Počítat neumíme, ale v penězích se vyznáme

Na první pohled to vypadá jako dobrá zpráva. Patnáctiletí studenti jsou nadprůměrně finančně gramotní. Společností prostupuje nechuť k rigoróznímu srovnání znalostí a schopností v obavách, aby to náhodou studenty netraumatizovalo. A když už se náhodu nějaké srovnávací testy typu státní maturita nebo srovnání znalostí a schopností žáků pátých a devátých udělají, hledají se argumenty, proč jejich výsledky nepouštět na veřejnost.

Jedny z mála tvrdých a zároveň relevantních výsledků dostáváme z mezinárodních srovnávacích studií PISA, které zaštiťuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Vedle svých tradičních srovnání základních schopností patnáctiletých studentů počítat, pochopit text nebo řešit konkrétní problémy, poprvé testovala i finanční gramotnost. Za ni považuje pochopení toho, jak funguje bankovní účet, úrok, úvěr, pojistka nebo daně.

Nás může těšit, že z tohoto srovnání osmnácti zemí vycházíme dobře. Jsme šestí a před námi jsou země s mnohem více finančně obchodní náturou. První jsou s obrovským náskokem studenti ze šanghajské části Číny, následování vlámskou částí Belgie, Estonskem, Austrálií a Novým Zélandem. S velkým odstupem za námi skončili mladí Američané, Francouzi, Španělé, Italové nebo Izraelci (sousední Němci ve studii nejsou zastoupeni). Dobrou zprávu je, že finančních analfabetů, studentů s nejchabějšími znalostmi je u nás jen 9,5 procenta. V Spojených státech je to 16,8 a třeba v Itálii 20,7 procenta. U zmíněných Číňanů mimochodem jen 1,5 procenta. Naopak 63,5 procenta z nich patří do skupiny s nejlepšími výsledky. U nás je to 22,5 procenta, přesně na úrovni průměru vybraných zemí OECD.

Zároveň jsme ale jedinou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Finančně gramotní jsou studenti, kteří jsou zároveň úspěšní v matematice. A to ti čeští nejsou. Tady patříme k horšímu průměru a zhoršujeme se. Podprůměrní jsme i ve schopnosti pochopit význam textu.

Pochopení financí je dobrá zpráva, že nám nevyrůstají další generace, které se nechají zlákat na pochybné zájezdy za rádoby výhodnými nákupy hrnců a nepodepíší silně nevýhodné smlouvy. Je ale zajímavé, že patnáctiletí Češi dokáží být jako jediní silní ve financích a zároveň slabí v matematice.

OECD upozorňuje, že vedle matematiky je druhým klíčem k úspěchu reálné zacházení s penězi. Ti, kdo mají vlastní účet, a platí si z něj třeba telefon a vůbec si hospodaří s vlastními penězi, dosahují podstatně lepších výsledků, než ti, kdo s penězi žádnou praktickou zkušenost nemají. Takže navzdory chabým počtářským schopnostem nás možná zachraňuje tradice kapesného a toho, že děti si zvykají chodit samostatně nakupovat.

Nejpodstatnější pro celou debatu o vzdělanosti ale je, že výuka „měkkých schopností“, mezi než patří právě finanční gramotnost, nemá smysl. Studie upozorňuje, že tam, kde se roky vyučují speciální finanční předměty, jako třeba Ve Spojených státech, se to na výsledcích neprojevuje.

Tato empirická zkušenost je klíčová pro debatu o tom, jak velký prostor se módním měkkým dovednostem má ve školách dávet. Finanční gramotnost je ještě nejvíce rigorózní z nich. Do osnov se propasírovávají nejrůznější ekologické, multikulturní a podobné výchovy, informační a komunikační dovednosti. Často se zabíjí čas věcmi, které mladý člověk přirozeně nasaje v praktickém životě.

Méně motivovaní a schopní studenti si samozřejmě tyto předměty velmi oblíbili. Kromě toho, že jsou módní, je v nich také neskonale snaží prolézt než ve skutečně rigorózních znalostech.

Schopnost učit se a myslet je limitovaná. Je kontraproduktivní ji tříštit něčím, co žádnou konkrétní schopnost pro skutečnou vzdělanost a úspěch v životě nepřinese. Zvlášť když se prokazuje, že ovládnutí rigorózního vědění typu matematika, zaručuje úplně přirozeně úspěch i v měkkých dovednostech bez toho, aby je lidé museli poslouchat ve školách.