V4 bojuje s Bruselem o kvóty

Evropský soudní dvůr předevčírem odmítl žaloby Maďarska a Slovenska ze září 2015 proti kvótám určujícím rozdělování hospodářských migrantů na jednotlivé země EU. Povšimněte si prosím nejprve omračující rychlosti, se kterou tato instituce pracuje. Zatímco soudci dnem i nocí skláněli své moudré hlavy nad tlustými svazky přetékajícími zákony a direktivami, aby nakonec („neočekávaně“) zjistili, že správné je zase to, co chce Brusel, tak do Evropy vniklo dobře přes milion příslušníku civilizací, které jsou většinou v naprostém rozporu s civilizací naší. A navíc se mezi nimi skrývali také ti, kteří poté vraždili po celé Evropě.

Slovensko rozhodnutí Evropského soudního dvora přijalo. Slovenský premiér Fico tak prokázal svou názorovou pružnost. Když v roce 2015 proti kvótám žaloval, tak měl zřejmě předvolební nával odvahy a jasnozřivosti. Tuto lehkou indispozici mezitím překonal a moc by mě zajímalo, co mu za to slíbili. Fico si přece nemůže myslet, že někdo věří jeho srdcervoucím historkám o touze Slovenska být v blízkosti jádra EU. Skutečný důvod jeho názorového veletoče se dříve nebo později dozvíme. Ale ještě předtím zjistíme, jestli budou Slováci trpně přihlížet, až začnou do jejich země přicházet první z oněch 1200 nakvótovaných arabských nebo afrických hospodářských migrantů.

Maďarský premiér Viktor Orbán je oproti Ficovi opravdu odpovědný státník a proto maďarská vláda rozsudek odmítla. To vzbudilo nevoli strážců blaha Evropy, jako jsou Emmanuel Macron a Martin Schulz. Jejich hrozivému mručení ohledně škrtání finančních podpor však jistě nevěří ani oni sami. Ti skutečně mocní, jako Angela Merkelová, si totiž velmi dobře uvědomují, že něco takového není v souladu s právní konstrukcí EU. Podpory pro méně rozvinuté země nejsou vázány na jejich poslušnost vůči centrále, nýbrž na jejich ekonomickou výkonnost. Ale především. I Haškův Pepek Vyskoč by chápal, že by trestání neposlušných států znamenalo vyhodit do vzduchu kácející se Babylonskou věž jménem EU. Finanční podpory z Bruselu jsou totiž tím posledním článkem, který drží EU pohromadě. Všichni to ví, tak o čem se bavíme.

Jedinou možnost, kterou může Brusel proti V4 použít, je zavést proces podle článku 7 Lisabonské smlouvy. Ten může vést k tomu, že obviněná zem ztratí svoje hlasovací právo. O tomto řízení se již v Bruselu uvažuje v souvislosti s polskou reformou justice. Má to ale jeden háček. Se ztrátou hlasovacího práva jedné země musí souhlasit všechny ostatní státy. Maďarsko však již ohlásilo, že bude Polsko bránit. A Varšava by se mohla Budapešti odvděčit v případě, že bude Maďarsko kvůli odmítání hospodářských migrantů vystaveno žalobě podle článku 7 Lisabonské smlouvy.

Právní žongléři však již naznačují, co by mohli přátelé Evropy udělat. Německý právník Alexander Thiele, který se specializuje na evropské právo, naznačuje, že by se daly žaloby proti oběma zemím spojit, protože se prý jedná o podobná obvinění a podezření z toho, že se Maďarsko a Polsko domlouvají za zády Jeana-Clauda Junckera. Thiele se sice domnívá, že překrucovat zákony ve jménu evropského dobra je bohulibá činnost. Snad mu však jeho právnický mozek trkne, že by se tak dalekosáhlých kroků nikdo v Bruselu neodvážil. Co z toho plyne pro Česko? Ti, kteří nechtějí, aby budoucí Česko skončila jako Ficovo Slovensko, by si měli pečlivě zvážit, komu dají v nadcházejících volbách svůj hlas. Realisté je určitě nezklamou.