Putin versus rozum, disident Jakeš, trpasličí ježek
V atmosféře permanentního soumraku ani nepřekvapí, že se smráká nad jedním krásným přátelstvím – alespoň podle zpráv z Hradu. Předvánoční dělostřelba se stupňuje, zanedlouho to do nás začnou prát kaťušemi, těmi obávanými „varhanami Dědy Mráze“.
Mladá fronta Dnes na otvíráku začíná proces loučení s Vratislavem Mynářem. Hradní kancléř totiž ani po roce nemá bezpečnostní prověrku. „Zemanovi podle informací MF DNES začíná tento stav silně vadit a pomalu se začíná rozhlížet po někom, kdo by Mynáře mohl případně nahradit. Ve svém okolí Zeman údajně zmínil, že by to mohl být ‚někdo z Moravy‘. (...) Jako o možných nástupcích se v kuloárech spekuluje o bývalém šéfovi Úřadu vlády Jiřího Rusnoka a analytického odboru na Hradě Radku Augustinovi (je z Olomouce), anebo o bývalém primátorovi Brna z ČSSD Romanu Onderkovi.“ Obě ty možnosti jsou – přinejmenším z hlediska generátorů šprýmů na sociálních sítích – z kategorie „too good to be true“.
Ruský prezident Putin včera vystoupil s dosti konfrontačním projevem, v Hospodářských novinách ho komentuje politický geograf Michael Romancov, titulek „Rusko rozumem nepochopíš“ ovšem naznačuje, že na předmět jeho zkoumání může být racionální analýza krátká. Romancov tvrdí, že po výkonech na poli státní správy a modernizace země, jež předvedla Putinova garnitura, by prezident v jiných zemích byl na odpis, Putin se ovšem těší bezprecedentní podpoře. „Proč? Protože Putin připojil Krym! Co je na Krymu tak důležitého? Připomeňme, že se ho Rusko muselo zmocnit proto, aby zabránilo údajné genocidě ruskojazyčného obyvatelstva a vytvoření základny NATO. Když se to povedlo, tak ruská vláda přišla s plánem, že se Krym změní v ‚ruské Las Vegas‘. Včera však Putin národu sdělil, že Krym je duchovním pramenem ruského národa a jeho identity, jako je Chrámová hora v Jeruzalémě pro Židy a muslimy. Je pozoruhodné, že se o něčem takovém po staletí v Rusku nemluvilo, nejspíš se tedy jednalo o přísně střežení státní tajemství, které se Putin svým krajanům kritickém okamžiku novodobých dějin rozhodl odhalit, aby ještě povzbudil už tak bezprecedentně vysokou úroveň patriotismu. Je logické, že v zemi, kde bylo něco tak zásadního naprosté většině obyvatelstva neznámé a jejíž politická elita bez mrknutí oka takové vysvětlení akceptuje, se Putin může směle, podoben svatému Jiřímu drakobijci, jenž mu, vyobrazen na prezidentské standartě, během projevu kryl záda, pustit do dalších neuvěřitelných partií.“ Ta poslední věta v citovaném úryvku teda není zrovna nejkratší, ale zachápal jsem.
V Lidových novinách komentuje Stanislav Balík spory kolem zvýšení poslaneckých platů. „Jestli současná neskutečná kauza o něčem svědčí, pak o naprosté neschopnosti vládní koalice a jejích PR manažerů. Každý soudný politik a člověk pohybující se v blízkosti jakékoli úrovně politiky, od nejmenší venkovské radnice po Hrad, musí vědět, že jakékoli debaty o odměnách zavání průšvihem a voličským naštváním. Nejde-li tedy o jejich snížení – ovšem i tehdy může být hlavním podprahovým sdělením: ‚Cože, oni berou tolik? Proč si ty platy nesníží ještě víc? Zadarmo jsou drazí!‘ (...) Jedině že by to celé bylo ještě jinak – třeba se leckterým politickým silám vymezujícím se vůči politice samotné hodí její naprostá dehonestace.“ Je to trochu jako s tím Putinem – postavit kampaň na tom, že „nejsme politici“, do politiky vstoupit a pořád to tvrdit a vůči politikům se vymezovat – z racionálního hlediska by to fakt nemělo fungovat. Jeden se skoro nevyzná, na některé věci má ten jeho analytický motor trochu malé obrátky.
Obraz pochopitelnějšího světa kreslí rozhovor s Františkem Stárkem v příloze Hospodářských novin. Mimo jiné se podělil o historku, možná taky z té kategorie „moc hezké na to, aby to byla pravda“. Ale stejně. „Milouš Jakeš, respektive jeho rodina měla také malé hospodářství. A do JZD vložili pole. A když chtěli pole vrátit, tak Milouš Jakeš napsal do formuláře do kolonky, kde se ptali, jakému nátlaku musel čelit, kdyby do JZD pole nevložil, ‚nebyl bych přijat do ÚV KSČ.‘“ Pobavilo. Jinak k těm otázkám pravdivosti, jež u podobných anekdot asi nemá smysl vznášet. Pokud se budete řídit zásadou, že historky, které do puntíku ilustrují něčí tezi o nějakém jevu, jsou vymyšlené, v devadesáti procentech případů se nebudete mýlit. Ale nic proti téhle – třeba je to jedna z těch výjimek. A legrační je v každém případě.
Právo na titulní straně referuje o hitech předvánočního trhu. „Vánoční hity pro děti: tekutý písek a trpasličí ježek“. Jenomže u toho to zase neskončí. Znáte to. Dáte jim tekutý písek - a za chvíli k němu budou chtít i močál, dáte jim trpasličího ježka – a začnou toužit po zježeném trpaslíkovi. Děti!!!
