Nejdražší tunel v Evropě: Brno předstihlo Prahu

„Česká republika opravdu není jen hlavní město Praha s jejími tunely na veřejné finance.“ Těmito slovy reagoval jihomoravský hejtman a brněnský patriot Michal Hašek na výrok pražského primátora Tomáše Hudečka, že z celého Česka je jedině Praha metropolí na evropské úrovni.

Má doslova pravdu. Praha postavila šestikilometrový silniční tunel Blanka v ceně šest miliard za kilometr. Ovšem v úterý upozornila protikorupční policie, že Královopolský tunel v Brně o délce jednoho kilometru stál dvanáct miliard a je tedy vzhledem k délce dvakrát dražší. Hudečkův výrok je opravdu příkladem pragocentrismu.

Na oznámení, že policie prověří rekordní cenu za brněnský tunel, čekali už řadu let nejen dopravní experti. Málokdo si totiž dokázal představit, že je možné za kilometr silnice zaplatit tolik.

Těžko se chápe i cena za pražskou Blanku. U ní se dá přesto leccos vysvětlit tím, že si projektanti vymysleli nejdražší a nejluxusnější variantu, že částku v řádu miliard stálo trojí zborcení tunelového stropu, že se přes Vltavu postavili most opravdu světové kvality. Objevilo se také originální zdůvodnění, že raziči nečekali v podzemí tak tuhý křemen.

Čtěte také: Hudečkova křížovka: Rittig, Janoušek i předražená díra

Brno však zašlo při zvyšování ceny ještě dál. Plán na kilometrový tunel v Králově poli vznikl už v roce 1996, dlouho však neuspěl pro kritiku z odborných kruhů. Experti mimo jiné upozorňovali, že na královopolském úseku městského okruhu projede maximálně 20 tisíc automobilů denně, tedy počet běžný na hlavních tazích jakýmkoli krajským městem. Pro srovnání, na jiných úsecích brněnského městského okruhu, například v Gajdošově ulici nebo na Zvonařce, mají dvojnásobný provoz. Projekt Královopolského tunelu byl proto schválen až po necelých deseti letech, když byl ministrem dopravy Milan Šimonovský.

Ztraceni v jílu 

Brněnské předražení začalo tím, že se magistrát rozhodl pro ražený tunel a zamítl levnější možnost tunelu hloubeného shora, která by v dnešních cenách přišla na tři miliardy. Razit tunel v nestabilním jílu je samo o sobě nákladná záležitost. Protože se propadá podloží, tak je třeba „kompenzačních injektáží“, které základy silnice opět zpevní. V Brně je navíc jílová vrstva až pod čtvrtohorními sedimenty a navážkou, kterými se tunely razit nedají už vůbec. Proto bylo třeba tunel vést hlouběji. Investor navíc požadoval prorazit před stavbou tři průzkumné štoly v ceně téměř jedné miliardy. O to hůře se v provrtané jílové vrstvě prorážel samotný tunel. Jiné podzemní stavby přitom obvykle vystačí se sondami vrtanými z povrchu, které jsou o dva řády levnější.

Bude na policii, aby posoudila, jestli vysoká cena stavby prostě odpovídá nedomyšlenému projektu, případně odhalila, jestli se část investice ztratila v provizích pro dodavatele a místní či státní politiky. V každém případě platí pravidlo, že čím větší a složitější stavba, tím větší provize umožňuje.

Hudeček teď už nikdy neřekne, že Brno nedokáže to, co Praha. V jednom ohledu byl přesto jeho výrok správný. Brněnské poměry jsou opravdu jiné než poměry v Praze. Právě tato odlišnost moravské metropoli umožnila, aby stavěla ještě dráž než hlavní město.

Pražský magistrát objednal projekt na tunel Blanka a pak ho za své peníze uskutečnil. I když existovala očividná snaha předražit, přece jen ji korigovalo vědomí, že městská pokladna má také nějaké dno. Také brněnský magistrát připravil projekt, na samotnou stavbu ovšem přispěl jen v řádu nedosahujícím ani miliardu korun. Investici financovalo Ředitelství silnic a dálnic a státní pokladna je, jak známo, bezedná.

Za jednu hlavních ctností tuzemské veřejné správy se považuje schopnost „čerpat“, tedy utratit co nejvíc peněz bez ohledu na jejich užitek, ať už jde o zdroje z Evropy nebo od státu. Hlavní město Praha k tomu má dobré kompetence, ovšem na příkladu Královopolského silničního tunelu je vidět, že od Brna se má ještě co učit.

Čtěte také: Elektronická Blanka aneb český evropský rekord