1

Selhání prázdných sak. Brexit je teprve začátek

Témata:

Na tom se snad shodneme, že britské odcházení z EU není jen dílem lhářů a zpátečníků, ale obráží nějaké obecnější trendy. Přelomová událost není redukovatelná jen na ekonomické problémy nebo běženeckou krizi, i když ty se často dostávaly do popředí ideových sporů obou táborů. Současná hojnost Západu je nepopiratelná, leč i nejznámější námořní vzpoura se odehrála na lodi jménem Bounty, čili Hojnost.

K radikálnímu postoji musela vést Brity jiná emoce než strach z hospodářského úpadku, či domnělá xenofobie. Nepříliš vášnivý národ, který naposledy prováděl revoluci v roce 1688, se vzepřel proti establishmentu, svému a také bruselskému. Vzpoura je projevem krize politického řádu, jak se vytvořil na Západě po zmizení světového komunismu coby jeho alternativy. Vlna populismu všech odrůd ve Starém a Novém světě je dalším projevem této systémové krize. Liberální společenství stojí na křižovatce: je třeba buďto hledat nové podoby globalizace předpokládající vyšší úroveň svobody a otevřenosti – anebo se vrátit k tradičnějším podobám politiky: upevňování národní suverenity, státním regulacím, protekcionismu a zapouzdření. Západní elity pohříchu nedokázaly učinit z globalizace společensky důležitou hodnotu a narazily na tuhý odpor mas.

Britský zemětřas je teprve začátek. Volby a referenda zrovna probíhají nebo záhy proběhnou ve Španělsku, Německu, Francii, Holandsku a jinde, Českou republiku nevyjímaje, a všude se dozvuky brexitu budou vracet jak ozvěna v horách. Jeden náš čelní prognostik sice vyjádřil zasvěcený názor, že britská volba je výjimečná a není třeba se bát jejího opakování v jiných státech. Více než výsledek britského referenda v této souvislosti zaráží právě neschopnost zaručených odborníků předvídat cokoli, kromě minulosti. Ať již v případě brexitu, nebo v případě senzačního úspěchu Donalda Trumpa, z jejich odborného hlediska voliči zásadně hlasují „nesprávně“. Všechna vážná varování „kompetentních profesionálů“ mívají jak natruc účinek přímo opačný zamýšlenému. Jako kdyby do vyladěného soukolí expertokracie někdo zlotřilý vchrstl písek: lidé nedbají dobře míněných rad expertního společenství.

Mluvíme přitom o vysoce vzdělaných lidech, absolventech Harvardu či Oxfordu, v horším případě VŠE. Mají na sobě dobře padnoucí obleky a náramně řeční v Davosu. Vědí nejlépe, jak má řadový občan žít, koho má volit, do čeho investovat úspory, jaké výrazy ze svého slovníku vynechat kvůli politické korektnosti, jaká dieta je zdraví nejprospěšnější. I přes jejich znalecké posudky hospodářská stabilita se neupevňuje, zato se prohlubuje vzájemné psychologické odcizení různých skupin obyvatelstva.

Letošní rok je obzvlášť hojný na zdrcující debakly odborných predikcí. O příčinách v poslední době často píše známý finančník a amatérský, leč neobyčejně výstižný politolog Nassim Taleb. To je ten, který vymyslel pojem „černých labutí“, zcela nahodilých a nepředvídatelných skutečností schopných radikálně změnit lidské dějiny. Nyní zavádí do oběhu technický termín „prázdná saka“, který převzal z literatury. Pamatujete si výjev z Mistra a Markétky od Bulgakova, kde v pracovně vysoké šarže sedí u stolu náčelnické sako a podepisuje papíry, vydává výnosy a uděluje sekretářkám rozkazy a přitom člověk tomu saku chybí? Sako ho prostě k úřadování nepotřebuje. Nassim Taleb tvrdí, že občané nyní odmítají plnit rozkazy nebo doporučení „prázdných sak“. Trumpova kampaň nebo britské referendum jsou jen dílčí příznaky toho, že se v celém světě formuje poptávka po alternativních elitách a po uspokojení práva lidí samostatně rozhodovat o vlastní budoucnosti. Zdrcujícím dojmem působí skoro totální neschopnost „prognostiků“ cokoli předpovědět, ať již ve vývoji ekonomiky nebo společnosti. Případy trefných a přesných předpovědí jsou tak vzácné, že by mohly být i nahodilými. I slepý se někdy strefí do desítky.

Nebylo „inženýra lidských duší“, který by Američany nevaroval před podporou Trumpa. Nejtěžší váhy Republikánské strany prohlašovaly v deníku New York Times, že nepodpoří vlastního kandidáta, neboť by to bylo šílenství. Většina hollywoodských celebrit si již vyhledává zemičku pro politický azyl v případě jeho vítězství. Čím hlasitější byly nářky expertů, tím rychleji stoupal Trump v žebříčku popularity. Pohled na volební jeviště vůbec není triviální: všechno, co v americké společnosti má jméno a vliv, Trumpovi spílá, ale jako by ho poléval živou vodou. Totéž se dalo pozorovat v případě brexitu – nikdo v něj nevěřil. Experti snášeli milion argumentů, proč by vystoupení z EU bylo čirou absurditou, která se Britům nemůže přihodit. Z intelektuální setrvačnosti pokračují v kritice svých spoluobčanů i nyní, když už je po všem. Voliči je jednoduše neposlouchají, chtějí činit vlastní rozhodnutí, což jim umožňují západní demokratické instituce.

Sdělovací prostředky politiku bezesporu ovlivňují a proměňují. Písemnictví umožňovalo vznik starých říší, knihtisk přivodil reformaci. Média utvářela soudobé představy o lidských právech a demokracii. V posledních letech bylo mnoho diskuzí o tom, jak ovlivní společnost internet. Mluvilo se o roli sociálních sítí při vzniku arabského jara a o osvobozující moci nových médií. Změny, které způsobují, jsou reálné, i když neočekávané. Jeden z konkrétních dopadů internetu je výchova uživatelů k nedůvěře vůči vlastním elitám. Trumpův fenomén nebo výsledek britského referenda by sotva byly možné v idylických dobách klasických sdělovacích prostředků.

Internet jako zvětšovací sklíčko nám přiblížil všechny ty experty a prognostiky mnohem výrazněji než kdykoli v minulosti. Zástupce establishmentu náhle zřetelně vidíme jako lidské bytosti, často hloupé a domýšlivé, chybující a trapné jako my všichni ostatní. Voliči na Západě už nechtějí být objektem libovůle „prázdných sak“. A to znamená, že nás čeká totální revize společenské smlouvy všude po světě. Tento proces není prost rizik, jako je zhroucení starých politických svazků, příchod populistů k moci, atd. Projít tou branou ale musíme.


Jefim Fištein se narodil roku 1946 v Kyjevě. Vystudoval žurnalistiku na Lomonosovově univerzitě v Moskvě a filologii ve Vídni. Od roku 1969 do roku 1980 žil v Praze, pracoval jako překladatel. Po podpisu Charty 77 byl donucen emigrovat do Vídně. V letech 1981 - 1996 působil jako komentátor Rádia Svobodná Evropa. V letech 1996 a 1997 vedl Lidové noviny. Do r. 2012 byl ředitelem ruského vysílání RFE/RL, nyní je poradcem Prezidenta RFE/RL.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.