Polemika s Chomskym: Izrael očima Israela

Polemika s Chomskym: Izrael očima Israela
Jako vzor Israelovi sloužila americká tradice velkého fotografického cestování, jen s tím rozdílem, že malá rozloha Izraele jeho práci nezbytně formovala. Foto: Yaakov Israel
Galerie

Radek Burda

Do Česka zavítal Noam Chomsky a vzbudil mezi komentátory a aktivní facebookovou veřejností rozruch v podstatě nesouměřitelný s tím, co fakticky řekl. Starý prudič, provokatér a profesionální nasírač dovezený do tady už léta připravené domácké, obsedantní, celospolečenské touhy vidět „konečně světovou celebritu“, která nám dodá „konečně“ lesku a v jejíž autoritě si nasadíme frčky i my sami, se trefil v olomoucké řeči s neochvějnou jistotou přímo na solar plexus našeho (národního) sebevědomí.

Jednou jedinou větičkou, řečenou dokonce jen jako můstek k tomu, co potřeboval sdělit o povaze svého stařičkého sporu s americkou mocí, zaútočil na námi pracně budovaný mýtus naši nedávné historie. Trefil se, jako kdyby to chtěl (a přitom opakoval jen své stařičké dávné teze), přímo do bolavého místa našeho přijímání disidenství a jeho zásluh – do té ponorné a pořádně neprozkoumané a neodvětrané řeky výkladu vítězů a roztrpčení diváků. Z jedné věty se zde rozbouřila zuřivá debata, která se – jak už to v ironickém světě bývá – vrhala toliko jen na Chomského záda spokojeně zabořená v sedačce letadla směřujícího domů, do Bostonu, a ten starý lišák vědom si dobře odvedené práce se jen celou cestu smál.

… ale vinen jsem já: střílím rakety zpět.

A tak možná v této historické chvíli Noama Chomského v Českém království stojí za to připomenout, že tento „provokatér zaprděnosti“ má těchto provokaček v rukávě na desítky. A protože jsme tady proto, abychom se dívali na fotky, připomeňme v této souvislosti jinou z jeho provokaček: jeho boj proti Izraeli. Starý muž, Palestinec v Gaze stojí a drží v ruce transparent s nápisem: „Vzal jsi mi vodu, spálil jsi mi olivovníky, zničil jsi mi dům, vzal mi práci, ukradl mou zemi, uvěznil otce, zabil matku, zbombardoval zemi, vyhladověl jsi nás, ponížils nás, ….ale vinen jsem já: střílím rakety zpět".

Zpráva z tohoto transparentu starce to je přesný Chomsky. Ne přesný ve smyslu obsahu, jak tady v Čechách máme tendenci to komentovat (jak se ukázalo v té explozi polemiky s olomouckou větičkou), ale přesný Chomsky tím neustálým zpochybňováním „jasných věcí“. Vidíte ho tam? Je to bytostný intelektuál. Klade otázky a je „celebrita“ ne proto, že zná odpovědi, ale právě proto, že je klade a protože jsou „vtipné“.

A tak dnešní fotogalerie budiž polemika s Chomskym. Ne hloupá ve smyslu, kdo hází rakety a kdo je vinen. Ale polemika hlubší, niterná, bytostná, osobní, prožitá. Polemika, která se také táže jako Chomsky, ale není tak nervní, tak „střelecká“, ale naopak opatrně našlapuje a vyžaduje účast od čtenáře.

Soubor skvělých fotografií Yaakova Israele vznikal dlouhá léta. Co o fotografiích říká sám autor? Přečtěte si jeho (jakoby) polemiku s Chomskym. Je to nesmírně zajímavé a věřte, že to bude nastokrát víc obohacující, než se nechat „vyhecovat“ komentáři našich komentátorů o tom, který disident kolik trpěl.

Náhodné setkání, které jej přivedlo k fotografování Izraele

,,Podle ortodoxní židovské tradice přijede Mesiáš na bílém oslu. Před několika lety jsem během fotografování poblíž Mrtvého moře spatřil Palestince, který jel kolem mě na bílém oslu a já si ho vyfotil. Doma, po vyvolání filmu, jsem si uvědomil, že jsem se setkal se svým „Mesiášem“. Bylo to náhodné setkání, která mne přivedlo k zahájení této práce nazvané Pátrání po muži jedoucím na bílém oslu,“ říká Yaakov Israel.

Jako vzor Israelovi sloužila americká tradice velkého fotografického cestování, jen s tím rozdílem, že malá rozloha Izraele jeho práci nezbytně formovala. ,,Byla to kondenzovaná zkušenost. To, co v jakékoli velké zemi najdete v měsících nepřetržitého cestování, je v Izraeli shrnuto do pár kilometrů. Stále znovu a znovu jsem se ocital na stejných místech. Musel jsem opustit myšlenku vyprávět o svém fyzickém cestování den po dni, ale byl jsem nucen se soustředit na intimní, emocionální reakce, které tato místa evokovala. Zaměřil jsem se a snažil se pochopit svá občasná setkání s lidmi a scenériemi; a jak se mi tito lidé a scenérie odhalují a ztrácejí současně.“

Fotograf ke své práci dále doplňuje: ,,Hledal jsem stále větší hlubší pochopení mé země a to, co mi definuje Izrael a vydržel jsem stát kvůli nečekané situaci i hodiny, jen aby se mi objevil význam té situace, nebo aby mne naopak zmateného odstrčil. Soubor "Pátrání" je můj pokus předat osobní zkušenost žité izraelské reality spolu s pokusem o zachycení širšího smyslu sounáležitosti ke globálnímu lidskému kolektivu.“

,,V Izraeli jsem prostě měl pocit, že zážitky a prožitky minulosti jsou silně prolnuty do otázek přítomnosti a budoucnosti, a to že je důvod, proč se někdy povede odhalit minulost současnost a budoucnost současně. Součástí mé identity se stala otázka, zda všechno toto bere Izrael na vědomí, a že to zdaleka není samozřejmé. Chtěl jsem ukázat to napětí, které stále v tomto prostoru a v této věci existuje. Pokusit se sdělit pravdu neschovanou za konstrukci reality,“ uzavírá Israel.

Rubriku připravuje Radek Burda ve spolupráci s Art Photo magazínem (www.artphotomag.com), který laskavě fotografie zapůjčil k otištění.