Merkelová přivádí pařížskou elitu k nacionalistům

Pařížská univerzita Science Po je tradičně vysoce ceněnou almou mater francouzských elit a establishmentu. Když to chcete v jedné z nejvíce třídních a kastovních zemí Evropy někam dotáhnout v politice, diplomacii, justici, byznysu a vůbec nejvyšších patrech společnosti, zamíříte zpravidla nejdříve na právě sem.

Tady taky potkáte všechny důležité lidi, se kterými se v příštích desítkách let budete při řízení země potkávat. Elita Science Po pak utužuje vztahy v postgraduálu na École National d‘Administration. Tato univerzita je i snem eurofederalistickýh českých yuppie s touhou po velké kariéře v Bruselu. Na její dijonské pobočce přednáší třeba velký zastánce čím dál hlubší integrace Evropské unie Lukáš Macek.

Na Science Po se teď odehrály studentské volby. V nich 13 tisíc studentů mělo po dvou hlasech. Mohli je dát politickým stranám a spolkům, které tady chtěly mít své pobočky s právem ovlivňoval chod této prestižní pařížské instituce. Podmínkou pro založení buňky bylo překonání laťky 120 hlasů. Jako první ji zvládli gaullisté vedení exprezidentem Nicolasem Sarkozym. Bývalé UMP má od poloviny května nové jméno Republikáni a ve Francii je tradičně považované za pravici, byť má v repertoáru řadu velmi etatistických priorit.

Studentskou dvojkou se stala Národní fronta Marine Le Penové. Vládnoucí socialisté prezidenta Francoise Hollanda se zatím k potřebným 120 hlasům nedostali. „Bravo studenti!“ napsala na svém twitteru Le Penová, jejíž strana s 29 procenty momentálně vede v průzkumech preferencí do prezidentských voleb, které se uskuteční v květnu 2017.

Je to zásadní průlom, který symbolicky dost vypovídá o náladách ve Francii. Pařížské univerzity bývaly tradičně epicentrem progresivistické levice. Čím prestižnější, tím zpravidla levicovější. Pařížská kavárna bývala výrazně nalevo od té pražské sluníčkářské. A samotná Science Po bývala tou baštou establishmentu, na nějž Le Penová útočila.

Teď přebírá územní protivníků. „Studenti těch nejlepších škol chápou přirozeně mezi prvními, že konformismus starých elit je vyčpělý a obrací se k patriotismu,“ prohlásil Florian Philippot. Jeden z pěti místopředsedů strany, který vedl prezidentskou kampaň Le Penové v roce 2012. A také jeden ze symbolů, jak rychle a promyšleně se nacionalisté snaží měnit v široce přijatelnou, seriozní pravicovou stranu. Když loni v prosinci bulvární časopis Closer napsal, že Philippot je homosexuál a přidal fotky s jeho gay partnerem na výletě ve Vídni, pobočník Le Penové prohlásil, že Národní fronta není žádná „gayům přátelská“ strana, zároveň vůbec není těžké se v ní jako homosexuál cítit dobře. To je přesně ta politika široké přijatelnosti a ořezávání extrémních rysů, na níž Marine Le Penová cílevědomě pracuje.

A funguje to. Letos v dubnu ji americký časopis Time jako jedinou Francouzku (Francouz tam nebyl žádný) zvolil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. V modré róbě na galavečeru v New Yorku oznamovala pyšně novinářům, že je to nejlepší důkaz přerodu Národní fronty v seriózní stranu.

Její nejlepší promotérkou se teď ale stala německá kancléřka Angela Merkelová, když ohlásila pád dublinských dohod a vylákala tím stovky tisíc migrantů na pouť Evropou. Když se pak Němci rozhodli obnovit hraniční kontroly na hranicích s Alsaskem, Francouzům se to neobtěžovali ani předem oznámit. Le Penová hned byla na hlavní scéně, že Němci při své snaze přivézt si z Blízkého východu „levné otroky do svých továren a starobinců, kašlou na zájmy všech ostatních Evropanů“.

A nasadila tím diskurs celé francouzské politiky. Nicolas Sarkozy už prosazuje, že volný pohyb v rámci schengenského prostoru musí být definitivně zrušen a nahrazen novým výrazně přísnějším Schengen II.

Nevýrazný prezident Francoise Hollande sice v rozporu s tím, co žádá až 87 procent Francouzů v průzkumech, hlasuje pro povinné kvóty na uprchlíky. A ještě vyhrožuje maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, že by mohl špatně dopadnout, když nebude respektovat „evropské“ hodnoty. To ale vůbec neodráží ani nálady u jeho socialistů. Právě jejich poslanec Malek Boutih trefně prohlásil, že „paní Merkelová je nejlepší spojenkyní paní Le Penové“. A varoval, že to je mezník evropské integrace.

Nástup Le Penové je výstižným příkladem, jak to končí, když se v konformismu, stádnosti a politické korektnosti zametá debata o důležitých a nepříjemných věcech pod koberec.

Je to také výstižný důkaz, jaké následky má, když politik z velké a vlivné země svým zbrklým činem ovlivní směřování mnoha dalších států.

Po pověstném pozvání Angely Merkelové pro Syřany z 25. srpna a chaosu, který to vyvolalo, začala nejen sílit podpora nacionalistů ve Francii nebo Rakousku. Britové jsou také vůbec poprvé připraveni v referendu, které jim David Cameron slíbil nejpozději na rok 2017, hlasovat pro odchod z Evropské unie.

Viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl v komentáři pro buletin londýnských finančníků OMFIF velmi přesně vysvětluje, proč by ztráta klidné, rozumné, nehysterické Británie znamenala pro budoucnost Evropy podstatně větší zásah než krize eura i migrační kalamita.

Kdo skutečně ctí tolik vyzývané evropské hodnoty, musí být ze současného rozkladu pravidel a hysterické politiky emocí vyděšen. Evropská unie bez Británie, s lepnenovskou Francií a nevyzpytatelnými dobroději vedeným Německem neslibuje ani svobodu, ani bezpečí, ani prosperitu.