Proč netleskat Alexandrovcům

Proč netleskat Alexandrovcům 1
Komentáře

Ondřej Štindl

V Jihomoravském kraji má během výročí oslav konce války proběhnout týden ruské kultury, hejtmanství na něj chce přispět dvěma sty tisíci korunami, místní TOP 09 se proti tomu ohradila s odkazem na situaci na Ukrajině a ruskou agresi, jež tam probíhá. Protest „topkařů“ vyvolal protesty další – i mimo politickou sféru.

Není přeci možné kvůli Putinovu režimu zavrhovat ruskou kulturu, která je bohatá, velká, důležitá. „Podobně jako TOP 09 uvažoval snad jen Vasil Biľak, když ideologicky bojoval proti západní buržoazní kultuře,“ pronesl podle České televize hejtman Michal Hašek, známý svými briskními analýzami otázek kultury a historie. „Chytrý člověk politiku od kultury odděluje,“ řekl k věci  – opět pro ČT – předseda asociace rusistů Jiří Klapka.

No. Jako člověk hloupější si troufnu podotknout, že mi věci zas až tak jednoduché nepřipadají. Předmětný festival Ruské jaro na Moravě není akce ruské vlády, vystupují tam z větší části ruští umělci, kteří v Česku žijí. Podpořit ho nemusí nutně představovat nějaký vážný problém, i když název Ruské jaro na Moravě a související vzývání ducha česko-ruského přátelství v kontextu momentálního vývoje můžou působit přinejmenším nevkusně. Tvrdit ale, že kulturu a politiku je nutno oddělovat a že to vůbec jde, je udivujícím způsobem naivní.

Nikdo soudný, alespoň předpokládám, nechce uvalovat restrikce na ruskou kulturu. Naopak, v čase konfrontace s Ruskem se dá intenzivní seznamování se s ruskou kulturou jenom doporučit. Jednak je v ní mnoho povznášejícího, s čím stojí za to být konfrontován kdykoliv. Klasická i moderní ruská díla také skládají nějaký obraz Ruska, tamního myšlení, povahy ruské moci, reflexe společnosti a také politiky. Část toho největšího z ruské kultury také vzniklo ve stavu konfrontace s ruskou mocí, stavu ubitosti jí, ve vnitřní emigraci a tak dále. Šalamovovy a Bulgakovovy prózy, Mandelštamovy verše, Tarkovského filmy. Umění, kultura nemusejí být nutně politické, nějak formovány ale politikou doby svého vzniku jsou, úplně oddělit se nedají.

Ruská kultura nebo její část také bývala a je výkladní skříní režimu, carského, sovětského a nyní Putinova. Byla a je součástí jeho „image“, mezinárodní prezentace. Čajkovského Labutí jezero není politické dílo. Hraje-li se ale za peníze Gazpromu a pod patronátem ruské vlády na nějakém evropském jevišti, je to představení taky politikum, přesněji především politikum. A jsem přesvědčený, že takovou prezentaci ruské kultury by v současné době český stát nebo vůbec veřejné organizace podporovat neměly.

Před časem byl například hostem karlovarského festivalu známý filmový režisér Nikita Michalkov, který je dnešní ruské moci velice blízký a rád toho využívá. I tehdy to, myslím, byla hodně sporná volba. A dnes by byla neúnosná. To neznamená, že by se tu neměly promítat Michalkovovy filmy - některé mají skutečnou hodnotu, v těch pozdních se dá vidět, jaký obraz Ruska a jeho historie chce současná moc prezentovat a o jaké myšlení se opírá. Červený koberec bych před jejich tvůrcem ale nerozvinoval.

Pan Klapka v televizním interview entuziasticky popisoval, jak jsou zdejší lidé i v současné situace schopni vychutnat a ocenit vystoupení pověstných Alexandrovců. No... Těžko si představit jasnější příklad té zpolitizované kultury - výkladní skříně než je mohutný sbor chlapíků s „elpíčky“ na hlavách a organizačně včleněný do té armády, která dnes ani trochu nebojuje na Ukrajině. V Česku vystupuje často, některé místní pophvězdy se k němu rády přidají. Bombastičností vycházejí vstříc představám části zdejších vyšších tříd o tom, co je ta kultura, se kterou by člověk měl být spojován, kde je dobré se ukázat. 

Bylo by pěkné, kdyby to skutečně kulturní povědomí mezi českou veřejností vyspělo natolik, až by alespoň její elity pochopily, že nadšeně aplaudovat ruskému armádnímu sboru je v téhle době docela nevkusné, a podzimní turné Alexandrovců by si třeba nechaly ujít. Chtít po někom, aby si uvědomil, že za některých okolností je poslech sborového zpěvu akt politicky a vlastně i morálně sporný, je ale asi trochu moc.