Vláda rezignovala na morálku

Pro demokracii a svobodu nevylepší skóre ani výsledky voleb ve Venezuele, nebo v Argentině.  V současném světě je svoboda a demokracie spíše darem, než pravidlem. Lehce se ztrácí, dlouho se na ni čeká, nebo se za ni bojuje. Přes bouřlivý hospodářský rozvoj některých zemí s totalitními režimy, jedině národy, které žijí ve svobodě a těší se demokracii, mají budoucnost bez velkých otřesů. Během několika roků Čína narazí na hranice svého rozvoje. Ekonomika třetího tisíciletí vyžaduje svobodné prostředí, férové veřejné instituce, tolerantní společnost.

Součástí této tolerance je např. tzv. „inteligentní selhání“, nebo pod jiným označením „konstruktivní neúspěch“. Největší podnikatelské úspěchy v postmoderní ekonomice poházejí, a budou se rodit ve stále větší míře, v tzv. „pásmu nestability“, přesně řečeno v nikách tohoto pásma. Z výše uvedeného vychází premisa úspěšné  globální ekonomiky: stát má nastavit rámcová pravidla pro fungování, tedy vymezit hřiště, ale uvnitř má nechat maximální možnou svobodu právě proto, aby jedinci i komunity přicházeli s tvořivostí, nápady, inovacemi….

Při pohledu na premisy úspěšné globální ekonomiky je jasné, že Babišova a Sobotkova politika jde směrem přesně opačným. V poslanecké sněmovně i v počítačích ministerských úředníků se rodí stále více a více zákonů a prováděcích předpisů, které se snaží dostat jedince, podnikatele, rodiny pod direktivní kontrolu státu. Přitom již dnes má stát dostatek legislativních nástrojů, jimiž může čelit většině známých excesů ať jedinců, tak i skupin obyvatel.

Oba hlavní protagonisté stávající vládní koalice nevědí, nebo vědět nechtějí, že svět už nežije podle lineárního schématu, že jediným výsledkem jejich snažení bude poničená svoboda a následný ekonomický úpadek. Již dnes čelíme odchodu mladých schopných lidí z naší země. Pro velký stát je to problém, pro zemi naší velikosti tragédie. Firmy daní své zisky v jiných zemích, kde není závist a účelové kriminalizování úspěšných.

Po úřednících státní správy je požadována morální bezúhonnost, jejich nadřízení ministři lustrační osvědčení mít nemusí. Tím to začalo. A dnes? Kontrolním hlášením budou podnikatelé sdělovat svoje obchodní know how. Stejně dopadnou i zbylé podnikatelské skupiny, pokud projde elektronická evidence tržeb. Podnikatelé se stanou otroky svojí živnosti. Sankce za pochybení jsou drakonické. Neschopnost koalice rozvíjet technickou infrastrukturu vedou k pokušení nejprve vlastníkovi nemovitost sebrat a až následně nechat rozhodnout soud, zda odebrání majetku bylo správné.

Koaliční senátoři zase chtějí omezit prodejní dobu obchodů nad 200 m čtverečních o vybraných svátcích jako zkušební balonek pro podstatně větší restrikci. Zatím neprošel návrh  koaličního poslance, aby policie zadržela řidičský průkaz před rozhodnutím o trestu. Stát chce daleko výrazněji zasahovat do výchovy  dětí, vytváří databáze kdekoho a kdečeho s cílem kontrolovat a řídit každého jedince.

Jak to nevědomky řekl chorvatský ministr financí na účet podnikatelů – ...“a teď už o nich víme všechno“.

Hodně lidí Babišovi fandí v bláhové naději, že jich se prolamování osobní svobody netýká. Hluboký omyl. Týká. Jenže, až se jich reálně dotkne, už bude pozdě. Je to stejná atmosféra, jako v současném Bělorusku. Řada disidentů se rodí v okamžiku, kdy se jich režimní represe začne bezprostředně dotýkat.  Prevence bolí vždy méně, než léčení následků.