit, jak velké riziko navržený rozpočet na rok 2017 skrývá. Nějak to dopadne, říkají daňovým poplatníkům správci miliard.