Univerzitu, titul, dávky a definitivu pro každého
Žijeme v nejlepším společenském systému. Některé věci by se jistě daly zlepšit, je to však třeba důkladně rozvážit a nedopustit se nerozvážných kroků. Základní pravidlo byrokracie z dob centralizovaného socialistického státu se udrželo až do našich dob a dokonce nabírá na přesvědčivosti.
Ukazuje to například debata o novele vysokoškolského zákona, která minulý týden pokračovala mezi ministerstvem školství a Radou vysokých škol, existuje však řada dalších příkladů třeba ze zdravotnictví, dopravy a podobně.
Smysl byrokracie spočívá v tom, že existuje spousta ministerských odborů a speciálních komisí, které musí každý problém důkladně projednat a vyrobit přitom hodně materiálů. Ty se pak pošlou ministrovi, který má sotva čas je podepsat, natož přečíst. Tím je věc vyřešena a nic se ani nemusí měnit. Nic se takovým postupem nedá zkazit, protože tak jako tak žijeme v nejlepším ze všech světů, se kterým jsou všichni kromě notorických kverulantů spokojeni.
V nejlepším z možných světů
Historie vysokoškolského zákona je dobrou ilustrací klasického byrokratického postupu. Ve srovnání s jinými zeměmi má Česko řadu pochybných prvenství, které měl odstranit nový vysokoškolský zákon, plánovaný už za ministra Ondřeje Lišky v roce 2008. Unikátní je systém podpory studentů, kteří jsou v Česku považováni za nedospělé děti. Během univerzitního studia proto stát po studentech nepožaduje sociální ani zdravotní pojistné, naopak posílá jejich rodičům dětské sociální dávky a umožňuje jim na „děti“ odepisovat daně. Běžný evropský přístup je uznat vysokoškoláky za dospělé a posílat sociální stipendia těm, kteří prokážou, že se sami neuživí. Liška se tedy pokusil tento princip dostat do vysokoškolské novely, ministerské odbory a komise expertů si na zhodnocení návrhu vyžádaly dotace z Evropské unie, sepsaly řadu materiálů, které byly schváleny, a tím všechno skončilo. Výhodou takového řešení bylo, že současný systém vyhovuje mnoha studentům, kteří nemusí přijmout odpovědnost za svůj život a spoléhají na pomoc státu jako například příjemci starobních nebo invalidních penzí
Obdobně skončil pokus udělat pořádek v akademických titulech, kterých Češi užívají nejvíc ze všech zemí, údajně s výjimkou italského menšinového regionu jižní Tyrolsko. Nestačí jim evropský systém s tituly Bc., Mgr., PhD a Ing. Kromě toho udrželi sovětské tituly PhDr., JUDr., MUDr., MVDr., CSc., DrSc. apod., k tomu se používají americké MBA, LLM a různé podobné. Ještě důležitější jsou tituly Prof. a Doc., které ve světě označují vedoucího katedry. V Česku jsou však doživotní a zaručují nositelům společenský status a dobré příjmy ještě v důchodu. Běžní odboráři z Českomoravské komory odborových svazů by mohli závidět. Je dobře, že zrušení doživotních profesur a většiny titulů skončilo po důkladném projednání v kancelářích byrokratů. Demonstrace tisíců rozhořčených profesorů a docentů před branami ministerstva by ničemu nepomohla.
Ještě současná verze novely, kterou začal v roce 2011 sepisovat ministr Josef Dobeš, obsahovala některé větší změny, například zavedení státního dohledu nad tím, za co vlastně vysoké školy utrácejí peníze od daňových poplatníků. Až do první poloviny roku 2014 přežila snaha posílit Akreditační komisi, která by mohla účinněji bránit tomu, aby si mohl vysokou školu založit prakticky každý. Také z toho důvodu je v Česku vzhledem k počtu obyvatel až trojnásobek vysokých škol proti vyspělým zemím typu Velké Británie. Ministr Marcel Chládek ale rozumně nechal tento návrh projít byrokratickým procesem, kdy se zjistilo, že bude lepší ponechat Akreditační komisi v současném stavu, kdy o všem rozhodují samy vysoké školy.
Reformy plánované v dobách Topolánkovy vlády se tak podařilo úspěšně prosadit, země dostane moderní vysokoškolský zákon a navíc se nic nebude měnit.
Dobře už bylo
Ve zdravotnictví se jen během posledních pár měsíců objevila řada aktuálních problémů. Nemocnice nakupují předražené přístroje i materiál, dodavatelé platí lékařům nezákonné bonusy za to, že odeberou jejich zboží, zdravotní pojišťovny platí vyšší sazby za léčení svým známým a peníze takto vyvedené ze systému chybí při zajištění dostupné zdravotní péče. Skutečně na ministerstvu vznikla přístrojová komise a další expertní skupiny, které všechny případy projednávají a jistě dojdou k nějakému výsledku.
Ministr dopravy Antonín Prachař tvrdě kritizoval práci svých předchůdců Aleše Řebíčka i Víta Bárty a přijal řadu nových, dobře placených odborníků, kteří měli při dopravních investicích navrhnout správný postup. Po půl roce expertních jednání se vypsaly další zakázky na projekty připravené v dobách Řebíčka a Bárty.
Princip socialistické byrokracie vedl k tomu, že komunisté nedokázali reformovat svůj systém ani v osmdesátých letech, i když už sami věděli, že se v tehdejší podobě nedá udržet. Také v současné době byrokraté jen oprašují zavedený systém, i když v mnoha ohledech nefunguje dobře, například trpí slabou úrovní vzdělanosti, málo efektivním zdravotnictvím a špatnými silnicemi. Krach systému zatím nehrozí, společnost však nemůže počítat ani se zvýšením kvality života.