4. červen: den, který smetl komunismus

4. červen: den, který smetl komunismusBLOG 1
Blogy

Maciej Ruczaj

„4. června 1989 skončil v Polsku komunismus.“ Tato okřídlená věta jisté televizní moderátorky je už čtvrtstoletí symbolem polské hrdosti. Stejně tak jako v roce 1980 bylo Polsko místem, kde se zrodila první masová opozice vůči režimu, stejně tak o devět let později právě v Polsku odstartoval dominový efekt, který během půl roku smetl komunistické diktátory v celém regionu.

Přitom na první pohled není na co být hrdý. 4. června 1989 se v Polsku konaly volby, které jen těžko můžeme nazvat svobodnými. Na základě dohod mezi vládou a opozici uzavřených o necelé dva měsíce dříve se „svobodně“ volilo pouze 35 procent poslanců a celý nově zřízený Senát (který ovšem neměl příliš mnoho pravomocí). Proto také velká část polské elity dlouho prosazovala, aby se hlavním svátkem obnoveného Polska stalo právě výročí dohody u Kulatého stolu – symbolu nekrvavého, ujednaného, „kultivovaného“ přechodu k demokracii. Koneckonců právě tato dohoda další změny umožnila.

Nemají však pravdu. Kulatý stůl byl jako dohoda, kterou podepsali tři evropští ministři s Janukovyčem v únoru letošního roku – abychom použili čerstvé přirovnání. Z hlediska režimu neměla znamenat nic. Naopak, vedení státu si slibovalo posílení svých pozic díky nastolení společenského smíru.

Přijatelnější část opoziční elity měla být kooptována do mocenských kruhů a použita jako legitimizace pro pokračování systému – jak pro vlastní obyvatelstvo, tak pro Západ. Naštěstí to s těmito plány dopadlo stejně jako s Janukovyčem. A i v polském případě za to mohla odhodlanost obyčejných lidi, kteří se z poddaných chtěli stát občany.

O tom, jak moc byl už tehdy režim lidově řečeno mimo realitu, svědčí interní stranické dokumenty z posledních týdnů před volbami. Ústřední výbor se zaobírá debatou, jak v případě předpokládané drtivé prohry opozice přesvědčit Západ, že hlasování nebylo zfalšované. Premiér Rakowski, pozdější prezident Kwaśniewski a pár dalších kádrů tipují volební výsledky: většinou někdy mezi 40 a 60 procenty pro Sjednocenou dělnickou stranu…

Jak říká klasik: vidět jejich obličeje po vyhlášení výsledku – k nezaplacení… Opozice získala 99 ze 100 křesel v Senátu a všechny „volné“ poslanecké mandáty. Principem Kulatého stolu byl kompromis, na základě kterého „nejsou poražení, všichni jsou vítězi“. 4. červen esenci této dohody vážně poškodil. Koneckonců zástupci Solidarity pak vzpomínali, že na prvním povolebním jednání jim jeden ze stranických lídrů se vztekem vmetl do tváří, že považuje výsledek za „vážné narušení politické dohody“…

4. června je den, který si oslavu opravdu zaslouží. Je to svátek nás všech, koneckonců nejen v Polsku, ale v celém regionu. Tento den před čtvrtstoletím jsme totiž poprvé po desetiletích dostali šanci říct (s prominutím) ANO svobodě. A hlavně: tuto šanci jsme využili.  

Čtěte také: Disidenti si připíjeli vodkou s komunisty

Přijďte zdarma na happening a koncert do Meetfactory v Praze. Pozvánka zde