Soutěž v šermu s dekrety, ministr jako drbna
Na prvních stranách jsou zprávy o nalezení trosek ztraceného malajského letadla a svědectví o celkem poklidném dnu v Česku, oživeném tradičním tancem kolem Benešových dekretů a okázalým výpadem ministra financí proti těm, kdo by na něj snad chtěli být drzí.
Lidové noviny pokračují v kauze íránského Čecha Shahrama Abdullaha Zadeha, který byl o víkendu zatčený v prezidentském apartmá pražského Hiltonu. Je obviněný z miliardových daňových úniků při obchodech s pohonnými hmotami. Podle deníku měl kontakty v politice, dnes LN píšou o jeho schůzce s poslancem Pavlem Suchánkem z ODS, členem rozpočtového výboru, v roce 2010.
Mladá fronta Dnes mimo jiné popisuje úbytek obyvatel v českých městech. „Začal už v roce 2004 a vrcholu dosáhl za tři roky. A i když loni byl ve srovnání se zmíněným rokem 2007 slabší, neustal ani v letech ekonomické krize. Například Praha loni po desetiletém přílivu přistěhovalců přišla o pět tisíc obyvatel – především v centru a na velkých sídlištích. V okresech Praha-východ i Praha-západ naopak 5,5 tisíce lidí přibylo. Přitom nejméně dvě třetiny přistěhovalců zpravidla pocházejí ze sousedního velkého města.“ Lidi z velkoměsta podle deníku nacházejí nový domov v satelitech, kde podle sociologů nacházejí „svobodu, soukromí a bezpečí“. „Vzorovým detailem nových satelitů je podle socioložky Lucie Galčanové slepá ulice, kam zajíždějí pouze místní auta a kde náhodné kolemjdoucí při příchodu odrazuje nápis 'Soukromý pozemek, nevstupovat'.“ Proti gustu žádný dišputát, říká se. Přiznávám ale, že popsaný ideál mi dišputát rozdráždí docela obstojně a dá práci udržet ho zticha.
V Hospodářských novinách píše Stanislav Komárek o lidových bouřích ve Středomoří a Černomoří (Egypt, Libye, Ukrajina Gruzie atd.). „Je-li pomocí sociálních sítí relativně lehké organizovat masové protesty, je pomocí nich prakticky nemožné vytvářet fungující státní strukturu. Eventuální pomoc západních dobrovolnických sdružení při tomto způsobu likvidace zkorumpovaných režimů je velmi snadná, naopak při organizování funkčního typu nového státu velmi obtížná.“ Připomnělo mi to text o významu internetu pro demokratická hnutí, který jsem před dost dlouhou dobou – dávno před razantním nástupem sociálních cítí – četl v jednom americkém časopise. Byl to dost skeptický text autora, jenž tehdy žil v Číně. Tvrdil, že čínští tajní internet prostě milují – opozičníci se na něm vždycky strašně zhádají, na ničem se nedohodnou a nedávají si bacha. Všechno se to navíc dá snadno monitorovat.
Právo podává vyčerpávající výčet lidí, které pobouřila ministryně spravedlnosti Helena Válková svými slovy pro ECHO24.cz o tom, že se toho v Protektorátu „zas tolik nedělo“ (mínila to – podle pozdějšího vysvětlení – ve srovnání se situací v jiných zemích, například Polsku nebo okupované části SSSR). Na komentářových stránkách to rozpálila poslankyně KSČM Kateřina Konečná. „Její výroky mohou opět povzbudit sudetské Němce při snaze získat majetek zabavený dle Benešových dekretů – skoro to vypadá, že mají v čele ministerstva zastánkyni.“ No. Paní ministryně nepochybně řekla něco, co říct neměla. Tenhle periodicky se opakující tyjátr, okázale pobouřených a ,ach, tak ohrožených je ovšem znechucující. Šerm Benešovými dekrety, v místě dost oblíbený sport. Z pohledu na něj ale jeden po ránu může chytnout mírnou nauzeu.
Stejný deník promluvil s místopředsedkyní Senátu Alenou Gajdůškovou. Šlo o církevní restituce a snahu sociální demokracie snížit finanční náhrady a zavést státní dohled nad hospodařením s restituovaným majetkem. „Jestli chtějí (církve - pozn. aut.) hrát pozitivní roli ve společnosti, jak to chtějí sami věřící, jak o tom mluví papež František, tak musí reflektovat atmosféru ve společnosti.“ Nevím, jestli to tak je i v jiných zemích. V Česku, myslím, dochází k pozoruhodnému jevu - rozpoznávacím znakem antiklerikála je, že se tváří, že prosazuje vůli papeže.
Možná se vám doneslo, že Andrej Babiš se včera pustil do serveru ECHO24.cz – kvůli zmíněnému rozhovoru s Helenou Válkovou. Mimo jiné naznačil, že investor tohoto serveru (podle Babiše „bílý kůň“) se může těšit na to, že jeho majetkové přiznání bude pečlivě prozkoumáno. Situace, kdy politik naznačuje, že použije moc státního aparátu proti kritikům, by před pár lety, myslím, způsobila bouři. Dnes se asi věci mají trochu jinak. Úplné ticho ale taky nebylo. V Lidových novinách Petr Kamberský píše: „Lze pochopit hlubokou Babišovu nechuť k některým lidem z onoho webu. Ale pokud ministr financí nepřímo vyhrožuje majiteli média, chová se stejně jako tehdy Zeman (když z pozice předsedy vlády vyhrožoval, že zničí Respekt - pozn. aut.) - a zaslouží si navlas stejný odsudek.“
V Právu Alexandr Mitrofanov: „Čím dál víc se ukazují dvě tváře Andreje Babiše. Odborně rozumí penězům, obchodům a řízení firmy, nejspíše na vysoké úrovni. Během poměrně úspěšného přesvědčování lidí, že v tom opravdu umí chodit, se ale projevuje jako samovládce, kterému je jedno, že při svých emočně vyšroubovaných výstupech je argumentačně důvěryhodný jako drbna. Která navíc začala vyhrožovat. To je styl, který v těchto dnech slýcháme z Moskvy. Babiš také jako český vicepremiér dosud neřekl jediné slovo, které by zhodnotilo situaci na Ukrajině a v Rusku z hlediska českých zájmů. Natož aby třeba odsoudil Putinovy manýry.“
V Blesku opět nic moc. Na páté straně evokativní řada titulků. „Nepojízdný skútr“, „Falešný topenář“, „Neznaboh“. Tuším za ní nějaké hlubší sdělení. Řidičům mezi čtenáři doporučuji zvýšenou míru ostražitosti. Jeden nikdy neví, kdy se mu pod kola připlete neznaboh vydávající se za topenáře, jehož skútr se právě stal nepojízdným.
