Jak A.B. kráčí v eurostopách V.K.

Václav Klaus je pro Andreje Babiše „největší polistopadové zlo“ (je jím od doby, co v roce 2010 vetoval zákon o navýšení povinného podílu biopaliv), po svém vstupu do politiky bývalému prezidentovi vyčítal všechno možné, včetně oblíbeného okopávání kotníků Evropě. Proto je pozoruhodné, jak se teď snaží obsadit klausovskou eurokritičtější polohu.

Nemyslím jeho vyhlášení z pátku, že Česká republika by neměla přijmout euro, dokud jím platí Řekové. To je pseudoradikalismus, vzhledem k tomu, že i kdyby se republika rozhodla podat přihlášku v pondělí, bude jí to trvat minimálně tři roky – a setrvání Řecka v měnové unii i za tři roky se dnes jeví být nepravděpodobné (dánský ekonom Lars Christensen, s nímž přinese velký rozhovor ve svém pátečním vydání týdeník Echo, odhaduje, že za dva či za tři roky – což se bude počítat už desátý rok řecké krize - by pokles tamního HDP mohl dosáhnout až 50 procent předkrizového stavu, za kterýchžto podmínek Řekové v eurozóně asi nevydrží).

Takového pseudoradikalismu – nepřijmeme euro, dokud neodejdou Řekové – se mohl dopustit i vrchní český eurofederalista, prezident Miloš Zeman. Nicméně Babiš jde dál. V pozoruhodném rozhovoru, který se svým šéfem vedla Mladá fronta DNES, ministr financí zkritizoval unijního kdeco, tendencí Bruselu centralizovat počínaje a konstrukcí eurozóny konče.

O přijetí eura by podle něho Češi měli hlasovat v referendu. Už ani nepřidává adjektivum „nezávazné“, jako když tento balonek před měsícem vypustil poprvé. Vcelku elegantně Babiš taky zneutralizoval známý argument, že když jsme od vstupu inkasovali 500 miliard korun na dotacích netto, máme být v unii konstruktivní (čili konformní). 

Není to nic objevného, ale v kontextu vládní koalice a na tak nenápaditém pozadí, jaké v evropské otázce poskytuje premiér Bohuslav Sobotka, se Babiš téměř skví. Z šéfa hnutí ANO se tak dnes v jistém smyslu stává mluvčí těch, kdo si nepřejí, aby nás vláda zavazovala k dalekosáhlým a – jak je vidět - nebezpečným evropským projektům. 

Skoro všechny indicie svědčí pro to, že tu sledujeme utilitární manévr, že Babiš v té věci není ideolog. Jedním důkazem je zmíněná kritika Klause a bývalého premiéra Nečase pro jejich evropskou politiku. Ale i ti tři europoslanci ANO sedí v malé liberálnědemokratické frakci, což jsou snad ještě dogmatičtější europeisté než lidé z Evropské strany lidové – což je výkon. Nebo: když je Babiš při svých diplomatických kontaktech tázán, proč se v Evropském parlamentu dali k liberálům a nepobavili se s jinými, třeba s lidovci, mívá tendenci vysvětlovat, že je to přeci jedno a že to byla práce „toho Teličky“. 

A tady máme další zajímavý příspěvek ke studiu Babišovy povahy a jeho fungování v politice. Pavel Telička, Babišův konzultant pro zahraniční politiku Jan Macháček, ale i stávající ministr obrany Martin Stropnický, poslanci Jiří Zlatuška, Martin Komárek a mnozí další předtím, než nastoupili do oligarchova vlaku, byli po léta exponenty tuzemského europeismu. Zhruba řečeno je vedla představa, že čím víc Evropy v České republice, tím lépe.

Téměř u všech bychom našli výroky, proč má ČR přijmout euro. Jejich problém je v tom, že pro Babiše jsou alfou a omegou průzkumy veřejného mínění. Sedmdesát procent Čechů nechce měnit euro za korunu a po oslabení ODS může být převzetí její eurokritické rétoriky, která má potenciál, že události ji budou zhodnocovat, další nástroj, jak zajistit, aby oslabení ODS nebylo jen přechodné. Je to zase model: já to platím, já rozhoduji. Stejně ale ta bezohlednost vůči klientům, které si nakoupil, nalodil a nechal se s nimi fotografovat na billboardy, bere dech.