1

Selhání prázdných sak. Brexit je teprve začátek

Témata:

Na tom se snad shodneme, že britské odcházení z EU není jen dílem lhářů a zpátečníků, ale obráží nějaké obecnější trendy. Přelomová událost není redukovatelná jen na ekonomické problémy nebo běženeckou krizi, i když ty se často dostávaly do popředí ideových sporů obou táborů. Současná hojnost Západu je nepopiratelná, leč i nejznámější námořní vzpoura se odehrála na lodi jménem Bounty, čili Hojnost.

K radikálnímu postoji musela vést Brity jiná emoce než strach z hospodářského úpadku, či domnělá xenofobie. Nepříliš vášnivý národ, který naposledy prováděl revoluci v roce 1688, se vzepřel proti establishmentu, svému a také bruselskému. Vzpoura je projevem krize politického řádu, jak se vytvořil na Západě po zmizení světového komunismu coby jeho alternativy. Vlna populismu všech odrůd ve Starém a Novém světě je dalším projevem této systémové krize. Liberální společenství stojí na křižovatce: je třeba buďto hledat nové podoby globalizace předpokládající vyšší úroveň svobody a otevřenosti – anebo se vrátit k tradičnějším podobám politiky: upevňování národní suverenity, státním regulacím, protekcionismu a zapouzdření. Západní elity pohříchu nedokázaly učinit z globalizace společensky důležitou hodnotu a narazily na tuhý odpor mas.

Britský zemětřas je teprve začátek. Volby a referenda zrovna probíhají nebo záhy proběhnou ve Španělsku, Německu, Francii, Holandsku a jinde, Českou republiku nevyjímaje, a všude se dozvuky brexitu budou vracet jak ozvěna v horách. Jeden náš čelní prognostik sice vyjádřil zasvěcený názor, že britská volba je výjimečná a není třeba se bát jejího opakování v jiných státech. Více než výsledek britského referenda v této souvislosti zaráží právě neschopnost zaručených odborníků předvídat cokoli, kromě minulosti. Ať již v případě brexitu, nebo v případě senzačního úspěchu Donalda Trumpa, z jejich odborného hlediska voliči zásadně hlasují „nesprávně“. Všechna vážná varování „kompetentních profesionálů“ mívají jak natruc účinek přímo opačný zamýšlenému. Jako kdyby do vyladěného soukolí expertokracie někdo zlotřilý vchrstl písek: lidé nedbají dobře míněných rad expertního společenství.

Mluvíme přitom o vysoce vzdělaných lidech, absolventech Harvardu či Oxfordu, v horším případě VŠE. Mají na sobě dobře padnoucí obleky a náramně řeční v Davosu. Vědí nejlépe, jak má řadový občan žít, koho má volit, do čeho investovat úspory, jaké výrazy ze svého slovníku vynechat kvůli politické korektnosti, jaká dieta je zdraví nejprospěšnější. I přes jejich znalecké posudky hospodářská stabilita se neupevňuje, zato se prohlubuje vzájemné psychologické odcizení různých skupin obyvatelstva.

Letošní rok je obzvlášť hojný na zdrcující debakly odborných predikcí. O příčinách v poslední době často píše známý finančník a amatérský, leč neobyčejně výstižný politolog Nassim Taleb. To je ten, který vymyslel pojem „černých labutí“, zcela nahodilých a nepředvídatelných skutečností schopných radikálně změnit lidské dějiny. Nyní zavádí do oběhu technický termín „prázdná saka“, který převzal z literatury. Pamatujete si výjev z Mistra a Markétky od Bulgakova, kde v pracovně vysoké šarže sedí u stolu náčelnické sako a podepisuje papíry, vydává výnosy a uděluje sekretářkám rozkazy a přitom člověk tomu saku chybí? Sako ho prostě k úřadování nepotřebuje. Nassim Taleb tvrdí, že občané nyní odmítají plnit rozkazy nebo doporučení „prázdných sak“. Trumpova kampaň nebo britské referendum jsou jen dílčí příznaky toho, že se v celém světě formuje poptávka po alternativních elitách a po uspokojení práva lidí samostatně rozhodovat o vlastní budoucnosti. Zdrcujícím dojmem působí skoro totální neschopnost „prognostiků“ cokoli předpovědět, ať již ve vývoji ekonomiky nebo společnosti. Případy trefných a přesných předpovědí jsou tak vzácné, že by mohly být i nahodilými. I slepý se někdy strefí do desítky.

Nebylo „inženýra lidských duší“, který by Američany nevaroval před podporou Trumpa. Nejtěžší váhy Republikánské strany prohlašovaly v deníku New York Times, že nepodpoří vlastního kandidáta, neboť by to bylo šílenství. Většina hollywoodských celebrit si již vyhledává zemičku pro politický azyl v případě jeho vítězství. Čím hlasitější byly nářky expertů, tím rychleji stoupal Trump v žebříčku popularity. Pohled na volební jeviště vůbec není triviální: všechno, co v americké společnosti má jméno a vliv, Trumpovi spílá, ale jako by ho poléval živou vodou. Totéž se dalo pozorovat v případě brexitu – nikdo v něj nevěřil. Experti snášeli milion argumentů, proč by vystoupení z EU bylo čirou absurditou, která se Britům nemůže přihodit. Z intelektuální setrvačnosti pokračují v kritice svých spoluobčanů i nyní, když už je po všem. Voliči je jednoduše neposlouchají, chtějí činit vlastní rozhodnutí, což jim umožňují západní demokratické instituce.

Sdělovací prostředky politiku bezesporu ovlivňují a proměňují. Písemnictví umožňovalo vznik starých říší, knihtisk přivodil reformaci. Média utvářela soudobé představy o lidských právech a demokracii. V posledních letech bylo mnoho diskuzí o tom, jak ovlivní společnost internet. Mluvilo se o roli sociálních sítí při vzniku arabského jara a o osvobozující moci nových médií. Změny, které způsobují, jsou reálné, i když neočekávané. Jeden z konkrétních dopadů internetu je výchova uživatelů k nedůvěře vůči vlastním elitám. Trumpův fenomén nebo výsledek britského referenda by sotva byly možné v idylických dobách klasických sdělovacích prostředků.

Internet jako zvětšovací sklíčko nám přiblížil všechny ty experty a prognostiky mnohem výrazněji než kdykoli v minulosti. Zástupce establishmentu náhle zřetelně vidíme jako lidské bytosti, často hloupé a domýšlivé, chybující a trapné jako my všichni ostatní. Voliči na Západě už nechtějí být objektem libovůle „prázdných sak“. A to znamená, že nás čeká totální revize společenské smlouvy všude po světě. Tento proces není prost rizik, jako je zhroucení starých politických svazků, příchod populistů k moci, atd. Projít tou branou ale musíme.



Jefim Fištein se narodil roku 1946 v Kyjevě. Vystudoval žurnalistiku na Lomonosovově univerzitě v Moskvě a filologii ve Vídni. Od roku 1969 do roku 1980 žil v Praze, pracoval jako překladatel. Po podpisu Charty 77 byl donucen emigrovat do Vídně. V letech 1981 - 1996 působil jako komentátor Rádia Svobodná Evropa. V letech 1996 a 1997 vedl Lidové noviny. Do r. 2012 byl ředitelem ruského vysílání RFE/RL, nyní je poradcem Prezidenta RFE/RL.

Názory Více

Online zprávy Více