Kam kráčí Česko? Národní spásou k úpadku

Série esejů od předních intelektuálů

Kam kráčí Česko? Národní spásou k úpadkuKam kráčí Česko? 1
Domov

Petr Placák

' alt="Petr Placák" />

Otázka, kam směřuje Česká republika, přímo svádí k jednoslovné, respektive – podle pravidel – dvouslovné, odpovědi. Nicméně vezměme to trochu oklikou.

Po druhé světové válce napsal profesor moderních dějin na Hebrejské universitě v Jeruzalémě Jacob Talmon, že dějiny posledních sto padesáti let se mu jeví jako systematická příprava na prudkou srážku empirické a liberální demokracie s demokracií totalitní a mesianistickou. Tato srážka je podle něj podstatou krize dnešního světa.

Pokud se někomu zdálo, že s pádem komunismu skončily dějiny a liberální demokracie zvítězily s definitivní platností, pak v posledních letech, s finanční a dnes imigrantskou krizí, nabývá Talmonova analýza vývoje v Evropě (a dnes i v Americe) opět na aktuálnosti. Mesianistická demokracie ovládá ruskou společnost a útočí na staré i nové liberální demokracie napříč celou Evropou – kontrolovaná vláda hodnot a vyvažování zájmů je napadána ničím nekontrolovanou vládou emocí a zvůle. V některých zemích už demagogové a populisté sehnali pod svá křídla nepoučitelnou většinu.

Talmon nazíral tento problém od konce 18. století. Dogma svrchovanosti lidu, jak je na základě myšlenek filozofů osvícenství vytyčila Francouzská revoluce, můžeme interpretovat dvojím způsobem: v politickém smyslu jako nástroj ke kontrole a rozdělení moci, případně v „teologickém“ smyslu jako cestu ke spáse a lidskému vykoupení.

xxx

V Česku se mesianistického aspektu politiky, na který komunisté – snad lety unavení – jakoby rezignovali, ujalo hnutí ANO Andreje Babiše. Ten hlásá, že vše, co tu bylo před ním, byla jedna obrovská zlodějna (sám Babiš dodnes řádně neobjasnil, jak ke svému obrovskému majetku přišel). A že je to jedině on, kdo dokáže zemi zabředlou v bahně korupce zachránit – přičemž ovšem tento ekonomický a mediální magnát řídí ministerstvo financí, a může tak ovlivňovat celý byznys ve svůj prospěch a v neprospěch konkurence. (Babiš nezačal po Listopadu podnikat na zelené louce jako jiní, měl před ostatními mnohaletý náskok díky svému působení v podnicích zahraničního obchodu, které byly de facto detašovanými pracovišti komunistické rozvědky. Ostatně celý Babišův byznys je postavený na výhodách, dotacích, netransparentních konexích, exkluzivním přístupu k exkluzivním informacím a na korumpování lidí, v politice, kultuře, médiích i v byznysu, tedy de facto na nekalé soutěži.)

O roli národního spasitele se vedle Babiše čím dál vehementněji hlásí i prezident Zeman, jemuž hraje do karet imigrantská krize. Zeman už zřejmě definitivně podlehl představě o své velikosti, která se den co den zračí v okouzleném pohledu jeho mluvčího Ovčáčka. Zeman, stále silněji projevující autoritářské sklony, věší lidu na nos bulíky o tom, že on jediný ví, jak na to, zatímco všichni ostatní jsou blbci. Neví nic. Je to hazardní hráč, který hraje vabank, stejně jak mnoho jiných lidových vůdců před ním, jejichž „hájení národních zájmů“ pomocí popichování xenofobie a rozmíchávání emocí skončilo vždy katastrofou, politickou i ekonomickou. Zemanova orientace na Čínu, Rusko, Kazachstán apod., tedy země, jejichž představitelé jsou ještě ochotni s tímto velikánem mluvit, je obměna Orbánových vizí „úspěšných“ demokracií, které ani demokracie nejdou. Jejich zdánlivá nebo i dočasná prosperita je futrována politikou a propagandou kombinovanou s represí.

Celý text z cyklu KAM KRÁČÍ ČESKO si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku ECHO zde

Týdeník Echo si můžete koupit zde