Stihne ještě Šlachta zatknout Sobotku a Chovance?
Zatím to vypadalo, že tématem podzimních voleb bude směs migrace, zpackané inkluze ve školách a nespokojených doktorů, podbarvená krachem OKD. Andrej Babiš a mocenské skupiny, které mají zájem na protikorupční hysterii model 2.0, ale rozhodli, že se tím tématem stane politizace policie. Přesně řečeno: nová vlna hysterie ve stylu ‚zase jsou tady snahy o zastavení vyšetřování mocných‘. Volebním maskotem se stal šéf protimafiánského útvaru Robert Šlachta. Babiš by rovnou mohl nechat začít tisknout bilboardy s jeho útrpně stylizovanou podobiznou a sloganem ‚Neohrožený lovec korupčníků, my ho zachráníme‘.
O důvěru lidí se budou přetahovat dva příběhy. Babiš křičí: Chovanec destabilizuje policii. Chovanec tvrdí: Babiš politizuje policii a ohrožuje její nezávislost.
Čtěte také: Šéf ÚOOZ Robert Šlachta rezignoval
Dopis 17 plukovníků. Šlachtovi elitní důstojníci se odkopali
Pro pochopení příběhu, který teď bude plný emocí, výkřiků, výhrůžek a gest, které zatím vyvrcholily emotivním ohlášením odchodu šéfa protimafiánského útvaru Roberta Šlechty a šestnácti jeho přímých podřízených, je zásadní pochopit motivace aktérů.
Všechno to začalo plánem na reorganizaci celostátních policejních útvarů pod Národní centrálu pro boj s organizovaným zločinem, připraveným náměstkem policejního prezidenta Zdeňkem Laubem. Její součástí se má od 1. července stát Šlachůtv ÚOOZ i protikorupční policie.
Plán unikl do Babišových Lidových novin poté, co ho policejní prezidium představilo Nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Interpretace byla jasná a velmi hysterická: je to snaha odstranit Šlachtu a dostat pod kontrolu vyšetřování vážných kauz, zasahujících do nejvyšších mocenských pater. Šlachtova jednotka byla líčena jako jediný, kdo je toho v zemi schopen. S ní stojí a padá potírání vážné kriminality. Co ale bylo na tom referování nejvíc zarážející, byly velmi emotivní a katastrofické výroky Pavla Zemana a obou vrchních státních zástupců, Lenky Bradáčové a Iva Ištvana.
Policejní reforma je jednoznačně pravomocí policejního prezidenta. Schválit ji musí jen ministr vnitra. Nejedná o ní vláda, ani poslanci. Nepřipomínkují ji státní zástupci. Při hledání mocenské rovnováhy policejní prezident tu autonomii v rozhodování o ‚vnitřnostech‘ represivního sboru dostal právě proto, aby policie byla nezávislá. O skutečných motivech každé reformy a reorganizace se ve stylu, proč teď a takhle, dá spekulovat vždycky.
Jisté je, že v policii při vyšetřování vážných hospodářských a mocenských případů panuje chaos. A hlavně si především Lenka Bradáčová už roky stěžuje, že se schopnostmi vyšetřovat vážnou hospodářskou a finanční kriminalitu je to velmi slabé. Právě tou neschopností policistů vysvětluje, proč se nedaří kauzy na hraně politiky a byznysu dotahovat rychle do konce. Sama si nastavila laťku, že od začátku vyšetřování by měl být případ před soudem do dvou a půl roku (do tří, když je potřeba mezinárodní právní pomoc). Sama zrovna nemá takové případy, jimiž by se jako lovkyně velkých ryb tak ráda pochlubila. Ona i Ivo Ištvan jsou ale přesvědčeni, že se Šlachtou se jim dělá lépe než s protikorupční policií. Skutečný motiv k reformě policie tady tedy určitě byl. Ta myšlenka na sloučení je navíc stará řadu let. Vidět za tím likvidaci Šlachty je účelové nebo rovnou paranoidní myšlení.
Jak znovu zhysterizovat společnost
Andreje Babiše, žalobce v čele s Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou a Roberta Šlachtu spojuje společný zážitek a zájem. Rok 2013, kdy důvěru v zemi rozkládala antikorupční hysterie, je vynesl na vrchol moci. Stali se mediálními hvězdami, těmi správnými udatnými bojovníky za pravdu proti zlodějům a korupčníkům.
Od té doby se změnila atmosféra. Ustoupil nihilismus a hledání korupce za každým rohem. Země prosperuje, lidé hledí po nějaké době zase do budoucna s optimismem. Je rekordní nabídka práce, rostou platy. Antikorupční hysterie se dobře šíří v recesi, jakou jsme zažívali v roce 2013. Je to přirozené. Když je lidem zle, hledají vnějšího nepřítele. Když je jim dobře, netrpí posedlostí hledat za každou cenu nešvary ve veřejném prostoru.
