2 Historky z Milovic

Chtíč okupantů v Milovicích řešily ruské sexuální otrokyně

HISTORIE

Co se dělo za zdmi milovických kasáren, kde sídlila okupační sovětská vojska, se nikdy příliš nevědělo. Zbyly jen kusé vzpomínky a historky. Jedna z nich patří i ruským trestankyním, které si měly v Milovicích odpykávat trest jako sexuální otrokyně. Podle milovického historika Aleše Kubeše sloužily vyšším armádním činitelům pro ukojení jejich fyzických potřeb, zatímco obyčejní vojíni se museli spokojit s marxismem a celibátem.

V roce 1968 nezváni přijeli do Československa a po revoluci jim do června 1991 trvalo, než nadobro zmizeli. Řeč je o sovětských vojácích, kteří sídlili ve středočeských Milovicích. U města vznikly vojenské objekty i bytovky. Málokdo ze Sovětů mohl ven a jen málo Čechů se dostalo dovnitř vojenského areálu. „Sám prezident republiky o nich nic nevěděl,“ komentoval své sousedy Aleš Kubeš z Milovice, který se zabývá vojenskou historií a sám byl do šedesátých let vojákem.

Ženy za třicet korun

„Co se dělo běžně v útvaru, nikdo nevěděl, ani československá armáda. V podstatě si dělali, co chtěli,“ řekl Jan Šach z Vojenského historického ústavu, podle kterého nelze nic z dění za zdmi kasáren dokázat, protože nejsou žádné zprávy ani jiné materiály. Pokud něco v archivech bezpečnostních složek v Rusku je, nikdy se k tomu žádní historici podle Šacha nedostanou. A proto jsou jediným svědectvím tehdejšího života sovětských vojáků historky, které kolovaly mezi lidmi.

Ruští důstojníci nabízeli k pobavení ruské ženy za třicet korun, což byl žold obyčejného vojína.

Z kasáren v sedmdesátých letech prosákla informace o ruských sexuálních otrokyních. „Ruští důstojníci nabízeli k pobavení ruské ženy za třicet korun, což byl žold obyčejného vojína. Pro tyto účely sem byly přiváženy ruské trestankyně, které měly nižší tresty. Svůj trest si tak odsloužily tímto způsobem,“ popsal pro ECHO24.cz milovický historik Aleš Kubeš poměry, které panovaly v Milovicích v době, kdy zde sídlila sovětská armáda. Jak dlouho si v kasárnách musely ženy tímto způsobem tresty odpykávat, však Kubeš nevěděl.

„Dohadů byla řada. Nemáme nikdy šanci zmapovat, co se tam dělo. Byl to uzavřený svět,“ poznamenal Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu, který se zabývá oběťmi sovětů po roce 1968 především při dopravních nehodách, které jako jediné doložit lze.

Více čtěte zde: 'Zabíjel sovětský voják.' Příběhy neznámých obětí okupantů

Aleš Kubeš se sovětskými praporčíky a důstojníky bydlel v jednom domě. S některými se přes zájem o hudbu seznámil a mohl tak poznat dění za zdmi kasáren z jejich vyprávění. „Všechno bylo přísně tajné, ale leccos uniklo, když byli trošičku uvolněnější,“ připomněl Kubeš oblibu alkoholu u členů okupační armády. Jednou z utajovaných věcí byl za zdmi kasáren právě sexuální život sovětských vojáků.

V první řadě marxismus

„Byli to lidé z masa a kostí, kteří mají své potřeby, ale obyčejní vojáci neměli k ukojení fyzického chtíče žádnou příležitost, protože byli zavření jen v prostoru kasáren a nesměli je - na rozdíl od důstojníků a praporčíků, kteří bydleli přímo v Milovicích - opustit. Jen organizovaně při oslavách Velké říjnové socialistické revoluce,“ nastínil Kubeš celibát vojínů, kteří byli do Čech posíláni jen na tři roky, aby se zabránilo tomu, že si zvyknou na zdejší uvolněnější poměry. „Oni byli až puritánští. V první řadě byl marxismus a potom to ostatní. Nepřáli tomu, aby se tu prolínali fyzicky jejich vojáci a Češky,“ řekl Kubeš. Pro vyšší šarže však sloužily podle něj právě ženy dovážené z Ruska.

Později sexuální půst vyřešilo sídliště, které u kasáren vzniklo. Podle Kubeše zde žilo osmdesát tisíc lidí. Vojáci sem přicházeli i se svými rodinami a jejich děti zde měly i základní školu. „Tady to pro ně bylo za odměnu. V devadesátých letech nevěřili tomu, že budou muset odejít,“ zavzpomínal tehdejší dobu Kubeš.

Nyní se v Milovicích snaží po sovětských vojácích zahladit stopy. Vojenské objekty se likvidují. Domy, které šly opravit, mají barevnou fasádu a žijí v nich české rodiny. A tak za chvíli po okupační armádě zbudou jen útržky informací, které se občas dostaly z kasáren a kolují desítky let po Milovicích.