Hvězdy všech jmenovaných a důvěra v ně začaly z různých důvodů upadat. Antikorupční atmosféra se rozplynula. Pavel Zeman to sám otevřeně přiznal, když vyzval ke stažení velmi sporného zákona o státním zastupitelství, který posiloval moc žalobců u vážné hospodářské kriminality a zbavoval je jakékoliv kontroly. Babišovi klesá podpora od Velikonoc po rozkrytí čachrů s financováním jeho víkendové haciendy Čapí hnízdo z dotací pro malé firmy. Šetří ho evropská služba na potírání podvodů OLAF i pražská kriminálka. Šlachta má (spolu s Ivo Ištvanem) na krku tříleté výročí od zásahu na úřadu vlády, aniž by byl schopen obvinit jediného korupčníka nebo kmotra a dokázat zločinné propojení byznysu a politiky. Všichni společně touží být ještě jednou těmi velkými hvězdami, jimž věří celá země a všem jim to přináší moc. Ani náhodou tím nenaznačujeme nějaký mocenský pakt. Je to jen velmi přirozený mocenský zájem, jemuž dělají propracovaný propagandistický servis Babišovy Lidové noviny.
To, že si státní zástupci vyhrazují právo ovlivňovat reformu policie, ukazuje, jak nectí svůj prostor a snaží se manipulovat ten, který jim nepatří. Policie je jejich partner, nikoliv podřízený. Dozorují ji a velí ji v konkrétních případech. Nemají ale právo zasahovat do její struktury a už vůbec ne personálií. Jak by se asi Pavlu Zemanovi líbilo, kdyby se o struktuře státního zastupitelství snažil rozhodovat předseda Ústavního soudu nebo Vrchního soudu v Praze?
Na celé debatě je pozoruhodná jedna věc. Když si přečtete dopis Pavla Zemana premiérovi, nebo Šlachtovo rezignační oznámení policejnímu prezidentovi, je v nich hodně obecných frází, výhrůžek a katastrofických scénářů. Ale vůbec žádné konkrétní výhrady. Proč by Šlachta dál nemohl vyšetřovat pod Národní centrálou pro organizovaný zločin?
Na veřejné debatě je velmi varující i ta personifikace. Jestli mají pravdu všichni ti katastrofici, kteří vykřikují, jak se Šlachtou končí vyšetřování vážné kriminality, je to hodně špatná vizitka Šlachtovy práce. Dobrý šéf a kvalitní instituce se pozná podle toho, že je schopna fungovat i po odchodu lídra. Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl minulý týden v rozhovoru pro Týdeník Echo na otázku, jak se banka promění s novými členy bankovní rady, popsal, že je to tak stabilní a kvalitní instituce, že by tam musel přijít skutečný extrémista, aby s ní dokázal pohnout jiným směrem. U represivních složek, jako je ta Šlachtova, bychom čekali přinejmenším stejnou stabilitu.
Andrej Babiš udělal z policejní reformy vysoké politikum, když v dopise premiéru Sobotkovi se žádostí o svolání koaličního smírčího řízení rovnou napsal, že žádá, aby se ho zúčastnili i státní zástupci a policejní prezident. Tahat je do koaliční politiky je asi nejvyšší forma politizace a ohrožování jejich nezávislosti, jakou si lze představit.
Babiš už jako poněkolikáté vykřikuje, že se musí vážně zamyslet, jestli chce ve vládě skutečně být. Dosud to vždycky byl křik, který maskoval, jak moc se bál, že by ho z ní koaliční partneři taky mohli vyšoupnout. Teď se nedá vyloučit, že si je vědom, že má svůj zenit za sebou, jeho podpora slábne a chce si zkusit, jestli by mu ji nepomohla zvednout ještě jedna vlna protikorupční hysterie.
Koaliční partneři budou nejspíš vyčkávat, než Babiš víc poodhalí své skutečné motivy.
Je otázka, co mezitím podnikne akční plukovník Šlachta, který jde tradičně do zásahů čelem. Jestli si ještě před odchodem ze služebního poměru nevyrazí ulovit nějakou velkou rybu typu premiéra, aby dal celé nové protikorupční vlně tu správnou legitimitu.
Zájmem všech by ale mělo být, aby šlachtovci buď zchladili hlavy a o svých odchodech do civilu v klidu popřemýšleli, nebo odešli důstojně. Na případu bývalého šéfa civilní rozvědky Karla Randáka jsme viděli, jak obrovským společenským nebezpečím je, když po zemi pobíhá zhrzený rozvědčík. Představa, jak Šlachta se svými šestnácti podřízenými nastupuje do bezpečnostní divize Agrofertu, je opravdu děsivá.
